Kdyby prý Ludvík Zifčák věděl, že se společnost bude ubírat ke kapitalismu...

Kdyby prý Ludvík Zifčák věděl, že se společnost bude ubírat ke kapitalismu druhé katgorie, tak by studenty na Národní třídu nevedl. | foto: Alexandr Satinský, MAFRA

Listopad nevyšel podle plánu, říká agent Zifčák, dnes lázeňský hoteliér

  • 44
Šest let má v nájmu hotel v Karlově Studánce. Prý ví, jak pomoct obci. Jeho snahu o ovládnutí vsi ale zatrhl soud. Řekl, že účelově sestěhoval voliče. I tak žije bývalý agent StB Ludvík Zifčák, který 17. listopadu 1989 na Národní třídě sehrál údajně předem připravenou úlohu mrtvého studenta.

„Pan Zifčák? No hrává na večírcích v Hotelu Džbán,“ říká Jiří Ovesný, který se právě zastavil na dřevěném mostě přes Bílou Opavu. „Jak to myslíte, že hraje?“ ptám se ho.

Ludvík Zifčák

Narodil se v lednu 1960. Ve 23 letech vstoupil k StB, nejdřív k pohotovostnímu pluku. Coby Milan Růžička se infiltroval do disidentského hnutí na VŠB, špicloval i mezi dalšími disidenty.

Sedmnáctého listopadu 1989 sehrál na Národní třídě roli „mrtvého“ studenta Martina Šmída. Později se mimo jiné angažoval v KSČ a vydával týdeník Nové Bruntálsko.

„Používá klávesy a do toho zpívá. Dobrý to je. Rádi si i zatančíme,“ líčí lázeňský host. Je sice z Brna, ale jméno Ludvíka Zifčáka a jeho spojitost s Karlovou Studánkou zná.

Někteří si neberou servítky

Stejně jako starousedlíci. Ti ovšem nájemci Hotelu Džbán a bývalému agentovi komunistické Státní bezpečnosti, který na Národní třídě sehrál roli mrtvého studenta Martina Šmída a byl jednou z hlavních kontroverzních postav sametové revoluce, vesměs nemohou přijít na jméno. A v komentářích jeho osobnosti si neberou servítky.

„Už včera bylo pozdě, aby se odsud odstěhoval,“ prohlašuje třeba prodavačka v pekárně (podle Zifčáka příbuzná současné starostky), které hlavně vadí Zifčákova snaha ovládnout obec za pomoci praktik, které po komunálních volbách 2010 Ústavní soud označil za protiprávní. Zifčák se podle vyšetřování snažit získat hlasy tak, že přiměl přes třicet lidí z různých míst Bruntálska, aby si na adrese Hotelu Džbán zapsali trvalý pobyt.

Třicítka osob v obci čítající něco málo přes dvě stě oprávněných voličů dokáže dost. V říjnových volbách 2010 získalo sdružení Prosperita Karlovy Studánky, za nímž Zifčák stál, druhý nejvyšší počet hlasů. Soud ale nařídil opakování voleb a k těm už nově příchozí obyvatelé puštěni nebyli. A Prosperita propadla.

Ludvík Zifčák ovšem zdůrazňuje, že nedělá nic protiprávního. A opakoval to i po letošních komunálních volbách, k nimž starostka nepustila 26 z podle ústavního soudu účelově přihlášených obyvatel.

Slibnou kariéru zastavila revoluce

„Ti lidé mají v obci zapsáno trvalé bydliště, někteří v ní žijí a někteří podnikají i na jiných místech republiky. Nebydlí jen ve Džbánu, ale i řádně v bytech,“ hájí „své“ lidi Ludvík Zifčák. Soud to ale nebere v potaz. A to opětovně ani ten krajský, který letos na začátku listopadu zamítl návrh na neplatnost voleb, jejž podalo Hnutí sociálně slabých, za něž se Zifčák jako jediný z kandidátů dostal do zastupitelstva.

Soud sice vyšel vstříc jednomu z voličů, jejž starostka vyškrtla ze seznamu, u zbylých, často lidí evidovaných na úřadu práce, ale podle soudu starostka jednala správně.

