"Tehdy jezdil samozřejmě expres, jmenoval se Silesia. A ten, když měl člověk štěstí, tak jel čtyři a půl hodiny, což se celkem dalo vydržet, ale většinou měl stejně zpoždění. Jezdil jsem vždycky přes noc, abych neztratil čas, z Prahy sem a zase zpátky. Běžný rychlík jel tehdy šest a se zpožděním i osm hodin. Jezdil také Košičan, asi v jednu v noci, a tomu se říkalo cigan expres," s těmito slovy cestujeme tramvají z Ostravy-Přívozu do centra.
Profil: Jiří Schwarz
|
Tehdy mu bylo dvacet, to se obtíže zvládají s lehkostí. Hnacím motorem pro něj byl herec a režisér Jan Kačer, to kvůli němu sem vlastně jel.
"V nabídce bylo ještě Brno, ale já byl Pražák, a na Moravu bych jinak nešel. Se mnou ještě přijel Michal Pešek. Přišli jsme na hereckou ubytovnu, jenom si to prohlídl a řekl: ,Já jdu na hotel.‘ Vůbec tam nechtěl bydlet," komentuje Jiří Schwarz poměry mezi Prahou a Ostravou.
Rozhodla zakázaná legenda
Tehdy se o Ostravě říkalo, že sem každý jde za trest, že je to taková česká Sibiř. "A nakonec rozhodlo, že tady byl Kačer, už tenkrát velká legenda. Tehdy zakázaný. A když byl zakázaný, jak to tehdy komunisti uměli, tak o to víc stoupnul v ceně. Byly to v Ostravě sice jen dva roky, ale připadá mi, jako by to bylo deset let," svěřil se Jiří Schwarz a už vystupujeme z tramvaje.
"Á Stodolní ulice, tady prý to žije," zasvěceně prohlásí a procházíme pasáží ke kinu Vesmír. "Ano, tady jsme chodili, na tehdejší dobu se v něm hrály strašně dobré věci," vzpomíná Jiří Schwarz.
Ostravské stopyDosud vyšlo: kytarista Jaroslav Bartoň, herečka Jitka Smutná, herec a senátor Tomáš Töpfer, zpěvačka Věra Špinarová, režisér Jiří Krejčík, herečka Tereza Bebarová, spisovatel Jaromír Konečný, herec Svatopluk Matyáš, herec a režisér Jan Kačer, zpěvačka Marie Rottrová, skladatel Jaroslav Wykrent, herec Jan Fišar, herečka Eva Vejmělková, moderátor a textař Petr Šiška, hudebník, písničkář Jiří Dědeček, zpěvák a herec Richard Krajčo, režisérka Věra Chytilová, herec Alexej Pyško |
Jdeme k budově České televize kolem pošty. "Hospoda u pošty, původně U Rady. Plzeň tam čepovali. Mistři tam měli svůj mistrovský stůl. A sem jsme taky chodili, to bylo Espreso, jak je nyní Módní textil. A tady je Husův sad," komentuje nadšeně své novodobé setkání s centrem Ostravy. Hned spontánně vypráví historku o trafikantce.
Vstupenky jako cigaretové úplatky
"Tenkrát jsem strašně kouřil, asi dvě krabičky denně. Tvrdý Sparty, stály osm korun, ale dávaly se dvě koruny jako úplatek, takže deset," zasvěceně líčí, jako by to bylo včera. V parku stál stánek - trafika. Trafikantka byla zapálená do divadla.
"Uplácel jsem ji volňásky na představení. Chodila na všechno, na operu, na balet. Byla mi hrozně vděčná a vždycky mi schovávala cigarety. Jednoho dne jsem se rozhodl, že přestanu kouřit," dramatizuje rodilý vypravěč.
Jak spěchal parkem do divadla, ani si neuvědomil, že míjí trafiku. "Byl jsem celý zachumlaný v kabátu, ale ona mě přesto poznala, vyklonila se a přes celý park volala: "Pane Schwarz, pojďte sem, já mám..." a byl konec mému předsevzetí," usmívá se Jiří Schwarz. Vzpomínek je mnoho, na celý den, od divadla až po Vláčila. Dokonce došlo na minirecitaci Máchy, samozřejmě v restauraci U Rady.