Klopýtáme po zledovatělé silnici směrem k pohostinství, jednomu z prvních domů, které návštěvník Hrčavy spatří.
Majitel hospody a sousedního smíšeného zboží Oldřich Hampel právě u vstupu do restaurace odhrabuje mokrý sníh. Ze střechy kape voda a na protější straně silnice po louce pobíhá grošák.
Nad domy Hrčavy vychází slunce nejdříveHrčava se o post nejvýchodnější obce dlouhodobě pře s blízkým Bukovcem. Ten má nejvýchodněji položený katastr. Nejvýchodněji umístěné centrum obce však patří Hrčavě, nad jejímiž domy se každé ráno vůbec nejdřív v Česku objevuje slunce. |
"Soužití se Slováky? Je dobré. Nemáme spolu žádný problém a nikdy jsme neměli," líčí padesátiletý majitel hostince.
Když se před dvaceti lety rozdělila tehdejší Československá federativní republika, jako by si toho on, ale ani další místní lidé prakticky nevšimli.
V příhraničí schází pořádný penzion
"Nic se nezměnilo. Slováci k nám jezdí pořád, stejně jako Poláci. Turistů z Polska je přitom dlouhodobě víc - a stále jich přibývá. Ptají se na ubytování, to u nás ale poskytuje zatím jen pár rodinných domů," posteskne si Oldřich Hampel a jedním dechem dodá, že by bylo skvělé, kdyby se do Hrčavy podařilo přitáhnout investora, jenž by v odlehlé obci otevřel třeba penzion.
V Hrčavě, kde trvale žije zhruba dvě stě padesát lidí, jsou naprosto běžná smíšená česko-slovenská manželství.
"Jen málokdo z místních tady nemá příbuzné na Slovensku nebo třeba v Polsku," zmiňuje šestašedesátiletý Kazimír Kawka, který pochází z Orlové na Karvinsku a v Hrčavě už třináct let vlastní chalupu. Sám přitom přiznává, že pro rozdělení Československa nebyl. "Ty dva státy historicky patřily k sobě, neměly se rozdělovat," míní.
Jednasedmdesátiletý Jindřich Vojkovský, který na požádání provází Hrčavou turisty a zasvěceně jim vypráví o historii i současnosti, vzpomíná, jak obyvatelé obce 1. ledna 1993 rozdělení Československa prožívali.
Do Hrčavy jezdí čeští, slovenští i polští turisté.
První slovenskou obcí za hranicemi je Svrčinovec.
"Nestalo se tehdy vůbec nic, občané rozdělení společného státu přijali jako úplně normální věc. Federace se rozdělila a nedaleko centra Hrčavy vzniklo trojmezí, tedy společná hranice Česka, Polska a Slovenska, které bylo později označeno trojicí žulových monolitů," vykládá vitální senior.
Nebyli z jeho pohledu místní lidé před rozpadem společného státu naštvaní třeba proto, že rozhodnutí o rozdělení federace učinili bez jejich vědomí tehdejší představitelé Česka a Slovenska?
I na tuto otázku má hrčavský pamětník zápornou odpověď. "Nene, žádné emoce se nekonaly. Slováci k nám chodili na pivo do hospody už dřív - a chodí i dnes. Někteří se přiženili do místních rodin a někteří naši se zase přiženili na Slovensko," říká Jindřich Vojkovský.
Berete koruny? ptají se turisté
Za jeho zády mezitím prochází skupina českých turistů v pestrobarevných zimních bundách. "Prosím vás, dá se tady platit českými korunami?" ptá se jedna z turistek u smíšeného zboží. Když zjistí, že koruny berou, podotkne: "Já myslela, že už jsem na Slovensku."
Zatímco v Hrčavě během pár desítek minut míjíme možná dvacítku turistů, nedaleko za slovenskou hranicí, v obci Svrčinovec, žádné turisty nepotkáváme.
"Vzpomínám na společné soužití s Čechy v jednom státě v dobrém a myslím, že bezproblémové vztahy máme i dál. Sám jsem skoro pořád v Brně, bráchu mám v Havířově," líčí jeden z mužů čekajících na autobus. Představuje se jako František.
Rozpad nebyl správný krok, shodují se
Všichni oslovení, s nimiž se na Slovensku bavíme, se shodují v tom, že rozpad federace nebyl správný krok.
Zhoršila se od rozpadu Československa životní situace obyvatel slovenské části příhraničí? "Určitě dnes není lepší. Práce je málo a nezaměstnaných hodně," odpovídá třeba osmatřicetiletá Monika Eisnerová. Do Česka občas jezdí hlavně na nákupy. "Vychází to tam levněji," dodává žena.
A podobně reaguje i trojice dalších obyvatelek, které procházejí po ulici. "Často jezdíme levně nakupovat do Třince. Mrzí nás, že se společný stát rozpadl. Opravdu," ujišťují.
