Ivan Ženatý se svými vzácnými houslemi Giuseppe Guarneriho "del Gesu" z roku...

Ivan Ženatý se svými vzácnými houslemi Giuseppe Guarneriho "del Gesu" z roku 1740. | foto: Jiří Benák

Ostravské stopy: Temné místo s komunisty, hudba výborná, vzpomíná Ženatý

  • 2
V nejnovějším díle seriálu MF DNES a iDNES.cz Ostravské stopy, v němž se známé osobnosti vyznávají ze svého vztahu k Ostravě, přinášíme povídání s houslovým virtuosem Ivanem Ženatým.

Jeden z nejvýznamnějších houslových virtuosů současnosti Ivan Ženatý působí jako prezident Mezinárodního hudebního festivalu Janáčkův máj. V květnu exceloval na zahajovacím koncertu. Vzápětí se vydal na další vystoupení po celém světě, mimo jiné také ve svém druhém domově ve Spojených státech. S Ostravou je tento mistr houslí spjat už od minulého století.

„Pokud bych měl upřesnit svůj vztah s Ostravou, tak musím hovořit v rozpětí možná čtyřiceti let. Přitom je to pro mě trochu obtížné, protože se cítím stále na dvaadvacet let, ale ve skutečnosti tomu tak není,“ usmívá se Ženatý.

Ivan Ženatý

Odborná kritika, posluchači i hudební kolegové označují Ivana Ženatého (1962) za nejvýznamnějšího českého houslistu současnosti.

Od roku 2012 působí v USA na Cleveland Institute of Music. Jeho manželkou je slovenská klavíristka Katarína Ženatá. Pochází z Podkrkonoší, z Lomnice nad Popelkou, jeho dědeček byl varhanář, tatínek vedl jazzovou kapelu.

V mládí psal básně a sportoval. V roce 1987 absolvoval pražskou AMU. Posléze působil jako profesor houslové hry na Vysoké hudební škole Carla Marii von Webera v Drážďanech.

Dnes patří mezi nejvyhledávanější světovou špičku, v Ostravě ale začínal. „Poprvé jsem tady hrál s Janáčkovou filharmonií na konci 70. let jako student konzervatoře a jako čerstvý vítěz Beethovenovy soutěže v Hradci nad Moravicí. Tehdy byl šéfdirigentem Otakar Trhlík a já jsem měl tu čest hrát jeden ze svých prvních profesionálních koncertů právě tady, což byl pro mě velký zážitek,“ vybavuje si houslista.

Ostravu navštěvuje pravidelně

S Ostravou jej pojí také další stopa: „Jednoho dne mi přišel do Prahy dopis napsaný okrasným starobylým písmem v okázalém slohu, kde jsem byl pozván ke své první spolupráci s Janáčkovým komorním orchestrem, který je stále na špičkové úrovni a pravidelně spolupracujeme. Dopis psal tehdy bývalý člen filharmonie pan Kubečka. V těch letech nebyli soukromí manažeři jako dnes, byla jedna státní agentura a všichni jsme se starali, jak jsme mohli,“ vysvětluje Ženatý.

Zaobírat se minulostí není příliš jeho hobby, ale na Ostravu si rád zavzpomíná, vždyť z ní těží až do současnosti. „Nevím, kolikrát jsem v Ostravě byl, ale navštěvuji ji s ohromnou pravidelností. V osmdesátých letech jsem se stal statutárním sólistou Janáčkovy filharmonie, což byla ohromná věc. Vrcholem naší spolupráce je fakt, že si mě vybrali, abych zaštítil Janáčkův máj.“

Díky rozpětí několika desítek let může Ženatý popsat proměnu Ostravy a obyvatel. „Za tu dobu se město neskutečně proměnilo. My to dneska nevidíme, nevnímáme rozdíly v jeho fasádě, už jsme si na to zvykli. Vždycky jsem měl pocit, že tady trvá delší dobu, než se s místními lidmi sblížíte, pak je ale tento vztah o to vřelejší. Jako kontrast k tomuto světu, této mentalitě, je má čerstvá zkušenost ze Spojených států, kde je to naopak. Tam vás všichni znají, vítají a objímají. Říkají, jaký jste skvělý, obtížně se v tom orientujete, protože je těžko uvěřit, že všechno je jenom dokonalé a báječné.“

Stravinskij přijíždí a Ostrava spí

Za léta koncertů v Ostravě si získal věrnou diváckou obec. „Našel jsem tady pár lidí, které mohu označit za přátele. Dokonce je to tak, že tady působí mí bývalí studenti, mezi pedagogy na univerzitě,“ říká Ženatý.

Jaké bylo ale jeho první setkání s Ostravou? Co mu tehdy utkvělo v paměti? „Znáte ten anekdotický příběh, jak Stravinskij přijel do Ostravy? Byl velký ironik, pozdě večer přijel na hlavák a řekl v němčině známou větu: Stravinskij přijíždí a Ostrava spí. Viděl temnotu, ponurost. Nebylo to dáno jen tím, že přijížděl pozdě v noci, ale vystihl celkovou atmosféru. Ten pocit v 70. letech jsem měl taky. Navíc, ale to bylo obdobné všude, na vrcholných místech byli straničtí funkcionáři. S hudbou neměli co do činění a tady to bylo extrémní. Ostravě se tehdy říkalo komunistická bašta. Na druhou stranu úroveň ostravské konzervatoře byla vynikající,“ přibližuje.

Město tehdy skýtalo řadů úskalí i pro obyčejné chodce. „Člověk se tady necítil úplně bezpečně, když vyšel do ulic. O tom se hezky povídá dnes, když jsem v bezpečí v hotelu. Zažil jsem, že jsem byl na ulici několikrát kontaktován některými našimi spoluobčany, kteří nebyli úplně sváteční,“ ironicky poznamenává.

Ostravské publikum patří mezi nejpřátelštější

Ani v současnosti se vycházkám Ostravou nebrání, ale putuje jí na svůj vlastní způsob, ke kterému dodává: „Když se jdu projít po městě, nic neplánuju. Jdu takříkajíc po čuchu. Nejsem ten turista, který hledá na mapě. Vydávám se po místních uličkách, občas je to dobrodružné.“

Dvacátého května letošního roku se jako prezident Janáčkova máje zhostil zároveň role interpreta na zahajovacím koncertu. „Splnil jsem si svou hráčskou úlohu. Hráli jsme první Prokofjevův koncert s Drážďanskou filharmonií. To je můj další úspěch, šestnáct let jsem působil jako profesor houslové hry na drážďanské vysoké škole a tento orchestr mě ani jednou nepozval k hostování. Před čtyřmi roky jsem z Drážďan odešel a od té doby dostávám každý rok nové a nové příležitosti s tímto orchestrem.“

Během Janáčkova máje zastává Ivan Ženatý několik rolí. „Jsem tady i jako člen umělecké rady i jako nadšený divák. Ostravské publikum vnímám jako jedno z nejpřátelštějších, jaké znám. Myslím si, že je to dáno i takovou tou odtržeností Ostravy od okolního světa. Místní publikum je závislé na životě hudebního dění na Ostravsku, je vděčné a nikoliv nekritické. Zahajovací koncert byl vyprodaný za tři hodny, což dnes není ve světě vůbec samozřejmostí, když je ve světě obecně nadprodukce.“