Něco tady žbluňká. Neprodávají tady kapry? ptá se ostravský sochař a hudebník Pavel Sláma. Stojí na Alšově náměstí v Ostravě-Porubě. Kousek za ním je káď s rybami. On ji však nevidí.
Před téměř dvaatřiceti lety se narodil jako nevidomý. Zdobené vánoční stromky si jenom představuje, zatímco ostatní obdivují, jak jsou krásné.
Pavla to vůbec nemrzí. Naopak. Má absolutní sluch a dokáže jím vnímat cokoli. To ho baví.
„Slyším, jak padá sníh,“ zasní se. „Zrovna teď žuchnul ze střechy,“ směje se. „Zase to taje? To budou Vánoce na blátě,“ přemítá.
Co má Pavel o Vánocích nejradši? „Sejdeme se celá rodina, přijede i ségra Katka a strávíme svátky pohromadě. Před večeří chodíme na procházku. Bydlíme v Porubě, takže jdeme k Vysoké škole báňské, a pak se vracíme. Někdy mamce pomáhám s cukrovím, hlavně ho jím, ale ze všeho nejradši poslouchám zvony z kostela. Nejenom o Vánocích. Vlastně je poslouchám pořád,“ vypráví.
Kostelní zvony má Pavel hodně rád. Když může, nahrává si je na kazetu nebo minidisk. „Zvony pěkně hrajou. Každý zní úplně jinak, protože mají speciální tónové složení,“ vysvětluje.
„Jednou o Vánocích jsem si nahrál zvony při půlnoční. To byla nádhera. Když je slyším, cítím se moc dobře. Ani nevím proč,“ říká mladý sochař.
O zvonech v Moravskoslezském kraji má přehled. Ví, kde jsou, jak se jmenují, kdy a jak hrají.
„Rád bych si o nich udělal ucelený obrázek - než začnu nahrávat další, třeba i mimo republiku,“ svěřuje se Pavel Sláma. Přestože zvony nikdy neviděl, rád si je představuje a dělá je z hlíny.
„Učím se Axmanovu techniku modelování. Nejraději mám právě zvony,“ líčí.
Co škodí nahrávkám? Otravné mouchy.
Co dělá se svými nahrávkami? Jen tak si je pouští. „Někdy je to docela legrace, protože mikrofon zabere úplně všechno. Třeba jak na sebe pořvávají dělníci z lešení,“ vypráví. Občas mu prý zvukový záznam naruší i mouchy, které lítají kolem mikrofonu. Říká jim rychlá rota.
„Než se po nich oženu, už jsou pryč. Někdy se mi stane, že zapnu mikrofon, ale nic nenahraju. Zjistím to samozřejmě až doma, a to je pak veselé,“ směje se.
Letos si k Vánocům nepřeje nic zvláštního. „Hlavně ať jsme zdraví,“ říká. Kdysi si přál velký zvon. „To by bylo pěkné,“ zamyslí se, „ale asi by se mi nevlezl do pokoje,“ dodává s úsměvem.
