Oblíbený herec Ondřej Vetchý nedávno předčítal dětem v ostravském Knihcentru v rámci akce Celé Česko čte dětem. Do města zavítal už poněkolikáté a rád, zásluhu na tom má také jeho specifický vztah k tomuto městu.
„Mé zážitky s Ostravou jsou absolutně širokospektrální. Nejdříve jsem sem jezdil řadu let jako sportovec, pak jsem ji navštěvoval jako herec, a to hlavně při zájezdech s Činoherním klubem, kdy jsme v ní hráli na všech myslitelných místech, ať už to bylo ve Vítkovicích, v Zábřehu nebo v Divadle Petra Bezruče, zkrátka tady všude jsme hráli,“ vysvětluje.
Profil: Ondřej Vetchý
|
„Pak jsem tady natočil několik filmů a televizních inscenací, ale i celou řadu projektů s ostravskou televizí. Jedním z posledních bylo Tajemství staré bambitky a na letošní Vánoce se připravuje nová pohádka, jejíž název ale ještě přesně nevím. Ten pracovní ovšem zní Bylo nebylo.“ (Pohádka se nakonec bude jmenovat Kdyby byly ryby a vypráví o tom, jak je důležité mít svého rybodlaka a taky jak překonat osudovou kletbu i kouzla, která je snadné zneužít – pozn. red.)
Ostraváci určitě mají na co navazovat
Počáteční vztah Ondřeje Vetchého k Ostravě ale nebyl pohádkově idylický. „Narodil jsem se na jihu, který má naprosto jiný charakter. Sever byl pro nás zahalen mlhou, a to doslova, protože byl pro nás strašně vzdálený a připadal nám jako Maďarsko nebo Uhry. Takhle jsme to vnímali skrze chlapecké oči. Žíněnky v Ostravě byly stejně tvrdé jako zdejší lidé,“ vzpomíná s úsměvem známý herec.
„Ale postupem času je tento kraj místem, které mám čím dál radši. Myslím si, že lidé, kteří zde žijí, by měli převzít mnohem větší odpovědnost, protože zdejší dědictví je se všemi nešvary úžasné,“ vysvětluje, rozhlíží se po okolních budovách a jeho pohled se zastaví na rozpadajícím se komplexu bývalého obchodního domu Ostravica, který se nachází naproti terase, kde sedíme.
„Zarazilo mě, že se tady naproti Knihcentru musím dívat na zchátralé, dříve jistě nádherné budovy. Mrzí mě, že tak krásné stavby, které jsou významným dědictvím, jsou zanedbané. Je to přece celý nádherný blok a skvost, který jasně říká, že obyvatelé Ostravy mají na co navazovat, a divím se, že si nevybojují, aby se tyto budovy zkultivovaly. Hrozně mě to mrzí a je mi jasné, že příčin může být více, ale je to hrozný hřích,“ dodává svým osobitým stylem a jeho řeč se pozvolna mění v apel.
„Je třeba bojovat, Ostraváků je přitom docela dost, na 300 tisíc, tak bojujte. Všichni se na vás koukají jako na region, který je skutečně rázovitý a jiný. Na rozdíl od zbytku republiky má Ostrava úplně jiný genetický základ, což generuje úžasné věci, ale ty mohou být zároveň pro řadového Čecha na první pohled ne úplně pochopitelné. Myslím si ale, že Ostravákům, a vlastně všem lidem ze severu Moravy rozumím,“ vyznává se Ondřej Vetchý, který je pověstný svým bojem proti bezpráví.
Miroslav Krobot a Ondřej Vetchý ve filmu Okresní přebor - Poslední zápas Pepika Hnátka
Z filmu Vendeta: Ondřej Vetchý
Záběr z filmu S čerty nejsou žerty
Koneckonců přijel podpořit kampaň Celé Česko čte dětem, která pomáhá udržovat rodinný základ a pro ty nejmenší může podle jeho slov představovat příkladný vzor, jak bránit lidské hodnoty.
„Jsou tady odolní lidé,“ říká o Ostravácích a hned připojuje historku, která se mu přihodila, když tady natáčel film Císař a tambor. „Já jsem byl v té době ostravštinou tak nasáklý, že když mi volali ohledně rozhovoru pro rozhlas, tak jsem paní na dotaz: Je tam pan Vetchý? odpověděl: Jo,to su ja. A ona pořád: Prosím vás, je tam Ondřej Vetchý? A já: Kura, to su ja. A pak dodávám: Já vám Pražákům něco řeknu, když my někomu řekneme, mam tě rad, tak ono vám to zní tak kratce, ale my cítíme totéž, co vy. Ona se, nevím proč, naštvala a už mi nevolala. Takhle jsem to ale pochopil, že Ostraváci mají pod tvrdou skořápkou naprosto stejné emoce a city jako kdekoliv jinde. Když člověk chce zdejší lidi pochopit, tak je musí znát a pak zjistí, že Ostraváci jsou hloubaví,“ dodává na závěr Ondřej Vetchý.
