Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Ostravské stopy: Vyrůstala jsem v kolejišti, říká Věra Chytilová

  16:11aktualizováno  16:11
Sedmikrásky, Ovoce stromů rajských jíme, Kalamita, Dědictví, Hra o jablko, to jsou nezapomenutelné snímky ostravské rodačky Věry Chytilové, která letos oslavila třiaosmdesáté narozeniny. V pravidelném seriálu MF DNES a iDNES Ostravské stopy se vydáváme do jejího dětství.

Věra Chytilová strávila dětství v Ostravě, ve Studénce a v Olomouci. | foto: MF DNES

"Vyrůstala jsem v kolejišti, otec měl nádražní restauraci v Kunčicích," vzpomíná slavná režisérka na své dětství. Táta František byl legionář. Vyučil se číšníkem, pak podnikal jako restauratér a díky bojům v legiích mu stát zajistil místo na nádraží.

Věra Chytilová

Význačná česká režisérka se narodila 2. února 1929 v Ostravě. Prosadila se mezi osobnostmi takzvané české nové vlny. K filmu jí dopomohla dráha modelky.

Režisér Jiří Krejčík ji obsadil do malé role ve filmu Císařův pekař – Pekařův císař. Práce se jí zalíbila natolik, že se rozhodla režírovat. Vystudovala FAMU, obor režie u Otakara Vávry.

K jejím prvním filmům patřily nápadité dokumenty Strop (1961) a Pytel blech (1962). Z hraných celovečerních snímků jí velký zahraniční ohlas přinesla experimentální dadaistická alegorie Sedmikrásky (1966). Při návštěvě New Yorku ji složil obdiv otec pop-artu Andy Warhol. Následující alegorie Ovoce stromů rajských jíme (1969) vznikla v belgické koprodukci. V 70. letech během normalizace měla jako řada jiných vynikajících tvůrců zákaz natáčet.

Její další film Hra o jablko se do kin dostal až po dvouletém zákazu v roce 1978. Věra Chytilová neztratila dech ani po revoluci. Za filmy Vyhnání z ráje nebo Pasti, pasti, pastičky opětovně sklidila provokativní ohlasy. V roce 2000 získala cenu Český lev za dlouholetý umělecký přínos českému filmu.

"Byla jsem se tam podívat. Bohužel ta budova už nestojí, všechno zbourali a místo toho postavili novou, mnohem větší hospodu," posteskla si režisérka při návštěvě prvního ročníku mezinárodního filmového festivalu Ostrava Kamera Oko v roce 2009.

Vlaky přitahovaly

"V Kunčicích nebyla porodnice, tak jsem se narodila přímo v Ostravě. Dodnes si vzpomínám na Kunčice, které byly tehdy klidným intimním místem. Vyrůstala jsem tady do svých čtyř let, pak otec získal větší restauraci ve Studénce na Novojičínsku," uvedla Chytilová.

Jako dítě si často hrávala u kolejí. "Vlaky mne vždycky přitahovaly. A vzpomínám i na malotřídku, kam jsem chodila," vzpomínala tehdy režisérka.

Otec nepřišel i několik dní

Své dětství spojuje Věra Chytilová jednoznačně s otcem, který byl přísný, ale měl i své slabiny. "Na nákup zboží jezdil do Ostravy. Bohužel byl vášnivým karbaníkem, takže někdy odjel s penězi do Ostravy a všechny je tam prohrál. Nevracel se, dokud je zase nevyhrál zpět. Třeba tři dny byl pryč. A máma mezitím vedla hospodu. Byl spravedlivý, strašně počestný a poctivý, ale hráč. A to bylo složité," řekla Chytilová.

Režisérka Věra Chytilová
Věra Chytilová - filmová vizitka - 1963

Maminka podle ní zase tak zásadová nebyla, hosta v restauraci dokázala i natáhnout. "Máma naopak dovedla šidit, když na to byl správný host. Otec se za to na ni zlobil," prozradila Chytilová.

Otec vždy vyžadoval správnou míru. "Chtěl mít jen absolutně kvalitní zboží, abychom měli také zboží výběrové, věci, které se v normální hospodě nedostanou. To byla taková jeho pýcha, že je měl. Ale máma, když viděla, že host je třeba už napitý, tak mu klidně byla ochotná to pití zředit. Máma dovedla být podfukářka, otec ne," zopakovala.

Ostravské stopy

Mnoho osobností se na Ostravsku narodilo, hodně tady začínalo svou kariéru, nebo na severovýchod země je prostě jen zavál osud. Žádná z nich ale na tento region nezapomíná a váže se k němu řada historek.

Ve čtvrtek a v neděli se těšte na zajímavá povídání lidí, o kterých často ani nebylo dosud příliš známo, že by s Ostravou měli cokoliv společného.

Už vyšlo: herec Alexej Pyško.
V neděli vyjde: zpěvák a herec Richard Krajčo.

 Ve Studénce, kde Věra Chytilová žila až do počátku okupace, se jako malá chodila koupat do řeky. "Nás dětí tam bylo hodně, chodily jsme přes koleje a užívaly si volnosti. Lítaly jsme venku s cikánskými dětmi, hodně jsem s nimi kamarádila a jeden čas i mě samotnou považovali za cikánku. Chodívala jsme se koupat do Odry a kolikrát mi proud odnes šaty. Neexistovaly žádné bariéry, nic nehrálo roli," dodala.

Výchova v klášterní škole

Na filmy se těšila už jako dítě. Mnohdy je sledovala až s fanatickým nadšením. "Nechtěla jsem, aby mi z nich uniklo sebemenší okénko. Jednou jsem kvůli tomu nebyla schopná odejít na záchod, a nakonec jsem se na té židli počurala. Měla jsem na nohách gumové boty, takzvané poláky a z té židle mně to do nich steklo. Ale seděla jsem jako pěna," uvedla v dokumentu Zlatá šedesátá v produkci Čestmíra Kopeckého.

Za války, po zabrání Sudet, se rodina přestěhovala k babičce do Olomouce. "Tam mě vychovávaly sestry v klášterní škole. Asi do dvanácti let jsem je brala vážně, nutila rodiče se modlit. Pak jsem zjistila, že to není ono, když to jde tak lehce. Udělám křížek a hotovo. To je nanic," zanadává si ještě dnes nesmlouvavá režisérka.







Hlavní zprávy

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2016 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je součástí koncernu AGROFERT ovládaného Ing. Andrejem Babišem.