Vladimír Polák se považuje za ostravského patriota.

Vladimír Polák se považuje za ostravského patriota. | foto: Archiv MF DNES

Ostravské stopy: Mým magickým místem je Elektra, prozradil herec Polák

  • 0
Nepřehlédnutelná tvář herce Vladimíra Poláka patří k magnetům ostravského divadla. On sám je místní patriot. V seriálu Ostravské stopy vypráví o svém vztahu k minulosti města i zmizelých fenoménech, jako například kavárenská poezie.

Herec Vladimír Polák patří ke klíčovým uměleckým osobnostem spjatým s centrem Ostravy. První vzpomínky na něj se mu vybavují už z dětství. "Především pískoviště na Jurečkově ulici, tam, kde v současnosti stojí budova ČSOB. Jednou tam ležel pán, vypadal jako mrtvý. Zaběhli jsme na policejní stanici a díky nám se dostal na záchytku," vzpomíná s úsměvem.

Vladimír Polák

Narodil se v Ostravě 23. března 1977 a vystudoval ostravskou konzervatoř (1991–1995) pod vedením Alexandry Gasnárkové.

V roce 1993–1995 pobíral stipendium od Českého literárního fondu na základě hostujících rolí ve Státním divadle Ostrava, z čehož vzniklo angažmá. Z raných rolí zaujal například jako František ve slavné inscenaci Romance pro křídlovku. Nezapomenutelné jsou jeho komické kreace v inscenacích Scapinova šibalství a Klíčovou dírkou.

V roce 2007 byl poctěn Cenou Českého divadla agentury Foibos v rámci přehlídky profesionálních divadel v Praze za roli Hitlera v inscenaci Juraje Deáka Mein Kampf (Můj boj). K jeho zálibám patří bojové sporty. Od roku 2002 je ženatý, má dvě děti.

Stejně jako pískoviště z dětství i řada dalších míst spojených bezprostředně s hercovým životem už z Ostravy vymizela - třeba známý Kotasův stadion. "Celý se ztratil, připomíná mi to Lidice, kde taky zarovnávali okolní kopce, aby vůbec nebylo nic poznat. Na Stodolní bylo kdysi jedno místo, které vonělo čerstvými koblížky. Taky si pamatuji, jak se v minulosti bourala Karolina. Vzhledem k tomu, co tam dnes stojí, tak tu původní továrnu měli nechat," říká herec.

Karolina byla velkou šancí

Nová Karolina, to je typ budovy, která podle Vladimíra Poláka může stát kdekoliv, pro genius loci města nic neznamená.

"Když sem přijede někdo z ciziny, tak by bylo lepší se pochlubit opravenými bývalými městskými jatkami nebo obchodním domem Ostravica než mu ukazovat něco, co je u každého většího města," říká a poukazuje přitom na fakt, že zmíněné budovy dlouhodobě chátrají a jsou tak odstrašujícím příkladem toho, jak se zachází s minulostí. "Karolinu jsem vnímal jako obrovskou příležitost dát něco následujícím generacím. Které centrum takovou možnost mělo?" táže ostravský patriot.

Jedno z nejstarších míst, které je pro Poláka důležité, je například školka na Poděbradově ulici. "To je místo, ke kterému mám vřelý vztah, a doufám, že tam dcera bude chodit také," usmívá se.

V recitačních večerech nikdo nepokračoval

S Ostravou spojuje Vladimíra Poláka také dlouhodobá láska k poezii. Sám psal verše ještě v době, kdy fungovala původní kavárna Elektra. "Do Elektry jsem chodil už dříve, psal jsem tam v prvním patře básničky. To bylo těsně po studiích na konzervatoři, to jsem měl romantické období," vypráví.

Vladimír Polák v roce 2002 při úpravách svého nového bytu v Ostravě.

Vladimír Polák patří k nejznámějším ostravským hercům.

Vladimír Polák (vpravo) jako lichvář Turcaret v roce 2005.

Nejenže psal básničky nebo obdivoval Petra Bezruče, ale v 90. letech stál za vznikem úspěšného cyklu poetických recitačních večerů v secesní Kavárně Daniel naproti úřadu práce. "Trvalo to šest let a bylo to celkem na 250 večerů. Začínal jsem jako svobodný herec, a končil jako ženatý muž, co má dvě děti. Čekal jsem, že to někdo vezme dál." Ale nevzal a dnes je tento fenomén minulostí. Přitom v jednotlivých dílech cyklu hostovali osobnosti jako ostravský básník Petr Hruška, známý Alfréd Strejček a řada dalších.

Ostravě scházejí kavárny v okolí divadel

"Z počátku jsme neměli ani dramaturga, každý si přinesl oblíbeného básníka. Začali jsme Hrubínem, Jan Fišar si přinesl Seiferta. Pak jsem se domluvil s Mirkem Zelinským a přišel také Libor Magdoň, to byli mí dramaturgové," vzpomíná Vladimír Polák.

Tradicí byly také česko-polské večery s režisérem Januszem Klimszou. Mirek Zelinský zase prosazoval slovenské básníky. "Dokonce jsem v této kavárně poznal svou ženu, pohlédla na mě tehdy a zeptala se majitele, co je to za exota. Takže magické místo mého života," dodává herec.

A co jej na současném stavu města mrzí? "Každý večer přijíždí do našeho divadla více jak padesát procent mimoostravských diváků. Vyjdou z divadla, rozhlédnou se kolem a odjedou. Nedokážu pochopit, proč toho nikdo nevyužije. Kavárny s nepřetržitým provozem vznikaly přece u divadel už z historického hlediska. Mít restauraci nebo kavárnu u divadla je to nejlepší, co si může podnikatel přát," míní Vladimír Polák.