Výkonný ředitel těžební společnosti Ostravsko-karvinské doly Dale Ekmark.

Výkonný ředitel těžební společnosti Ostravsko-karvinské doly Dale Ekmark. | foto: Jan Smekal, MF DNES

OKD určitě nejsou mrtvou společností, říká výkonný ředitel Ekmark

  • 4
Výkonný ředitel OKD Dale Ekmark věří, že jeho současná mateřská společnost má ještě šanci. „Naše plány, za současných ekonomických podmínek a technologických možností, sahají do roku 2023,“ říká Američan se švédskými kořeny. Konstatuje, že je pouze málo surovin, jejichž těžbě se nevěnoval.

Jak jste se dostal k hornictví?
V naší rodině jsem už osmou generací horníků. Můj děda i praděd byli horníky. Naše rodina pochází ze Švédska. Když jsem se tam byl podívat, zjistili jsme z tamní matriky, že i dalších pět generací zpátky byli horníci.

Dale Ekmark

Výkonný ředitel těžební společnosti Ostravsko-karvinské doly Dale Ekmark.
  • Největší tuzemské těžařské firmě šéfuje Američan se švédskými kořeny od 1. ledna 2014. Už dříve ve firmě působil jako poradce.
  • S těžebním průmyslem je jeho rodina spojena několik generací jak ve Spojených státech, tak ve Švédsku. K hornictví se dostal po své službě v letectvu USA, kdy průmyslové inženýrství vystudoval na University of Alaska.
  • Jako ředitel těžařských firem působil v USA, Kanadě, Kazachstánu, Norsku nebo Botswaně.
  • V OKD se zaměřuje na restrukturalizaci firmy v souvislosti s poklesem cen černého uhlí na mezinárodních trzích. Firma kvůli snižování nákladů snižuje počet zaměstnanců i množství externích pracovníků.

Co těžili?
Měď a železnou rudu. Můj otec těžil měď, děda železnou rudu. Já jsem v podstatě nikdy horníkem být nechtěl. Byl jsem pilot. Létal jsem u US Air Force, pak jsem se vrátil do rodné Minnesoty a začal jsem pracovat v těžebním průmyslu. A dodnes toho nelituji.

Co jste dělal v letectvu?
Létal jsem u průzkumného letectva, na letadlech RC 135. Létal jsem zhruba deset let. Díky letectvu jsem dostal stipendium na vysokou školu, kde jsem vystudoval právě hornictví.

Jaký máte výškový rekord?
52 tisíc stop (zhruba 15 800 metrů, pozn. red.).

A v jaké hloubce jste byl nejníže na některé ze šachet?
Přes čtyři kilometry. V Jižní Africe.

Dá tak hluboko ještě těžit?
Je to možné. V současnosti se tam testují i možnosti těžby v hloubkách okolo deseti kilometrů, kde jsou již obrovské tlaky a komplikované geologické poměry. Většinou se jedná o těžbu zlata nebo platiny, u jiných nerostů by to bylo ekonomicky nerentabilní. Z hlediska černého uhlí se právě kvůli nákladům těží v hloubkách okolo jednoho kilometru.

Ten důl, kde jste byl tak hluboko, těžil co?
Tam se těžilo zlato. To se v současnosti těží i v pětikilometrových hloubkách.

Jak těžba v takových hloubkách vypadá?
Je tam obrovské horko. Bývá tam i 40 stupňů Celsia. Horníci tam musí nosit chladicí vesty. Na směně jsme měli přes tři tisíce horníků. Byl jsem ale i v podmínkách, kde bylo minus čtyřicet stupňů. V Kazachstánu. Ale to nebylo v dole.

Co všechno už jste v životě těžil?
Spíše byste se měl zeptat, co jsem netěžil. To by asi bylo rychlejší.

