Odpal - a míček letěl na hřiště. Na první pohled všední obrázek. Skupina mladých lidí hrála na hřišti v areálu malenovického Hotelu KAM baseball.
Přece jen ale byli v něčem odlišní. Izraelce žijící ve městě Sderot, jen pár set metrů od pásma Gazy, totiž nadchlo, co je v Česku úplně běžné. Třeba možnost zahrát si baseball či fotbal bez toho, aniž by zápas i několikrát přerušily sirény upozorňující na hrozící útok teroristů.
"Moc nás potěšilo, když jsme se dozvěděli, že můžeme do České republiky přijet. Velmi rychle jsme museli zorganizovat cestu. Ve čtyři hodiny jsme se dozvěděli o možnosti vyjet - a v osm už jsme měli v ruce kopie pasů. O den později jsme pak dostali instrukce, kam jedeme a jak bude zhruba vypadat program," vyprávěla Elena Akkermanová, která s kolegou Albertem Avadovem doprovodila desetičlennou skupinu mladých Izraelců jako vedoucí. Všichni jsou ze sderotského klubu mladých Keren Or.
Oáza klidu v Beskydech |
Jejich pobyt v reakci na zostřenou situaci v Izraeli uspořádalo Mezinárodní křesťanské velvyslanectví Jeruzalém a Křesťanská akademie mladých.
Psychická úleva
V pondělí a úterý navštívili Prahu, jak ale podotkl Tomáš Novotný z Filozofické fakulty Ostravské univerzity, který skupinu v hlavním městě doprovázel, mezi přání mladých nepatřilo za každou cenu vidět Pražský hrad.
"Důležité pro ně bylo, že se v České republice mohli volně pohybovat, aniž by co chvíli museli utíkat do krytu," vysvětlil Novotný.
A jeho slova potvrdila i Elena Akkermanová: "Po ustavičném ostřelování a bombardování, které zažíváme v Izraeli, si tady můžeme odpočinout." Zároveň opakovaně děkovala českým organizátorům za to, že pobyt pro její svěřence umožnili.
Ani Beskydy ale nepřebily instinkty, které v nitru Izraelců vytvořila válka. Ve zvuku káceného stromu slyšeli pád bomby. Úvody hlášení o příjezdech vlaků na nádraží jim připomněly zvuk, který v Izraeli slýchávají při poplachu, kdy musí během pár sekund vběhnout do krytu.
"Nedá se od toho úplně odstřihnout," zareagovala na otázku, jestli jí hory umožňují zapomenout na válku, patnáctiletá Mazal Chanukajevová.
Izrael nechce zabíjení civilistů, jen teroristů
Válka před lety změnila život její rodiny od základů. Když jí byly tři roky, jejího devětatřicetiletého otce zavraždili teroristé z hnutí Hamás.
"Tatínek byl jediný živitel rodiny. Vozil humanitární pomoc Palestincům do Gazy. Když šel jednou do práce, uslyšel hluk. Byli to teroristi. Měl u sebe zbraň, a tak zamířil na teroristu, který byl před ním. V té chvíli ho ale zastřelili další muži, kteří stáli za ním," popisovala kruté chvíle patnáctiletá dívka a Eleně Akkermanová se draly do očí slzy.
"Izrael chce, aby svět pochopil, že netouží po zabíjení civilistů. Útoky vede vůči teroristům a usiluje jen o klidný život v míru. Ta válka není čestná. Nejsou v ní žádná pravidla. Teroristi berou děti do náručí a dál střílejí do izraelských vojáků," uvedla Akkermannová.
Podobně mluvil i Tomáš Novotný. V nedávném zamyšlení, které zaznělo i na setkání za mír ve Svaté zemi v Ostravě, mimo jiné na podporu Izraelců uvedl: "Slyšeli jste někdy v dějinách válek o armádě, která by svého nepřítele předem upozorňovala, kam bude střílet a kde bude bombardovat? Že by nepříteli poskytovala pravidelné přestávky na zotavení?"
V sobotu se Izraelci opět vracejí domů. Znovu budou slýchat sirény a nálety. Tuší, že aktuálním humanitárním příměřím konflikt neskončí. Zároveň ale stále věří, že v budoucnu válka skončí.
