Známý herec, osobitý komik a improvizátor Jaroslav Dušek jezdí na sever Moravy často. Nedávno tady například měla premiéru jeho nová inscenace L2: Brána života.
„Do Ostravy a okolí přijíždím pravidelně léta letoucí. Od té doby, co hraju divadlo, vím, že tady to vždycky funguje. Za ta léta už mám ve zdejším kraji opravdu hodně kamarádů,“ rozvypráví se s nenuceným šarmem.
Jaroslav Dušek Filmový a divadelní herec Jaroslav Dušek (1961) je známý svými rolemi v komediích Kouř, Pupendo, Šílení nebo Odcházení. Jeho směřování k osobitému druhu projevu určila Vizita, divadlo, které založil v roce 1980 společně s Janem Bornou. Od roku 1985 se věnuje soustavně spontánní pódiové improvizaci. Touto metodou se například zhostil uvádění slavnostního předávání Českých lvů. Prosadil se i jako průkopník alternativního způsobu života. V Ostravě měla nedávno premiéru inscenace jeho hry L2: Brána života. |
Severní Morava a Slezsko mu ale nepřirostly k srdci jen náhodou. „V Českém Těšíně, odkud já vlastně pocházím, žila moje babička z matčiny strany. Pocházela od Jablunkova a narodila se v Karpentné u Třince. Takže jedny své kořeny mám tady, v tomto regionu,“ vypráví Dušek.
Zpočátku se ale zdejšímu rázovitému kraji spíše vyhýbal. „Nejezdili jsme sem, bylo to daleko. Zvláště tehdy to bylo daleko. Bydleli jsme v Praze a do Ostravy či do Českého Těšína to byla nekonečná dálka. Samozřejmě že jsme tady jednou za babičkou byli, ale já jsem si to nezapamatoval,“ usmívá se Dušek nevinně. Přesto se se svou vzdálenou rodinou nakonec shledal.
„Až po těch letech letoucích, když jsme tady začali hrát a hráli jsme v Třinci, tak já jsem věděl, že tam mám nějaké příbuzné. Ale až napodruhé mě přivítala sestřenice mojí babičky se svými dcerami. Pak jsem je navštívil v baráku, a když jsme procházeli ten dům v Bystřici, tak teta řekla, tak tady tě vaši dělali. Takže jsem se ocitl přímo na místě činu, to byl docela silný zážitek,“ říká Jaroslav Dušek. Se svou slezskou babičkou se ale poznal v Praze. „Hovořila po šlonzácku, zpívala guralské písně. Nevědomky jsem tak udržoval vztah s tímto krajem,“ směje se Dušek.
Další hercova vzpomínka se váže už konkrétně do rané porevoluční doby, kdy se ve Vítkovicích účastnil natáčení kultovního muzikálu Kouř ve zdejší koksovně.
„To bylo výborné intenzivní natáčení za zvláštní atmosféry v náročném a drsném prostředí. Záviděl jsem kolegům, kteří točili v koksárně v tom prachu, tam to bylo velice drsné. Tomáš Vorel to tak chtěl, protože usiloval natočit všechny ty dýmy. Kouř je kouř, nedá se nic dělat,“ říká herec.
Jarní Ostrava je krásná
Před pár týdny se Jaroslav Dušek poprvé podíval také do Divadla Jiřího Myrona. Stalo se tak u příležitosti realizace jeho novinky L2: Brána života.
„Jarní Ostrava je krásná, vyšlo nám počasí, premiéra byla za úplňku. Vůbec nevím, jak se jim to tak podařilo naplánovat, v noci vyšel krásný velký měsíc, do toho se hra jmenuje L2: Brána života a naproti divadelní budovy Jiřího Myrona stojí katedrála s bránou milosrdenství. Ten nápis mě nadchnul. Z divadla si toho vůbec nevšimli. Já jsem přišel a říkám, hele to je výborný fór, ta brána milosrdenství a Brána života a všichni se divili a říkali: Aha, my jak tady chodíme denně, tak nás to ani nenapadlo. Dvě brány proti sobě, s tím jsme ani nepočítali, s takovou věcí.“
Z místních divadelních počinů je Jaroslavu Duškovi blízké Bílé divadlo, které zná z doby pradávné, když ještě s Janem Bornou hráli původní Vizitu a Srslení.
Při té příležitosti mu utkvělo v paměti také ostravské prostředí.
„Mám rád park, když vyjdu z hotelu a vydám se směrem k Domu kultury, veliký park, krásné staré stromy a místní čajovnu. Tam je dobrá energie. Pak mě zaujal zdejší kovář Tomáš Szwanczar, který ková nádherné anděly. Kamarádka Darina jej zná, byli jsme u něj doma a vykovali hřebík. To bylo krásné. Pak se mi líbil zámeček v Zábřehu,“ vypočítává Dušek. „Ale třeba Stodolní, na té jsme možná byli kdysi jednou, tak to není úplně můj styl života.“
„Tajný“ pobyt ve tmě
Kromě známých filmů nebo svébytných divadelních improvizací se do mysli svých příznivců zapsal také jako propagátor přírodního života. Tvrdí, že Moravskoslezský kraj je mu blízký i v tomto směru.
Pověstné jsou jeho knihy o pobytu v temné komoře, říká, že je to také záležitost tohoto kraje, ale konkrétní místo odmítá prozradit, prý si to provozovatelé tohoto zařízení nepřejí.
Metodu pobývání ve tmě, takzvanou dunkelterapii, do našich končin poprvé přivezl německý etnolog a terapeut Holger Kalweit, který se s ní seznámil při svém pobytu v Tibetu.
„Dnes už je možné tento prožitek vlastního nitra zakusit hned na několika místech v Čechách a na Moravě. Třeba také v Ostravě, určitě tady je velká energie a síla, je to cítit z celého tohoto kraje. Pobýval jsem tady ve tmě, ale slíbil jsem, že to neřeknu, kde. Nechtějí to kvůli mně, ale čistě jen proto, aby se jim tam nehrnuli lidé,“ doplňuje Jaroslav Dušek.
