V Moravskoslezském kraji redakce vybraly pět děl, z nichž hlasující mohli vybrat dvě, která považovali za nejkurióznější, bizarní, neobvyklá, prostě vymykající se většinovým výtvorům.
Podívejte se na výsledky krajského kola ankety |
Z celkového počtu 1 370 hlasů Špion získal 384, ostravský Úsvit zaostal jen o 39 hlasů. Bronzový hřebec dostal 257 hlasů, havířovské Kyvadlo 217 hlasů. Na chvostu skončil Ikarus před ostravskou Novou radnicí. Získal "jen" 167 hlasů.
Finalisty ze všech krajů najdete ZDE |
Špion tak postoupil do národního finále, kde se utká s dalšími třinácti vítězi krajských kol. Hlasovat budete moci už od pátečního poledne.
Přečtěte si ještě jednou o nominovaných kuriozitách Moravskoslezského kraje.
1. Modrooký Ikarus před ostravskou radnicí |
Zčásti je mytickou postavou s křídly, zčásti má mužské proporce. Socha modrookého Ikara se na Prokešově náměstí před Novou radnicí v Ostravě objevila 1. července 1999. Dílo pražského akademického sochaře Františka Štorka měří 3,5 metru, váží zhruba sedm tun a jedná se o třetí největší bronzovou plastiku v České republice.
Podle vedení Ostravy socha symbolizuje vzestupy a pády, kterými město prochází. Po odhalení vyvolala řadu rozporuplných reakcí. Část Ostravanů ji dodnes nepřijímá příznivě. Někteří dokonce říkají, že Ikarus zobrazuje politické pády magistrátních konšelů.
Část lidí se nemohla smířit ani s tím, že plocha na Prokešově náměstí od třicátých let zůstávala prázdná kvůli plánovanému Masarykovu památníku. Prezident Osvoboditel před radnicí nestojí, místo něj kolemjdoucí zdraví právě Ikarus doplněný fontánou.
2. Špion na Dolním náměstí v Opavě |
Plastika zvaná Špion mnohým připomíná mravenečníka, jiným slona, dalším bezhlavého brontosaura. Plechový špion s dlouhým nosem byl na Dolním náměstí v Opavě instalován zhruba před osmi lety. Okamžitě vyvolal protesty, které obsahovaly označení jako kýč nebo šílenost. Se Špionem navíc někdo potají otáčel, což už nyní po pevném spojení s dlažbou není možné.
Autorem plastiky je František Skála ze skupiny Tvrdohlaví. Socha i dnes u místních vzbuzuje různorodé názory. Jednu dobu v útrobách údajně přespával pětadvacetiletý vysokoškolák.
Plechové dílo původně stálo v Brně, pak se mělo stát ozdobou výstavy opavského sdružení Bludný kámen. Výstava se neuskutečnila, proto byl zapůjčen alespoň Špion. Nakonec ho opavská radnice zakoupila za 900 tisíc korun.
3. Úsvit před Domem umění v centru Ostravy |
Když se v listopadu 2005 objevila před Domem umění plastika Úsvit od sochaře Lukáše Rittsteina, okamžitě se u ní zastavovali místní i turisté. A buď byli nadšení, nebo nechápavě kroutili hlavami. Kombinaci šroubu s fešáckými brýlemi ze skla, laminátu a kovu nikde jinde neuvidíte. Dílo symbolizující průmyslovou minulost i současný rozvoj Ostravy si zadalo město, na vznik poskytlo grant ve výši zhruba jeden a půl milionu korun.
Jiní zase tvrdí, že skulptura zobrazuje spíše Úsvit v době současného ostravského architektonického soumraku, který se provrtal ze země a musel si nasadil brýle, aby pohled na Ostravu zvládl.
Autor dílo popsal jako futuristickou bytost, která Ostravanům přímo hledí do očí a energeticky propojuje ostravské podzemní labyrinty, ulice města a nebe na jejich horizontech. Rozhodněte sami, co vlastně toto neobvyklé dílo představuje.
4. Hřebec s liščím ohonem v Novém Jičíně |
Bronzová socha pod Masarykovým náměstí v Novém Jičíně po své instalaci v roce 2008 rozdělila místní obyvatele. Hřebec s liščím ohonem, který našel místo na prostranství u Komerční banky, část lidí odpuzoval, části se líbil.
Město plastiku od Maria Pavesiho dostalo jako "dar" od italského partnerského města Novellara. Žebřík pro mládež, Petr Čech ve skoku, nebo houpačka pro děti, tak častovali krátce po instalaci lidé bronzového oře.
Zaznělo ale také, že darovanému koni se na zuby nekouká. Město navíc za materiál, převoz a instalaci zaplatil 1,3 milionu korun, což vyvolalo protesty u tehdejší opozice a hrozilo, že Nový Jičín dílo z partnerského města nepřijme.
Původně měl kůň stát uprostřed jednoho z rondelů na silničním průtahu městem, což by však zřejmě mnohé řidiče rozptylovalo.
5. Kyvadlo v Havířově |
Ani Komenský, ani Masaryk, na havířovském Náměstí Republiky stojí Brána s kyvadlem a pramenem. Autory monumentu, který měří na výšku devět metrů a váží čtyři tuny, jsou pražští umělci Karel Holub a Stefan Milkov.
Původně měla přitom opravené náměstí zdobit jiná plastika. Lidé si přáli sochu domácího sochaře Václava Fridricha. Ten byl však na vkus radních s cenou 22 milionů korun příliš drahý. Odborná komise nakonec upřednostnila právě kyvadlo, které stálo přes šest milionů.
Před umístěním sochy se ale situace zdramatizovala. Umělci odmítli kyvadlo instalovat kvůli odchylce v jeho ukotvení. Do Prahy za nimi jela delegace z Havířova, aby se přesvědčila, zda socha vůbec existuje. Autoři ho totiž do té doby neukázali.
Původně měl kyvadlo pohánět vítr, to se ale ukázalo jako mylný předpoklad. K pohonu musel být využit elektromotor. I tak ale dále budí v mnoha Havířovanů rozpaky, někteří dokonce tvrdí, že raději měl na náměstí zůstat někdejší vůdce bolševické revoluce V. I. Lenin.