Po schodech schází Jiří Tříska sám, bez berlí. Jeho chůze je ještě trochu vratká, ale je na něm znát, že dává vše do toho, aby byl zase co nejdřív stejně fit jako dřív.
Jako před letošním 17. únorem, který se navždy tragicky zapsal do jeho života, ale i do života dalších lidí z domu číslo 39 v ulici 6. května ve Frenštátě pod Radhoštěm. Dny Jiřího Třísky teď tvoří hlavně rehabilitace.
"Každý den mám procedury od sedmi od rána do čtvrt na čtyři odpoledne. Ukážu vám rozpis," říká sympatický muž, který se nyní po vážném zranění zotavuje v Beskydském rehabilitačním centru v Čeladné. Povídáme si u něj v pokoji a on bere do rukou papír s harmonogramem procedur.
"Chodím na fyzioterapii, do bazénu nebo třeba na elektrostimulaci, je to pohoda, skoro jako dovolená," usmívá se.
Během léčby zranění, která utrpěl při výbuchu, prožil ale i velmi kritické chvíle. A silně je s ním prožívala také jeho partnerka, která rovněž při výbuchu utrpěla zranění, ač mírnější než on.
"Ta moje si toho se mnou zažila opravdu hodně. Bylo to jedna ku jedné, jestli přežiju, nebo ne. V jednu chvíli jsem se dusil, ucpaly se mi dýchací cesty. Byl jsem bez sebe, museli mě oživovat," líčí těžké chvíle jednašedesátiletý Jiří Tříska.
Vzpomíná i na sny, které měl, když ho lékaři ostravské fakultní nemocnice udržovali v umělém spánku.
Zatímco ležel na JIP ostravské nemocnice, zdálo se mu třeba o tom, že začíná jaro a on je se svými blízkými domluven, že zajdou na pivo. "V tom snu jsem si říkal: Půjčím si kolo a zajedu těch čtyřicet kilometrů do Frenštátu. A když jsem byl ve městě, šel jsem kolem našeho domu, viděl jsem ho rozbitý a říkal si: Kde se okoupu? Kde budu spát?" vzpomíná Jiří Tříska na jeden ze zvláštních snů, které měl, když byl v umělém spánku.
Sen to byl o to zvláštnější, že v té době nevěděl, jak dům po explozi vypadá. Když ho opouštěl, byla tma.
Když se ozval výbuch, hned věděl, že to je dílo Blažka
Uvězněn v hořícím domě spolu se svou partnerkou, která je zdravotní sestra, byl po explozi dlouhých třiadvacet minut.
"Těch třiadvacet minut v ohni, to byl celý život. Už jsem říkal: Vzdávám to, já už nemůžu. Chvilku jsem myslím nebyl při sobě, až pak na mě sáhl hasič," vzpomíná Jiří Tříska na nejdramatičtější chvíle svého života.
Když se nad ránem ozval výbuch, hlavou mu ihned proletěla myšlenka, že to je dílo muže z přízemního bytu, Antonína Blažka, jenž měl se sousedy stálé konflikty.
"K...a, on nás vyhodil do vzduchu!" To Jiří Tříska řekl bezprostředně poté, co dům vybouchl. Ještě večer předtím viděl Blažka, jak cosi dělá ve sklepě. Ale v životě by ho nenapadlo, že chystá podobný útok.
Když dům vyletěl do povětří, velmi rychle jej pohltily plameny. Nedalo se utéct a Jiřímu Třískovi s partnerkou, která si hlavu stihla přikrýt vypranou a ještě mokrou bundou, nezbylo nic než doufat, že jim někdo přijde na pomoc.
Po třiadvaceti minutách čekání je z jejich bytu v prvním patře zachránili hasiči.
Během doby, co byl Jiří Tříska v umělém spánku, zhubl šestnáct kilogramů. "Všechno to byla svalová hmota. Byl jsem strašně slabý, nemohl jsem ani zvednout ruku," říká muž, který celý život aktivně sportuje. Jeho stav se ale stále zlepšuje. Na současné víkendové dny si naplánoval třeba první jízdu na kole po zranění.
Na konci srpna by totiž rád i se svou partnerkou vyrazil na kola do francouzské Provence.
V té době už ale zřejmě budou manželé. "Když jsme leželi v tom ohni a já už to vzdával, tak ta moje řekla: Když to přežijem, tak se vezmem," vzpomíná Jiří Tříska a rychle dodává, že zásnubní prstýnek ale své vyvolené dal už před několika lety.
Tragédie, která se stala, jej stále tíží, jak ale říká: "Nebrečím, musíme jít dál." Nyní chystá mimo jiné stavbu rodinného domu. Nechá si jej postavit ve Frenštátě u své zahrady. Věří, že do listopadu by mohl stát.