Tato velká herecká osobnost divadelní a filmové scény se v Ostravě zastavila nedávno. V Domě kultury města Ostrava hostoval s inscenací Moje hra a na jevišti se setkal mimo jiné s Ninou Divíškovou, která Ostravu pamatuje z počátku 60. let.
Nebylo přitom nouze o dramatické i komické situace. Ta nejděsivější se odehrála hned v úvodu. Mistr totiž na avizovaný rozhovor nedorazil, i když s ním souhlasil. Sháněli se po něm i herečtí kolegové. Takřka za pět minut dvanáct se dobelhal k zadnímu vchodu.
Profil: Jiří Bartoška
|
Na první pohled bylo jasné, že není něco v pořádku. "Mám dnu," zoufale zazněl jeho známý drsný hlas. "Do bot mě dneska nedostanete," utrousil ještě poznámku. Ani nebylo třeba, téměř celé představení leží jeho postava zesnulého dramatika Jankulovského v rakvi, nesejde na tom, že naboso, nezainteresovaný divák si toho ani nevšimne.
Pošlete černého kluka
"Se Zdeňkem Zelenkou jsme točili na Ostravsku. Potom i s Robertem Sedláčkem, Sráči se to jmenovalo, byla to detektivka. A taky seriál Stavy rachotí, takže jsem sem pendloval a Ostravsko znám," povídáme si v herecké šatně po skončení představení.
Jak se v 80. letech na ostravské natáčení dostal? "Byl to normální casting. Někdo řekl, že v Praze je černý kluk, tak pojďte, obsadíme ho do Ostravy. Tak přivezli černýho kluka," směje se. Z míst, které tady poznal, se mu asi nejvíce líbilo na zámečku v Šilheřovicích, kde v 90. letech natáčeli Keana. Příliš mnoho času zde však nestrávil.
Ostrava jako Berlín nebo Hamburk
"Když točíte hodně daleko od domovské scény, tak jste skoro pořád v autě. Ještě že je dnes Ostrava s Prahou propojena velice příjemně dálnicí. Dříve to nebývalo, takže pro mě bylo natáčení na Ostravsku dost vyčerpávající. Sotva jsme dotočili, už sem sedal do auta, abych zase byl v Praze. Ale rád jsem tu dělal, protože na rozdíl od pražských štábů, které jsou až moc profesionální, Ostrava měla v sobě vždycky jistý punc nadšení. Když byla možnost, tak jsme poseděli a bylo to moc fajn," vysvětluje.
I přes to málo v jeho pestré kariéře mu Ostrava přirostla k srdci a neváhá ji porovnat s vyhlášenými zahraničními divadelními městy. "Na Ostravu strašně rád vzpomínám. Když bych to měl říct obecně, tak kvalitní divadlo se v Německu dělá dobře v Hamburku a Berlíně, ale už se dělá blbě v Mnichově, protože tam je bohatá střední vrstva a to divadlo si vytváří k obrazu svému. Kdežto Berlín a Hamburk jsou multikulturní stejně jako Ostrava, která má vynikající divadla, což vychází právě z tohoto zázemí," vysvětluje.
"To je tím, že se divadlo dělá odspoda a ne odshora, což mohou některé pražské scény Ostravákům závidět. Ale zase, jak říkám, je smůla, že je Ostrava tak daleko a je to škoda, že sem člověk nemůže zajet a konfrontovat to. Zaplať ale pánbůh, když přijedou Ostraváci," konstatuje Bartoška.
Ve svém vyprávění se také neopomeneme zmínit o ostravském působení Jana Kačera. "Ano, Jan Kačer tady zasadil tu kytičku a jenom ji přenesl do Prahy. Tady už se nehraje?" ptá se herec, který vlastně ten večer vystoupil na jedné z bývalých domovských scén Divadla Petra Bezruče.
"To je škoda, protože ten prostor je docela příjemný. Přestěhovali se? Do menšího? To je škoda, ale když jim to vyhovuje." "Blbě se mi hrálo, bolí mě noha. Během cesty jsme řešili moje ošetření. Přijel jsem čtvrt hodiny před začátkem, tedy pozdě, a dokonce jsem to odehrál jenom v ponožkách, protože jsem se nevešel do boty. Ale budiž ke cti, že mě ve fakultní nemocnici opravdu dobře ošetřili. Dali mi kapačku a je to představení, kde ležím pořád v rakvi. Věřím tomu, že to divák ani moc nepoznal," odpovídá na dotaz, jak se mu ten večer hrálo.
Na závěr si povzdechne: "Škoda, že Ostrava nedostala cenu Evropské hlavní město kultury. Teď se ukazuje, i když už je pozdě, že Plzeň není připravena. Ostrava přitom dělá dokonalé věci a má také skvělé sociální zázemí, navíc publikum je perfektní," dodává na závěr. Doba na rozhovor totiž vypršela, vešla se do dvou vykouřených cigaret.
Měla v sobě vždycky jistý punc nadšení. Když byla možnost, tak jsme poseděli a bylo to moc fajn.