Členky Moravskoslezského spolku na ochranu zvířat obcházely na Ostravsku a...

Členky Moravskoslezského spolku na ochranu zvířat obcházely na Ostravsku a Karvinsku bezdomovecké kolonie, aby naočkovaly a odčervily psy. (29. května 2015) | foto: Alexandr Satinský, MAFRA

Ochránci zvířat obcházeli kolonie bezdomovců. Kvůli jejich psům

  • 8
Členky Moravskoslezského spolku na ochranu zvířat v pátek navštívily sedm míst v Ostravě, Orlové i Karviné, kde žijí smečky psů, ale i koček. Většina zvířat patří bezdomovcům, kteří neřeší lékařskou péči.

V lese mezi rušnou silnicí a nákupním centrem v Ostravě-Zábřehu bylo po osmé hodině ráno naprosté ticho. Ale stačilo vkročit na pěšinu vyšlapanou mezi stromy a rozštěkala se smečka psů. Výprava ochránců zvířat byla záhy u svého prvního cíle: v bezdomovecké kolonii, nebo spíš slumu, který tam existuje už patnáct let.

Osm štěkajících psů hájilo své teritorium. Zběsile pobíhali, ale jen tak daleko, jak jim to umožnily řetězy, na kterých byli připoutaní. Z přístřešků začali postupně vycházet lidé, které rámus probudil.

„Dobrý den. Přišli jsme zkontrolovat psy. Naočkujeme je, odčervíme. Máme pro vás granule i další věci...,“ zdravila předsedkyně Moravskoslezského spolku na ochranu zvířat Barbora Tocauerová.

Jídlo kupují sobě i psům

Lidé neprotestovali. Naopak. Když bylo třeba, psy přidrželi, aby jim mohla veterinární lékařka Jana Kouřilová píchnout vakcínu proti vzteklině. Lékařku viděli lidé i psi poprvé, ale ochránce znají. Chodí za nimi už třetí rok. A ne s prázdnou. S některými už si šéfka spolku dávno tyká a oni ji oslovují: Báro.

Pomoc psům bezdomovců

Jako pan Miroslav, ostravský rodák, který žije v kolonii už deset let s družkou Miroslavou. Bydlí ve vlastnoručně slepené chatrči, jejíž základy tvoří dřevěné kůly a stěny či strop různorodé igelitové plachty nebo třeba koberce. Uvnitř není světlo, pořádek ani lesní vzduch.

Ale partneři si nestěžují. Tvrdí naopak, že mají vše, co potřebují. Dokonce se chlubí malým barevným televizorem, který funguje na autobaterie. „Máma je naštvaná, říká mi, abych žil jinak, ale já jinam nechci. S družkou máme tři psy. Z peněz, které dostáváme, kupujeme jídlo pro ně i pro sebe,“ říká muž.

„Když je venku zima, zatopíme si v peci a uvnitř je horko. Jinam bych nešla,“ přidává se i jeho družka.

Oba jsou hubení, sešlí, chybí jim zuby. Vypadá to, že už by mohli nějaký ten čas pobírat starobní důchody. Jenže pár opět překvapí: „Jsme na úřadu práce. Oba máme 42 let,“ líčí s tím, že do práce jít nechtějí.

Kastrace je důležitá

Zatímco veterinářka očkuje a členky spolku krmí psy salámem s tabletami na odčervení a odblešení, Veronika Daňková se snaží bezdomovcům domlouvat. „Další fenka je březí. Proč je nenecháte vykastrovat? Co s těmi štěňaty budete dělat?“

„Jedna paní říkala, že je dobré, aby fena měla alespoň jednou štěňata a teprve pak se nechala kastrovat. Ona bude mít první. Až je odstaví, já pak zavolám Báře,“ odpovídá jí bezelstně pan Miroslav.

Ví, že spolek se o nechtěné psy postará a najde jim domov. „Ale to není tak jednoduché,“ oponuje mu Veronika Daňková a vysvětluje, že by neměl nechat psy nekontrolovaně množit. Nečeká, že uspěje hned. Je zvyklá. Členky spolku to řeší pořád. A mají úspěch. Řada bezdomovců už jim feny nebo kočky svěřila a souhlasila s kastrací.

Když jsou všichni psi zkontrolovaní a jejich majitelé obdarovaní krmivem či jinými drobnostmi, šéfka spolku před odchodem ještě zavelí: „Mirku, pojď si k autu pro lůžkoviny.“ A nadělí mu plnou náruč dek, polštářků, ručníků i reklamní trička pro osadníky. „Máme tu i boty nebo nádobí. Vše nám darovali lidé, kteří už to nepotřebovali,“ líčí Barbora Tocauerová.

Spolku pomáhají dary i příspěvky členů

I vakcíny a část léků získal spolek jako dar od veterinární lékařky a lékárny. Zbytek ale musí zaplatit: z ­příspěvků členů nebo sponzorských darů. Dotace nedostává.

Kromě bezdomoveckých kolonií veterinářka s členy spolku zajela například i za psychicky nemocným mužem do Karviné, který chová na zahradě u svého domu patnáct psů.

Dřív jich tam měl skoro třicet, ale po dohodě se spolkem se vzdal fen, takže jeho smečka už se nemnoží. Kontrola psů dala zabrat a trvala dlouho, ale ochránci byli rádi, že muž spolupracoval.

„Když je v horším stavu, domluva je špatná. Například mě obvinil, že chceme psy nebo jeho otrávit. Žádné krmivo ani mlsky od nás nechce,“ líčí Tocauerová.

Jednoho psa se vzdala i dvojice z Orlové, která obývá pronajatý domek bez elektřiny u starého nádraží. „Před pár měsíci nám ho přivedl kamarád na pohlídání a už tu zůstal,“ svěřila se paní Eva.

Putování trvalo přes šest hodin. Lékařka ošetřila celkem čtyřicet psů, jednoho předali ochránci do pěstounské péče. Odvezli také jednu kočku na kastraci a tři koťata do adopce.