Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Ostrava před 120 lety dostala Národní dům. Dnes v něm sídlí divadlo

  8:55aktualizováno  8:55
Budova, kde začínal Oldřich Nový a hrály další osobnosti české scény a kde nyní sídlí Divadlo Jiřího Myrona, oslavilo 120 let. Právě v červnu 1894 se totiž otevřel Národní dům stojící na ulici Čs. legií v centru Ostravy.

Národní dům v době svého vzniku na konci 19. století. | foto: Archiv Divadla Jiřího Myrona

Proslulý herec Eduard Vojan v parádní roli Hamleta, slavná herečka Leopolda Dostálová, pražský písničkář Karel Hašler nebo mladý Oldřich Nový v operetě, to jsou jen některé významné osobnosti, které za více než jedno století prošly ostravským Národním domem, dnešním Divadlem Jiřího Myrona. Budova, která se po revoluci stala součástí Národního divadla moravskoslezského, oslaví 16. a 17. června 120 let od svého slavnostního otevření.

Léta s divadlem

1892
Definitivní plán na výstavbu budovy Národního domu, dnes Divadla Jiřího Myrona, padl v roce 1892 a podle výsledku vypsaného konkurzu byl vypracováním projektu pověřen architekt Josef Srb. Ten jej pojal v podobě klasicizující novorenesanční budovy.

1894
Slavnostní otevření se uskutečnilo ve dnech 16. a 17. června 1894. Během prvního dne se uskutečnila slavnostní akademie a ostravští ochotníci zahráli komedii Ladislava Stroupežnického Paní mincmistrová.

1921–1939
V těchto letech v budově sídlilo Kino Kosmos.

1940
Rekonstrukce budovy Národního domu.

1954
Budova se přejmenovává na Divadlo Jiřího Myrona.

1976
6. 12. 1976 došlo k požáru divadla po inscenaci muzikálu Švejk.

1979
Architektonický projekt pro rekonstrukci vyhořelé budovy.

1986
28. 4. 1986 dochází po přestavbě divadla ke slavnostnímu představení nově rekonstruovaných prostor za premiéry politické agitky Štěstí pro Annu podle Anny proletářky od Ivana Olbrachta.

2007
V letech 2006–2007 se uskutečnila rekonstrukce střech předního traktu divadla včetně prostor podkrovního Divadelního klubu.

"Národní dům, nejstarší kulturní stavba v našem městě, je místem, kde se přes různé jeho proměny hraje divadlo 120 let. Budova, která šest desetiletí nese jméno Divadlo Jiřího Myrona. Věřím, že číslo 120 bude i šťastným číslem divadelní sezony 2014/2015," říká k výročí ředitel Národního divadla moravskoslezského Jiří Nekvasil.

Výstavba Národního domu byla dlouhodobě promýšleným projektem a začala už v roce 1892. Budova za svou historii přitom prodělala hned několik významných rekonstrukcí. Jedna z nich přišla i poté, co budova katastroficky vyhořela. Posléze ale zase znovu ožila.

Vlastenecká role českého Národního domu

Koncem 19. století plnilo zřízení Národního domu významnou vlasteneckou roli, zejména díky početnému německému obyvatelstvu v Moravské Ostravě. Češi hledali možnost, jak zastřešit své kulturní i občanské aktivity, jak najít stálý prostor pro ochotnické i profesionální divadlo.

Stavba byla v roce 1892 svěřena pražskému architektovi Josefu Srbovi, který dal fasádě budovy charakteristický novorenesanční ráz. Ten se jako jediný plně zachoval až do současnosti. Netrpěliví Češi slavili otevření budovy už v roce 1893, ale to byla postavena jen přední část budovy. Stále chyběl velký sál, terasa a kuželna. Konečné úpravy byly dokončeny v červnu následujícího roku.

