Herečka Marie Viková přišla do Ostravy koncem 50. let společně se skupinou herců a divadelníků sdružených kolem Jana Kačera. Přestože se narodila v Olomouci, zůstala Ostravě věrná až do současnosti.
Marie Viková Známá ostravská herečka pochází z Olomouce, kde se 14. července 1935 narodila. Herectví vystudovala na pražské DAMU (1959) v ročníku poznala své kolegy Jana Třísku, Libuši Švormovou, Zdenu Hadrbolcovou nebo Františka Husáka. Po absolutoriu získala angažmá v Divadle Petra Bezruče v Ostravě. Marie Viková dodnes aktivně vystupuje. |
Kromě divadla se objevila i na stříbrném plátně, první filmovou rolí pro ni byla spolupráce na filmu Město nic neví z roku 1977.
"S jeho režisérem Dušanem Kleinem jsme se opětovně viděli v roce 2009 na premiéře pohádky Peklo s princeznou, kde jsem také hrála. Ptala jsem se jej, jestli si ještě pamatuje na natáčení. Vzpomněl si: No ovšem, tehdy jsme to natáčeli po nocích, že jo? Odpověděla jsem mu: Ano, ano, po nocích, vždyť tam také bylo ukázáno, že Ostrava spí - točilo se o tom, co se děje, když město spí," vzpomíná herečka.
Filmové manželství s Kopeckým
Dodala, že bylo znát, že si režisér na vše vzpomíná. "Dokonce věděl, že se epizoda, ve které hraji, odehrává v papírnictví. Mám k němu nesmírný obdiv," přiznala.
Povídková kriminálka se natáčela ve dnech, kdy bylo zataženo, a snímalo se také v noci. "To proto, že bylo papírnictví zavřeno a mohlo se v něm natáčet. Ale záběry se mnou se natáčely ve dne," dodává Marie Viková.
Pak přišla role s Milošem Kopeckým. "V televizním filmu To se ti povedlo, tatínku. Byli jsme mnoho let manželé a měli jsme dceru puberťačku. Natáčelo se v jedné vilce v Ostravě-Zábřehu. Režisér přišel a povídá: ‚Tak, paní Viková, uděláme tu scénu.‘ ‚Ale pane režisére,‘ říkám, ‚to je v posteli.‘ ‚No tak, vždyť už jste spolu dvacet let‘, pronesl Alois Müller."
Marie Viková si v inscenaci Kuřecí hlava zahrála s Norbertem Lichým.
Herečka Marie VIková jako Smrt u dveří márnice ve hře Jitřní paní v roce 1974.
Kopecký se zachoval jako profesionál. "Pana Kopeckého jsem obdivovala, nevěděla jsem sice, jak mě přijme, ale naštěstí jsme byli stejně vysocí, byl velmi milý, příjemný, postelovou scénu s velkýma duchnama jsme zvládli skvěle. Byli jsme v pyžamech, s výstřihem až ke krku. Vidím to jako teď, přišel jako gentleman, velmi ohleduplný. Asi tři dny jsme natáčeli, všechno v té vilce, bohužel si už nepamatuji ve které."
Jak je možné, že se za socialismu natáčelo nikoliv v panelovém domě, ale ve vilce? A navíc, tehdy se přece vilky ani nesměly stavět.
"Nesměly, protože čile běžela výstavba sídlišť. Ale to byla vilka zděděná, po rodičích, takže to nikomu nevadilo," vysvětluje herečka. A jak na ní Ostrava působila?
Balabán celý život sloužil pacientům
"Byla černá, dusící, malý černý spad ´zdobil´ blond vyčesané účesy, které tehdy byly módní. Každou chvíli něco spadlo do oka, při otevřených oknech byly postele černě kropenaté. Lidé tady byli sice drsní, ale upřímní, pro ostřejší slovo se nechodilo daleko. A naprosto samozřejmě byli ochotní pomoci," dodává Marie Viková.
Velký dojem na ni také zanechalo setkání s otcem spisovatele Jana Balabána. "Pan Balabán, zakladatel dialýzy v Ostravě, pracoval v nemocnici v Zábřehu, tak jsem si u něj udělala kolečko sestřičky s vizitou. Byl velmi milý. Chtěla jsem si vyzkoušet, jak to chodí," usmívá se Viková. Zjistila, že sestřička je velmi důležitá osoba. "Je to spojka mezi lékařem a pacientem. Má být služebníkem stejně jako pan Balabán, i on byl celý život ve službě pacientům."
