Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Neměl bych problém žít v domě pro seniory, říká ředitel jednoho z nich

  12:10aktualizováno  12:10
„Péče v domovech pro seniory se zlepšila, problém je ale najít zaměstnance,“ říká ředitel Domova pro seniory Slunečnice v Ostravě-Porubě Radek Baran. Sám nevylučuje, že by na „stará kolena“ v podobném domově žil.

Ředitel Domova pro seniory Slunečnice v Ostravě-Porubě Radek Baran. | foto: Archiv Radka Barana

Nechtějí být na obtíž mladým, nebo prostě nemají nikoho, kdo by se o ně staral. Volba strávit zbytek života v domově pro seniory přitom už není poslední zoufalou volbou na stáří. Zařízení nabízejí celodenní servis, lékařskou péči i volnočasové aktivity...

Mohou žít senioři v domově rádi?
Ten, kdo jde do domova a je smířen s touto volbou, tak mu je u nás dobře. Ten, kdo to vnitřně nepřijal, nemá podporu rodiny, přátel, tak situaci snáší o hodně hůř. U nás seniorům neříkáme, kdy mají ráno vstávat nebo kdy mají jít spát, chceme, aby žili život co nejvíce podobný tomu, který vedli doma. Pravdou je, že ne vždy se to úplně podaří.

Mluvíte o seniorech. Používá se ještě termín domov důchodců?
Nová legislativa klade důraz na to, aby se našim důchodcům říkalo spíše senioři, klienti nebo uživatelé a před příchodem do domova jsou to pro nás zájemci o danou sociální službu. Je to možná méně hanlivé.

Za co vše a kolik lidé v domově platí?
Platí se za ubytování, stravu a poskytovanou péči. Jsou zde pokoje pro manželské páry nebo pokoje s kuchyňskou linkou. Cena za ubytování se pohybuje od 160 do 195 korun na den. Za jídlo pak senioři zaplatí od 130 do 145 korun na den. S další péčí pak pobyt vyjde měsíčně zhruba na deset tisíc korun.

Fungují ještě takzvané pořadníky a jak dlouho se na místo v domově čeká?
Pořadník jsme chápali z minulosti jako seznam žádostí, které jsme řadili podle data přijetí. To dnes již není a lidé si to stále pletou. Všichni poskytovatelé sociálních pobytových služeb si vedou jen žádosti, pak se musí sami rozhodnout, kdo je v dané době nejpotřebnější pro zrovna uvolněné místo. Doba přijetí k nám může být od tří měsíců až do roku a půl. Důležité je, že požadavek se musí aktualizovat, na což rodiny často zapomínají.

Usnadňujete seniorům přechod z domu do vašeho domova?
Zájemcům a jejich rodinám doporučujeme, aby před podáním žádosti domov navštívili, seznámili se s prostředím. Takhle mají alespoň malou představu, jak to u nás chodí.

Dá se říci, jak dlouho si senioři zvykají?
Každý vnímá tuto životní změnu jinak. Obecně si snadněji zvykají klienti, kteří si uvědomují, že pomoc potřebují a že nejsou schopni se sami o sebe postarat. S dobou zvykání si je to různé, většinou jsou to tři měsíce, někdy déle.

Stává se, že rodina seniora chce do zařízení umístit a on se brání? Kdo má rozhodující slovo?
Stává se to. Proto je výhodou, že provádíme jednání se zájemcem o naši službu vlastními zaměstnanci, kteří toto postřehnou daleko dřív, než by se k nám někdo takový dostal. Pak rodinným příslušníkům radíme, že je třeba posečkat a celou situaci si musí vysvětlit nebo řešit pomocí terénních sociálních služeb.

Podporujete akce, kdy dobrovolníci chodí k seniorům na návštěvy a povídají si s nimi?
S dobrovolníky spolupracujeme už delší dobu. Nyní je to sdružení Adra. Za uplynulý rok k nám docházelo 12 dobrovolníků, což představuje 312 návštěv a 388 hodin. Myslím, že tato práce je u nás v republice ještě nedoceněna. V zahraničí jsem poznal, že taková spolupráce je běžná a moc pomáhá. Tady k tomu asi musíme ještě dorůst

Jinak se ale služby v domovech zlepšily?
Obrovsky. Už jenom tím, že se změnila legislativa. Zákon přinesl například takzvané standardy kvality podávané péče, inspekce, povinnost vzdělávání a podobně. Změnilo se myšlení o domovech. Už není všude vidět takzvaná uniformita, jednotný řád jako v minulosti. Propojily se modely sociální a ošetřovatelské péče.

Kde jsou podle vás ještě rezervy?
Jednoznačně v počtech zaměstnanců v přímé péči a volnočasových pracovníků, kteří vymýšlejí program pro seniory. Myslím si, že to bude všude podobné, někde mohou chybět i zdravotničtí pracovníci. Nejdůležitější je uvědomit si, že domovů pro seniory bude potřeba stále.

V čem je práce - asi hlavně sester - v domově náročná?
Máte pravdu, že nejdůležitější jsou pracovníci v takzvané přímé péči. Na nich záleží, jak dokážou situace zvládat. Chce to velkou trpělivost, umění komunikovat. Senior se má u nás cítit jako doma, a to se vším všudy, takže dojde i na problémy, jako je alkohol, nedobrá nálada a poslání někam. To přeci někdy někdo řekne i své drahé polovičce.

Myslíte, že díky zkušenosti ve vedení domova máte jiný pohled na smrt? Často se na ni čeká, aby se uvolnilo místo pro jiného...
Více si ji uvědomuji. Jsem ve fázi života, kdy již nemám vlastní rodiče a o to víc jsem rád, že mohu dělat to, co dělám.

Umíte si představit, že i vy sám byste v domově žil?
Víte, pokud již nemáte nikoho, kdo by se o vás postaral, tak klidně. Dnes už to v domově pro seniory vypadá úplně jinak a člověk v tomto věku už neklade takové nároky na prostor.



Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2016 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je součástí koncernu AGROFERT ovládaného Ing. Andrejem Babišem.