Zifčák s verdiktem nesouhlasil, avizoval, že jeho hnutí podá ústavní stížnost. „My jsme s tímto rozhodnutím počítali. Spíš mě překvapuje, že se v tomto státě někdo bojí změnit nález Ústavního soudu,“ komentoval Zifčák rozsudek.

Ludvík Zifčák před hotelem Džbán v lázních Karlova Studánka na Bruntálsku. Hotel coby nájemce provozuje.

Proč se před šesti lety rozhodl přestěhovat právě do Karlovy Studánky? „V okrese Bruntál není moc pracovních příležitostí a Karlova Studánka je místo, kde se dá relativně dobře žít,“ vysvětluje.

V hotelnictví už dřív pracovala jeho manželka, a tak si od Jiřího Kláska, mimo jiné bývalého emigranta do Austrálie, pronajali Hotel Džbán.

K StB, nejdřív tedy pohotovostnímu pluku, se Zifčák dostal ve 23 letech. Záhy se stal poručíkem. Měl před sebou slibnou kariéru. Nebýt sametové revoluce, která - jak říká - nevyšla podle představ iniciátorů, mezi nimiž měla podle něj Státní bezpečnost jednu z klíčových rolí.

„Nemyslím, že by většina národa chtěla tehdy nějaké změny, přesto bylo třeba je provést. V té době byl systém zkostnatělý a u vlády byli všechno starší lidé, kteří brali jako samozřejmost, že jsou neodvolatelní. Tak se prostě vymyslel scénář, jak to změnit, aby komunisté nemuseli odstupovat, ale aby se zároveň vyměnila garnitura těch starých.“

Z dění na Národní třídě si pamatuje vše

Po 17. listopadu podle Zifčáka nejdřív vše běželo podle plánu, krach ale přišel o šest dnů později na jednání výkonného výboru KSČ. Tam se mělo rozhodnout, jestli vláda proti demonstrantům zakročí mocensky (byly připraveny i Lidové milice - pozn. red.), či dění nechá plavat. Ale verdikt nepadl. A revoluce nabrala na síle. Ludvík Zifčák  se v druhé půlce 80. let „infiltroval“ mezi nespokojené mladé lidi a disidenty.

Estébák Ludvík Zifčák (vlevo v černé bundě s bílým pruhem a kudrnatými vlasy) se infiltroval do průvodu studentů 17. listopadu na Národní třídě.

Co při tom cítil? „To není nic těžkýho. Člověk je na to vycvičený. Podívejte se na špionážní filmy.“

Míní také, že na Národní třídě bylo 17. listopadu 1989, kam přivedl demonstranty z Albertova, několik skupin příslušníků tajné policie, které spolupracovaly. „Nebyl jsem to zdaleka jen já, jak je mi podsouváno.“

Z dění na Národní si podle svých slov dodnes pamatuje takřka vše. Byl tam jako Milan Růžička, tedy pod identitou, pod kterou se dřív dostal do studentského disidentského hnutí na VŠB.

Zároveň ale podle domluveného scénáře hrál roli jiného studenta, Martina Šmída, který byl údajně na Národní zabit. Tuto dezinformaci rozšířila vrátná z kolejí v Praze-Troji Drahomíra Dražská.

Dražská podepsala závazek mlčenlivosti, tvrdí Zifčák

Na „matfyzu“ v Praze tehdy studovali dva Martinové Šmídové - což podle Zifčáka StB, která akci chystala několik měsíců, věděla. Nebylo tak jasné, který vlastně zahynul.

Naoko to byl právě Zifčák, který na Národní v místě, kde je dnes památník 17. listopadu, ulehl k zemi a sanitka ho odvezla do nemocnice na Františku. Záhy se mu ale udělalo lépe a mohl pryč.

Kolem „mrtvého“ studenta je stále řada nejasností. Například Drahomíra Dražská tvrdila, že si zprávu o Šmídovi vymyslela, Ludvík Zifčák ale říká, že má k dispozici závazek mlčenlivosti, jejž tehdy podepsala. „Zatím ho ukázat nemůžu, ale za pár let ano,“ tvrdí bývalý agent.

K tomu dodává, že kdyby v listopadu 1989 věděl, že se společnost bude ubírat ke „kapitalismu druhé kategorie“, studenty by na Národní nevedl.