Dokumentární fotograf Imrich Veber v plastice Matěje Franka v centru Opavy. | foto: Jan Smekal, MF DNES

Rozhodl se zmapovat život vesnice, než se nad ní zavře voda

  • 83
Nové Heřminovy na Bruntálskou jsou obcí, jejíž část má zmizet pod hladinou plánované vodní přehrady. Její výstavba je mezi obyvateli vesnice hodně diskutovanou otázkou. Zaujala i Imricha Vebera, který kolem tohoto místa občas jezdil ještě v době, kdy studoval dějiny umění v Olomouci.

„Krajina se mi tady moc líbí. Kdysi jsem četl o Nových Heřminovech nějaký článek a uvědomil jsem si, že právě údolí, kterým pravidelně projíždím, má být zatopené,“ přiblížil Imrich Veber, který se přímo do Nových Heřminov poprvé podíval 1. května 2014, aby zdejší oblast více poznal.

Téma možné výstavby přehrady jej nakonec natolik zaujalo, že do Nových Heřminov začal jezdit pravidelně, aby dokumentoval život tamních obyvatel. A na konci dubna tohoto roku vydal první publikaci pojednávající o současné situaci v obci.

„Je to takový experiment ve formě poskládaného plakátu. Mluvilo se o tom, že by výstavba přehrady měla probíhat v letech 2016 až 2020. Kdo ví, jak to ale nakonec bude,“ řekl Veber, jenž má v plánu sledovat, jak se bude situace dále vyvíjet.

Obdobný plakát, fotograficky mapující život v ohrožené vesnici, by chtěl vydat v každém z následujících roků. „Za několik let tedy vznikne obsáhlejší soubor a někdy v budoucnu, jakmile bude všechno jasnější, vydám rozsáhlejší knihu,“ nastínil své záměry autor.

Od začátku cítil při styku s místními obyvateli jisté napětí

Reakce místních obyvatel na publikaci, kterou Imrich Veber nazval NH2O(1), byly různé. „Několik lidí nebylo spokojených. Čekali totiž něco rozsáhlejšího, ale na to zatím není prostor ani prostředky,“ poznamenal autor s tím, že si takto vytvořil a utříbil zázemí pro pokračování v této práci.

Absolvent Institutu tvůrčí fotografie Slezské univerzity v Opavě do Nových Heřminov jezdil podle potřeby. Někdy i dvakrát týdně, jindy kupříkladu jen jednou do měsíce. „Záleželo na tom, co se v obci zrovna dělo, jaké bylo počasí, jestli jsem se potřeboval s někým sejít a o něčem se pobavit,“ osvětlil Veber.

Od začátku cítil při styku s místními obyvateli jisté napětí, i když je podle něj otázkou, jestli to tak skutečně je, nebo si jen projektuje předem očekávané představy.

„Jako na člověka, který tamní situaci do té doby neznal, na mě skutečnost, že obec v budoucnu částečně zanikne, působila hrozně absurdně a surrealisticky,“ poznamenal Veber.

„Přitom se o tom mluví jen do té míry, že polovina obce zanikne, protože bude zaplavena, ale už se nemluví o tom, že druhou polovinou povede nějaký ochranný val, kvůli kterému bude nutné vybourat další domy uprostřed Nových Heřminov,“ doplnil.

Veber: Obec je pro mě velká scéna a já jsem pečlivý divák

Autor publikace si netroufá komentovat vztah tamních obyvatel k němu. „Jeden pán v hospodě pronesl hned po tom, co jsem tam své fotografie představil, že je moje práce propadák a že jsem tam s tím skončil,“ upozornil a zároveň dodal, že čekal více takových reakcí.

„Věřím ale, že je tam řada lidí, kteří mou práci dokáží ocenit, a moc si toho vážím. S fotografií totiž pracuji nekompromisně. Nedělám ji tak, aby ji lidé nutně pochopili,“ podotkl.

Především v počátcích osmadvacetiletému rodákovi z Opavy hodně pomáhal tehdejší starosta Nových Heřminov Radek Sijka, který zemřel v loňském roce.

„Říkával mi študente. Zpočátku mě zřejmě i podceňoval, ale na druhou stranu bylo poznat, že ho těší, že se problematikou tamních obyvatel zabývá někdo odjinud,“ řekl Veber.

Někdejší starosta obce mu tak dělal takzvaného fixera. „Je to termín označující člověka, jenž umělci pomáhá s rešerší, zorientovat se v neznámém prostředí, spojit se s tamními lidmi a podobně,“ osvětlil.

Imrich Veber není žádný aktivista bojující pro nebo proti výstavbě přehrady. I když si s některými tamními obyvateli tyká, snaží se zachovat zdravý odstup, který mu umožní nezaujatý pohled.

„Obec je pro mě velká scéna a já jsem pečlivý divák. Obyvatelé jsou herci neznámého scénáře, který někdo píše ze vzdáleného místa bez přesné znalosti místních poměrů,“ nastínil.

Místní lidé jsou podle něj v opravdu nezáviděníhodné situaci. Mnozí už sice své domy prodali Povodí Odry, ale prozatím v nich žijí dál.

„Určitě není jednoduché žít někde s pocitem, že se odtud jednou budu muset odstěhovat. Poznal jsem například manželský pár, kterému už termín vystěhování údajně dvakrát odložili. Dokonce mi chtěli dát jejich psa s tím, že se budou muset odstěhovat do paneláku, a tam si ho vzít nemohou,“ uzavřel.