Partneři z Českého Těšína dostali před svatbou nápad, že by jejich velký den mohl udělat radost ještě někomu dalšímu. Rozhodli se, že požádají svatební hosty, aby květiny, které je zvyklostí po obřadu nevěstě dávat, nahradili hotovostí, jež by odpovídala ceně za jejich pořízení.
Peníze nechtěli pro sebe. Už když je vybírali, měli jasno, komu pomohou. „Oslovil jsem před svatbou naše hosty a ti byli nápadem nadšeni,“ řekl začínající lékař Ivo Kantor. Květin se v rukou svatebčanů objevilo skutečně jen pomálu. „Ne že by snad někdo náš nápad bojkotoval, spíše se jen k němu ta informace nedostala,“ podotkl Kantor.
Mezi svatebčany se takto podařilo vybrat přes osm tisíc korun. Ty dvojice v listopadu předala v Českém Těšíně Sandře Walachové – čtyřiadvacetileté mladé ženě, která prodělala mozkovou obrnu, je nevidomá a na invalidním vozíku.
O Sandře se dozvěděl na fotbale
Když se pár před svatbou rozmýšlel, komu by chtěl vybrané peníze darovat, vzpomněl si Ivo Kantor na zhruba rok starou událost. Tehdy totiž fotbalisté Českého Těšína, kteří hrají krajský přebor, vybrali mezi sebou tři tisíce korun, které pak Sandře přes jejího dědečka, který je dlouholetým fanouškem klubu, předali.
A za Český Těšín hraje právě i Ivo Kantor. „Tehdy jsem na zápase nebyl, protože jsem byl zraněný. Ale od kluků jsem se o tom později dozvěděl,“ dodal. Když si partneři připomněli příběh Sandry, měli jasno, komu chtějí peníze dát. „Už proto, že mám pocit, že nadační pomoc směřuje zejména k dětem a mladistvým. Na dospělé s handicapem tolik necílí,“ vysvětlila Karin Kantorová.
Osm tisíc, které Sandra Walachová od novomanželů dostala, samozřejmě samo o sobě na nákup auta nestačí, ale mladé ženě umožní se cílové částce o něco přiblížit.
„Nejvíce nám pomáhají ti, kteří mají sami málo“
Každá pomoc je vítaná, zvlášť když rodinné úspory padly na různé léčebné procedury a dárců není mnoho. „Ale objevují se. Především nám dávají peníze staří lidé a studenti. Tedy ti, kteří jich sami mají málo,“ podotkl dědeček Sandry Walachové.
Sandra Walachová je přes svůj handicap velmi aktivním člověkem. Věnovala se studiu sociální péče a sociálně právní činnosti, ráda zpívá a píše básně. Také se ráda setkává se známými osobnostmi.
„Nejvíce asi vzpomínám na setkání s Jaromírem Nohavicou,“ uvedla čtyřiadvacetiletá žena, která manželskému páru za jejich pomoc osobně poděkovala. Dvojice pak jen skromně dodala: „To my ne, to naši hosté...“
