Po-Ju Lin (Baron) a Olga Borisová-Pračiková (Marguerite Gautier) Foto: Martin Popelář (DÁMA S KAMÉLIEMI, 2011) | foto: Martin Popelář

Ostravské stopy: Ostrava je pro mne jako rodné město, žiji v ní 20 let

  • 1
Ostravská baletní scéna by se bez ní neobešla, primabalerína Olga Borisová-Pračiková udivuje diváky svou křehkostí i houževnatostí, s jakou prožívá osudy svých postav v klasických baletech La Sylphide, Louskáček, Anna Karenina nebo Giselle.

Narodila se v Rusku a dětství prožila na Ukrajině, od roku 1995 je pak členkou Národního divadla moravskoslezského a na Ostravu nedá dopustit. „Ostrava je fajn, mám ji moc ráda. Stala se mým rodným městem, protože v ní žiji dvacet let - tedy nejdelší část svého života. Začala tady má velká baletní kariéra a narodil se syn,“ vysvětluje primabalerína, jejíž rodiče tančili v Ufě v Baškortostánu.

Olga Borisová-Pračiková

  • Narodila se sice v Rusku, ale už jako malá se s rodiči odstěhovala na Ukrajinu. V sedmi letech začala studovat balet a posléze se stala členkou Kyjevského národního divadla opery a baletu.
  • V roce 1993 nastoupila do divadla v Českých Budějovicích. Po dvou letech zkusila štěstí v Ostravě a stala se členkou Národního divadla moravskoslezského.
  • Ztvárnila nespočet rolí, zejména má v oblibě klasické. Diváci ji mohou vidět jako vílu Sylphidu v La Sylphide, v Louskáčkovi, Labutím jezeře a třeba také v Baladách, ve kterých za roli Juliány loni získala nominaci na Cenu Thálie.
  • Kromě baletu také vyučuje na Janáčkově konzervatoři a gymnáziu.

»

Co ji ale přimělo k cestě do České republiky? „Přátelé ji navštívili a byli nadšeni. Popisovali, kolik je tady divadel a baletních souborů. Já jim ovšem nevěřila, a tak jsem se přijela přesvědčit,“ dodává s úsměvem a tím, že do České republiky poprvé zavítala 13. října 1993. Ostravu však poznala až o dva roky později, od té chvíle ji ale už neopustila.

„Kyjev, kde jsem dříve žila, je velmi široké město, kdežto tady je všechno uzoučké. Žasla jsem, že v takové uličce, jako je Nádražní, vůbec mohou jezdit tramvaje. Měla jsem pocit, že mě domy umačkají,“ přibližuje své první pocity umělkyně.

Hned se však zamilovala do Divadla Antonína Dvořáka. „Šatny, lidi, chodby, to vše na mě zapůsobilo především svou útulností. K tomuto divadlu mám velmi něžný vztah, který je na celý život.“ K jejím oblíbeným místům ale patří také centrum Ostravy. „Mám ráda Masarykovo náměstí, kde se toho hodně změnilo k lepšímu.“ Když ale za Olgou Borisovou přijede návštěva, vezme ji i na další místa typická pro Ostravu.

„Jako první jim představím Vítkovice s vysokými pecemi. Před nedávnem tady byl plynojem a teď se tady hraje divadlo, to je neuvěřitelné. Velice ráda mám interaktivní expozici, ale také Landek, Slezskoostravský hrad, který se pořád mění. Nedávno jsem byla také v Karviné, ve které mě udivilo, že je tam takový krásný a obrovský zámek.“

Olga Borisová-Pračiková v roli Sylphidy.

Dalším místem, kam si baletka ráda vyjde na procházku, je ostravská zoologická zahrada. „Přitom například v cirkuse nemám ráda, když jsou zvířata v klecích. Ostravská zoo se ale rozšiřuje, mizí mříže a nahrazuje je volný prostor.“

Zoologickou zahradu ovšem kvůli nedostatku volného času nenavštěvuje tak často, jak by si přála. „Sice ještě nezačala výuka na konzervatoři, ale jinak mám pro sebe opravdu jen neděli. Nejlepší relax je pro mě moje zahrada, a když jsem u kytiček, je mi úplně nejlíp.“

Při hovoru se samozřejmě nemůže vyhnout současnému dění na Ukrajině. Jezdí tam sice jednou ročně, přesto je v každodenním spojení se svou maminkou. „Je to v podstatě válka a mám obavy, aby se nerozšířila do celého světa. Paradoxní je, že část mé rodiny žije v Rusku, třeba můj bratr, a oni tam Putinovi všechno věří. Mají omezený přístup k informacím a pro nás je velice těžké jim to vysvětlit,“ dodává.