Fyzické násilí přitom obvykle bývá vyvrcholením problémů a předchází mu často mnohem horší psychické násilí a slovní urážky.
"Většinou funguje vzorec, že nejprve přichází psychické násilí spočívající ve výhrůžkách, zákazech a podobně, teprve pak dochází k fyzickému násilí," říká Lucie Paprsteinové, vedoucí Bílého kruhu bezpečí, tedy organizace nabízející pomoc týraným lidem.
Pro oběti je podle ní nejlepším řešením přerušit všechny styky s agresorem, protože sliby, že se polepší, obvykle neplatí a po chvíli uklidnění často přichází ještě tvrdší napadání než předtím.
"Po prvním fyzickém napadení jsme utekla na noc ke kamarádce. Manžel vydíral, sliboval a pak začal vyhrožovat. Že se postará o to, aby se mnou děti už nepromluvily, že mě zničí," vzpomíná například paní H. z Ostravska.
Odejít až po první facce je totiž podle Paprsteinové pozdě. Některé ženy přitom s agresivním mužem zůstávají pro udržení rodiny kvůli dětem.
"To je častý omyl. Ty děti, i velmi malé, týrání prakticky vždy zaznamenají, ví o něm. Proto je lepší odejít i s dětmi, už kvůli jejich dalšímu sociálnímu vývoji. Hodně z těch, kteří své partnery týrají, totiž pochází z prostředí, kde k obdobným věcem docházelo, berou to jako něco normálního," varuje odbornice.
Rozhovor s Lucií Paprsteinovou, ve kterém mluví například i o tom, že se domácí násilí týká celé společnosti bez ohledu na sociální postavení nebo vzdělání, či příběh paní H., čtěte ve čtvrteční moravskoslezské regionální příloze MF DNES.
