Divoké včely, celovečerní debut režiséra Bohdana Slámy, se stal senzací roku 2001. Po dlouhé době se totiž na plátně kin objevily vesnické postavy. Natáčelo se v Jiříkově, vesnici na Bruntálsku.
Bohdan Sláma jako rodilý Opavan tento příhraniční kraj nacházející se v pásmu Sudet dobře znal. Na severovýchod země se pravidelně vrací, nedávno byl pozván na festival Kino na hranici v polském Těšíně a Českém Těšíně. Při té příležitosti zavzpomínal na léta, kdy se toulal po ostravských haldách a obdivoval šlehající plameny z továren.
Bohdan Sláma Český filmový režisér, scenárista, herec a pedagog Katedry režie pražské FAMU se narodil 29. května 1967. Zaujal hned svým prvním celovečerním filmem Divoké včely. Aby se dostal na FAMU, kde nyní učí, jezdil natáčet ještě amatérské záběry na ostravské haldy. Jeho filmy Venkovský učitel nebo Štěstí si vydobyly přízeň publika i kritiků. Je držitelem Českého lva 2006 za režii. Na letošním 19. ročníku festivalu Kino na hranici v Českém Těšíně diskutoval o své novince Bába z ledu. Kino bylo plné, a to zejména polských diváků, které české filmy vždy velmi zajímaly. Těšín Slámu mile překvapil a velmi rád zavzpomínal i na dobu totality, kdy projížděl Ostravou na studia do Prahy. Vždy jej zajímali jadrní horníci a lidové živly scházející se po místních hospodách. Možná jim věnuje některý ze svých dalších filmů o obyčejných lidech. |
Protože často cestoval z Opavy do Prahy, tak nejznámějším místem se pro něj stalo ostravské nádraží, kde přesedal.
„Řeknu to přesně, Ostrava, to je pro mě nádraží Ostrava-Poruba. Tam mě to fascinovalo vždycky. Horníci jezdili ze šichty, s těma podmalovanýma očima, nasranýma výrazama, kdy se člověk na ně ani nesměl podívat. Na tom nádraží to bylo pokaždé moc zábavné, zejména nádražní hospoda. Právě v ní se scházeli ti nejhorší týpkové z širokého dalekého okolí. Tak tam jsem to úplně miloval. Jezdil jsem studovat do Prahy a přes Ostravu jsem musel jet pokaždé,“ vypráví dnes už známý režisér, jehož nejnovější snímek se jmenuje Bába z ledu.
Pro kluka byla Ostrava největším městem světa
Zmiňuje se o Ostravě osmdesátých let, dnes už se nádraží jmenuje Ostrava-Svinov. Když se jej na to zeptáte, razantně odvětí: „Svinov tomu říkáte vy, ale pro mě je to Poruba, navždycky.“
Ostravu jako město moc neznal, zato v ní bloudil po haldách. „To jsem tam hledal lokace pro své filmy, když jsem ještě natáčel amatérsky,“ říká Sláma.
Na město se ale taky dostalo, byť ve zcela jiné podobě, než jak je dnes známo. V té špinavé. „Ještě existovala Karolína, která byla úžasná, taková ta věž, co tam stála. Teď to všechno zmizlo. Dnes je Ostrava takové krásné, pohodové město. A to mě štve. Nebo Vítkovice, ty jsou podle mě fotogenické furt. Jako úplně malej si pamatuju, že jsme jezdili autem mezi fabrikama, kde jezdily vozíčky s uhlím a nad nimi plály ohně. Ježíš, to bylo krásné. To jsem vždycky moc intenzivně vnímal. Pro mě jako Opaváka byla Ostrava vždycky největší město světa. Měla plameny a všechno kolem toho, takže to bylo výborné,“ vzpomíná Sláma s nadšením.
Právě v této špinavé Ostravě pořídil záběry, které mu umožnily dále studovat, „Natočil jsem v ní amatérské záběry, s těmi mě pak vzali na FAMU, jako posledního,“ usmívá se. Paradoxně v ní od té doby nic nenatočil, přesto se této možnosti nevzdává.
Jak natočit Pestré vrstvy?
„Furt přemýšlím o tom, jestli by šly natočit Pestré vrstvy od Landsmanna, které jsou úplně fantastická knížka, která má fantastický jazyk a týká se života těch dělňáků v osmdesátých letech. Pořád na to myslím, jestli by tady nebyla možnost ji nějak natočit. Bavil sem se o tom s televizním studiem v Ostravě, jestli by to nestálo za to,“ říká s nadšením.
S bývalým horníkem a spisovatelem Ivanem Landsmannem se sice nesetkal, ale jeho knížku zná dobře. „Přijde mi, že má hodnotu, která přesahuje význam literatury. Zachycuje skutečný život dělňáků, jak mají úžasný smysl pro humor, tak jako když je popisoval Hrabal, který je můj oblíbený spisovatel. Landsmann mu byl v této knížce blízko. Honza Balabán je taky fantastický a velký autor. Landsmann mi je ale bližší, protože jeho tvorba je lidová,“ míní Bohdan Sláma.
Pokud by takovýto film natočil, určitě by se promítal na festivalu Kino na hranici, kam letos Sláma zavítal. „V Těšíně jsem poprvé, přivádí mě festival Kino na hranici, mám tady svůj nový film a také tady představujeme studentskou tvorbu z FAMU, chceme se bratřit s Filmovou školou v Lodži a ukazovali filmy, které jsme jim kritizovali (úsměv). Pak jim ukážeme naše filmy a zase oni je budou kritizovat,“ vysvětluje.
Mezi Těšíny je brutální rozdíl
Publikum se jej ptalo i na jeho slavný filmový debut Divoké včely, které natáčel na Bruntálsku. „Divoké včely, to jsem věděl hned, kde se bude točit, objížděli jsme okolní vesnice a Jiříkov z nich byl nejlepší. Však tam taky Jindra Štreit nafotil své snímky, takže nás tam trochu navedl. Jeho fotky obdivuju a velmi mě ovlivnily,“ odpovídá zapálený filmař.
S herci se do zimní Vltavy vydal i režisér filmu Bába z ledu Bohdan Sláma
Na festivalu ve Slezsku a v příhraničí se cítí jako doma. „Na hranici je nejlíp, je jedno, jestli je člověk na té, nebo na oné straně. Je vlastně zároveň na obou stranách. Navíc Česko a Polsko spolu vždycky kulturně souvisely. Festival Kino na hranici tuto soudržnost zachovává a rád bych všechny pozval na jeho dvacáté výročí.“
Šokuje jej propastný rozdíl mezi městy. „Rozdíl mezi polským Těšínem a Českým, to je strašný brutal. Jak tam je plno života, kavárny, do kterých chodí lidi, podobně jako třeba ve Vratislavi, kdežto tady co? Mrtvola. Mám pocit, jako kdyby tady byl sudetský efekt,“ svěřuje se.
A jak vnímá současnou Ostravu? „Ostrava se hrozně zvedla, jako město. Pokud vám halda Ema doutná, tak by se tam měly natáhnout trubky a vytápět tím. Strašně málo se tady točí a já vím proč. Všechny filmy jsou koprodukované s Prahou, mají podmínku, že se musí natáčet v jejich regionu, přitom je to nesmyslné, a tady je to totálně nevytěžené. Muselo by ty filmy produkovat ostravské studio,“ říká jednoznačně Sláma.
