Vystudovaná knihovnice, ale jinak dlouholetá členka činohry Národního divadla moravskoslezského vyrůstala na jižní Moravě. V roce 1970 ale Alexandra Gasnárková získala angažmá ve Státním divadle Ostrava a zůstala mu věrná až do současnosti.
Alexandra Gasnárková Známá herečka se narodila v roce 1946 v Uherském Hradišti do herecké rodiny. V roce 1970 ukončila studia na JAMU absolventským představením a bylo jí nabídnuto místo v činoherním souboru Státního divadla Ostrava (nyní Národní divadlo moravskoslezské). V něm působí již více jak čtyřicet sezon a ztvárnila více jak 120 rolí všech žánrů. Kromě toho hrála v řadě televizních inscenací a v seriálech. Ve filmu se poprvé objevila v roce 1964 v komedii Neobyčejná třída, dále v krimipříběhu z Ostravy – Město nic neví (1975), nebo v kriminálce Diagnóza smrti (1979). Alexandra Gasnárková spolupracuje také s rozhlasem a podílela se na dabingu řady filmů. Více jak dvacet let učí na Janáčkově konzervatoři v Ostravě obor herecká výchova. |
„Najednou jsem se ocitla v Ostravě, byl to diametrální rozdíl,“ říká známá herečka. „Byla jsem ctižádostivá čtenářka, účastnila jsem se literárních soutěží. Vždy jsem měla určité období, četla jsem třeba všechny existencionalisty, na které jsem narazila, nebo jsem měla období, kdy jsme četla jenom prokleté básníky, pak zase jenom detektivky. Z básníků miluji Jana Skácela a Oldřicha Mikuláška, možná je to i tím, že byli z Moravy, stejně jako já, a že za těmi verši cítím vůni moravského vína,“ vypráví Gasnárková.
Z básníků spjatých s Ostravou má ráda například Petra Bezruče. „Moc se mi líbí Bezručova Stužkonoska modrá,“ vyznává se a při našem zpovídání je překvapena, že vystudovaným knihovníkem je také známý písničkář Jarek Nohavica, rovněž nadšený bezručolog. „Jarek Nohavica je knihovník? Toho zbožňuju, je pro mě úžasný básník, tak to jsem v sympatické společnosti,“ usmívá se herečka.
Ostrava má genius loci
Počáteční vztah Alexandry Gasnárkové k Ostravě přitom ale nebyl žádnou idylou. „Když jsem poprvé přijela do Ostravy, tak jsem měla pocit, že se otočím na podpatku a jedu pryč,“ vzpomíná paní Saša.
„Ostrava na mě zapůsobila strašně. Dnes ale nedám na město dopustit. Něco tady je, v té Ostravě. Není to jenom síla zvyku, a je pravda, že jsem konzervativní, nicméně na Ostravě mě přitahuje něco jako je její osobitost, genius loci,“ usmívá se.
Kromě rázovitých obyvatel města ji ale přitahují také působivé budovy. „Na Ostravě je důležité si povšimnout, kolik je tady nádherných opravených paláců. Baví mě architektura, ráda se dívám na krásné stavby. Nedávno opravili velký dům na Kuřím rynku, nádherný a úžasný barák. Další je třeba na rohu Nádražní a ulice Československých legií. Slyšela jsem, že za první republiky se Ostravě údajně říkalo malá Paříž,“ říká Gasnárková.
Z dobové umouněné Ostravy ji v mysli moc nezůstalo, protože hlavní zájem tehdy v polovině 70. let patřil divadlu. „Tehdejší ostravské divadlo? Nic jsem o něm tehdy nevěděla, ale nabídky do prvního angažmá jsem nemohla odmítnout, vlastně jsme tehdy ani nevěděla, kam jedu,“ vypráví Alexandra Gasnárková.
Žila opravdu jenom divadlem a k nepřečkání pro ní byly už jen třeba prázdniny. „Tak jsem se na něj těšila. Strašně se mi líbilo ostravské publikum. Myslím, že i to je jeden z důležitých faktorů, proč jsem v Ostravě zůstala.“
Jedna z nejkrásnějších rolí. Alexandra Gasnárková v roli Julie ve hře, které měla premiéru v roce 1973. Úlohy Romea se ujal Adolf Kohuth.
Nebezpečné vztahy z roku 1988, kde Alexandra Gasnárková ztvárnila postavu markýzy Merteuil.
Alexandra Gasnárková ve hře Ifigenie v Aulidě, která měla premiéru v lednu 1982 na Komorní scéně.
Být hercem bylo tehdy svým způsobem i materiálně výhodné. V obchodech, kde jinak pulty zely prázdnotou, se ke známým tvářím chovali jinak. „Za komoušů nás prodavačky milovaly, přímo zbožňovaly, pod pultem jsme měli úplně všechno,“ popisuje dobový efekt herečka.
Také současná Ostrava má pro ni velký půvab. „K mým oblíbeným místům patří zejména celé nábřeží u řeky Ostravice. Nedávno jej navíc zkultivovali, což vítám. Od hradní lávky až dál směrem do parku ke Komenského sadům. Také mám ráda procházky k hradu,“ vyznává se Gasnárková.
Momentálně ale navštěvuje také kavárny, inspiroval ji k tomu Miloš Zeman, který kavárenské publikum soustavně kritizuje. „Teď chodím i po kavárnách, to by ze mě prezident neměl radost.“