Během prvního dne oslav 16. 6. 1894 se uskutečnila slavnostní akademie a ostravští ochotníci sehráli oblíbenou komedii Ladislava Stroupežnického Paní mincmistrová. Atmosféra slavností byla popsána v týdeníku Ostravice následovně: "Poprvé v záři světel zaskvěla se nádherná dvorana Národního domu při slavnostní akademii v sobotu na oslavu jeho otevření pořádané. Oslňující záře nesčetných plynových plamenů, skvostné plesové róby dam a pánů i napětí, s jakým očekávány výkony účinkujících, to vše zvyšovalo ještě náladu tak již slavnostní, a budilo nadšení."

Národní dům na dobové pohlednici.
Budova Divadla Jiřího Myrona v centru Ostravy v současnosti.

Národní dům na počátku svého vzniku v roce 1894 ...a v současnosti.

Národní dům přitom nesloužil jen jako divadlo, ale byl centrem společenského života. Sídlily v něm osvětové spolky Občanská beseda, Horník, Měšťansko-řemeslnická beseda, Matice ostravská, Sokol nebo pěvecké spolky Lumír a Záboj, posléze knihovna i škola.

Národní dům byl místem konání společenských setkání, koncertů a plesů a později samozřejmě také centrem ostravského divadelního života. Jak se trefně píše v materiálech Národního divadla moravskoslezského: "Pro budovu by se tedy rozhodně hodil přívlastek víceúčelová či dnes moderně řečeno multifunkční."

Jak šel čas

Přestože divadelnímu životu začal konkurovat o rok později otevřený Německý dům (1895) a posléze Polský dům (1900), Ostrava měla díky Národnímu domu možnost poznat to nejlepší z domácí scény.

"Až do roku 1907 sem zajížděl pravidelně brněnský divadelní soubor, roku 1904 sem zavítal i činoherní soubor pražského Národního divadla vedený Jaroslavem Kvapilem," poznamenává historik umění Martin Strakoš.

První stálý soubor v Národním domě ale začal působit až v letech 1908-1919, mezi roky 1921 až 1939 se stal zdejší sál součástí Kina Kosmos. Poté se divadlo vrátilo a od osvobození Ostravy koncem dubna 1945 se zdejší scéna přejmenovala na Lidové divadlo. Teprve v roce 1954 byl jeho název změněn na dnes všeobecně známé Divadlo Jiřího Myrona.

Zlověstná zář v roce 1976

Velkou tragédii znamenalo pro ostravskou obec katastrofální vyhoření budovy v noci z 6. na 7. prosince 1976. "Hoří Divadlo Jiřího Myrona - toto naléhavé volání, plné rozechvění, mne probudilo z hlubokého spánku. Vždyť jsem uléhal dost vyčerpán po roli Švejka, kterého jsem před několika hodinami na scéně Myronova divadla dohrál. Vyskočil jsem z postele a přesvědčil se na vlastní oči, že je to hrůzná pravda. Zlověstná zář požáru mi sevřela srdce bolestí. Bylo mi, jako bych ztrácel někoho milého a drahého," napsal o tom slavný herec a režisér Josef Kobr.

Dnes má Divadlo Jiřího Myrona podobu, jakou dostalo po rekonstrukci trvající téměř jedno desetiletí, ukončenou v roce 1986. Určili ji architekti Ivo Klimeš, Hynek Váňa a Radim Ulmann. Charakteristickým znakem od té doby zůstává lustr Jaroslava Svobody z řetězovitě propojených skleněných článků.

Na schodišti do druhého podlaží je k vidění tapiserie Věry Tošenovské s názvem Představení. Estetickému sladění rozsáhlého foyeru pak dominují prvky světlešedého mramoru a skla. Pravidelně se zde konají výstavy a tou další na začátku příští sezony bude právě expozice 120 let Národního domu.







Hlavní zprávy

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2016 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je součástí koncernu AGROFERT ovládaného Ing. Andrejem Babišem.