Co jste tedy ještě netěžil?
Moc toho nebylo. Už jsem těžil tantalium, antimon, želenou rudu, diamanty, na Srí Lance grafit. Nejde o to, co těžíte, ale jak. A ty způsoby těžby bývají podobné. Důležité je dostat surovinu na povrch. Na hornictví mě láká hlavně práce s lidmi, kteří se musí umět přizpůsobit nejnáročnějším podmínkám, překonávají překážky, které si ostatní často neumí ani představit.

Je něco, co byste chtěl těžit? Jaký důl byste si otevřel, kdybyste mohl?
OKD je pro mě skvělou příležitostí a vidím tady svou budoucnost. Co by mě ale zajímalo, to je dobývání pod mořem. To ještě nikdo příliš nezkoušel, to by pro mě byla výzva, jaké bych se rád zúčastnil. Ale to je hudba daleké budoucnosti, minimálně v nejbližších pěti letech bych chtěl být tady v OKD.

Co říkala vaše rodina na to, že jste přijal práci v Evropě, v České republice?
Svou ženu jsem potkal, když jsem byl u letectva, takže byla na to, že se pořád stěhuji, zvyklá. Když jsem pracoval v Jižní Africe, byla tam rodina se mnou, dnes je ale dcera na střední škole, manželka se o ni stará. Žijeme na farmě v Minnesotě, občas za mnou přijedou, jindy zase jedu já tam.

Jaký je život na americké farmě?
To není klasická farma. Máme osmdesát akrů půdy, je to spíše takový požírač peněz.

Co jste více? Těžař, pilot, farmář?
Učitel.

Kde učíte?
Učím každý den. V rámci své práce, učím v životě, kde se dá. Má role tady je hlavně taková, abych sem přinesl své zkušenosti a abych je předal. Učil jsem na univerzitě, jak bakalářská studia, tak magisterské obory.

Jak hodnotíte zdejší studenty? Například absolventy VŠB?
Bohužel jsem neměl možnost setkat se se studenty, potkávám se ale s absolventy. Ti jsou na vysoké úrovni, jedni z nejlepších na světě. To je úplně neuvěřitelné. Vzdělanost v České republice patří mezi deset nejlepších na světě.

Máte ještě pilotní průkaz?
Už ne. Nemám na létání čas. Navíc jde o dost drahou záležitost, už se raději nechávám vozit.

Co byste chtěl dělat za deset let ode dneška? Tedy kromě těžby pod mořem.
Chtěl bych učit. Věnovat se budoucím generacím horníků. Zatím se nám nepodařilo přitáhnout novou generaci k dobývání nerostů. Je to hlavně proto, že těžařství nemá mezi lidmi dobrou pověst, což bychom měli změnit.

Jak bude za deset let vypadat OKD?
Naše plány, za současných ekonomických podmínek a technologických možností, sahají do roku 2023. S novými způsoby se může budoucnost dobývání uhlí v tomto regionu podstatně prodloužit. Dnes se na většině míst těží na řízený zával. Připravujeme ale nový způsob dobývání uhlí, komora-pilíř, který by neměl mít takový vliv na zemský povrch, nebyly by tak výrazné poklesy. V současnosti tuto metodu provozujeme v Dole ČSM, kam se tento způsob těžby hodí. Za současných ekonomických podmínek by těžba na řízený zával po roce 2023 nebyla rentabilní. Máme velké zásoby uhlí, bude záležet na tom, jak nám bude povolována jejich těžba.

Jaká je tedy budoucnost OKD po roce 2023?
Zahájili jsme Projekt 2030, ve kterém zkoumáme, jak se dá prodloužit životnost našeho podniku po roce 2030. V tom se sledují možnosti využití dolu Morcinek, těsně za hranicí v Polsku, zkoumají se možnosti dotěžení míst, kde jsme už těžbu ukončili. Děláme všechno pro to, abychom životnost OKD prodloužili co nejvíce. Ve hře je například zplyňování uhlí, nejde ale o frakování, i mnoho dalších věci. Hodně lidí si myslí, že je OKD mrtvá společnost, ale určitě tomu tak není.