Eva Mudrová se do paměti diváků vtiskla například jako první televizní hlasatelka ostravského studia. Jejím stálým zaměstnáním ale zůstala profese rozhlasové reportérky. Přestože se v Ostravě nenarodila, považuje ji za své rodné místo.
Eva Mudrová Narodila se v roce 1933. V ostravském rozhlase působila od roku 1952, známá byla ale také coby první hlasatelka ostravské televize. Za srpnová hlášení v roce 1968 si vysloužila zákaz vstupu na rozhlasové vlny. Po marném hledání zaměstnání přijala místo úřednice v Martinovských mlékárnách. Do rozhlasu se vrátila až po sametové revoluci v roce 1989. Jejím manželem byl známý televizní režisér František Mudra. |
„Narodila jsem se v Hati u Hlučína. Tatínek byl četník, italský legionář, masarykovec. Maminka pocházela z řeznické rodiny v Orlové-Lazech. Do mých čtrnácti let jsme se pořád stěhovali,“ vypráví Eva Mudrová.
Po válce rodina zakotvila v Těšíně. „Jako děcko si pamatuji na to, jak jsme se vláčeli pořád po vesnicích, a na ty strašné byty. V Těšíně byl najednou krásný byt. Těšín byl jiný než dnes, kdy jej ničí kamiony. Líbezné město, blízko do Beskyd, a v něm spousta studentů. Sportovali jsme v zimě i v létě.“
Hráli také divadlo a recitovali. Kamarád začal dělat jako redaktor v ostravském rozhlase. „Pozval mě na akustické zkoušky a už to frčelo. Bylo mi 19 let, těsně před maturitou... Mé první vystoupení bylo s hercem Jiřím Adamírou, který působil v ostravském divadle. Člověk s nádherným hlasem, ze kterého jsem zůstala úplně paf. Adamíra byl velmi vstřícný, viděl, že jsem úplný začátečník. Dalším mým guru byl Lubor Tokoš,“ líčí paní Eva.
V listopadu 1952 do rozhlasu nastoupila. „Když na to vzpomínám, tak se mi to zdá neuvěřitelné, nastoupila jsem bez jakýchkoli zkušeností. Člověk ale musí mít i jistou dávku štěstí. Už v březnu příštího roku jsem měla možnost se zúčastnit stáže, kterou pořádal pražský rozhlas. Například hudbu a historii nám přednášel Zdeněk Mahler. Pak mi nabídli místo v Praze, ale vrátila jsem se do Ostravy,“ dodává.
Z krásy do hluku a sazí
Její první setkání s hornickým městem plným továren připomínal šok. „Nádherný Těšín, Beskydy, hory a mladí lidé ve městě, prostě nádhera. A teď jsem přijela do Ostravy, rok 1952. Byla jsem úplně zničená, ten hluk, ten prach, ty saze. Vystoupila jsem z tramvaje u divadla a nad hlavou jezdily vozíky s uhlím. Představte si to. V dálce věže, večer se na haldě vylévala struska, to bylo ovšem fascinující. Ostrava mě vylekala, ale na druhou stranu to bylo něco zvláštního. Zvykla jsem si, dělala jsem, co mě bavilo a těšilo, takže jsem si město úplně zamilovala. S řadou stěhování jsem neměla pocit, že mám nějaké rodné místo. Tady žiju od roku 1952 a považuji Ostravu za své rodné místo,“ vyznává se Eva Mudrová.
První hlasatelka ostravské televize Eva Mudrová.
V 50. letech byl problém s ubytováním, i podnájem se hledal těžce. „Dojíždět se nedalo. Zpočátku jsem přespávala v rozhlase a pak hledala podnájem. První byl v Ostravě-Michálkovicích, zažila jsem ještě stařičkou tramvaj, která byla otevřená a v zimě tam stál řidič v kožichu,“ usmívá se Mudrová. Ostrava měla svou váhu. Rozhlas vysílal na dlouhé vlně, existoval moravský okruh – a pak samotná Ostrava.
„Má cesta do práce vedla přes náměstí Lidových milicí (dnešní Masarykovo náměstí - pozn.red.), nebylo KFC ani módní salony, ale stála tam cukrárna Rokyta. Dělali koblihy za korunu. Koupila jsem jich deset a kolegové z hlasatelny žasli, jak to tam voní. Jinak v Ostravě jsme neměli možnost se ani kde najíst. Akorát tady byla mléčná jídelna,“ popisuje Mudrová.
První hlasatelka ostravské televize Eva Mudrová.
Dvakrát Eva Mudrová - v současnosti na výstavě k šedesátinám České televize Ostrava a v minulosti před mikrofonem.
A k tomu s kamarádkou šetřily na zájezd do Bruselu na Expo 58. „Peníze jsem našetřila jen díky tomu, že jsem si tvrdě dávala na oběd mléko a housku. Jako mladé holky jsme se tomu pořád smály. Byla jsem klidná, říkala jsem kamarádce, že nás tam stejně nevezmou. Vzali. Dodnes si pamatuji, že zájezd stál 3 300 korun. Byl to pro nás nezapomenutelný výlet, o kterém se nám tehdy – v 50. letech – v Ostravě ani nesnilo,“ líčí paní Eva.
V jejích očích prodělala Ostrava rozsáhlou změnu. „Tehdy to bylo město, které bylo zaprášené, hlučné, plné zdevastovaných domů, dnes se vylupuje. Jenom zírám, jaké jsou na Jiráskově náměstí krásné fasády...“
