Pivovar, chemička, asfalt - tyto vjemy a pak také ostravské pachy utkvěly v paměti karikaturisty Václava Šípoše. Mezi jeho nejoblíbenější městskou čtvrť potom patří Poruba. „Pamatuji si na koupák, kde nás jako děcka máma myla ještě tím starodávným jádrovým mýdlem. Ostrava, to jsou pro mě Porubáci,“ říká malíř, který se už šestnáct let živí na volné noze.
Na Porubu nedá dopustit, jeho dětství tady formovala třeba i architektura. „Poruba je srandovní v tom, že v ní byly dvory. Tam se všechno odehrávalo. Úplně to připomínalo Stínadla z Rychlých šípů, sedělo se na klepaču a hrálo se na dotek. Každý obsadil branku a byla jenom jedna možnost kopnout do balonu,“ líčí malíř.
Václav ŠípošVáclav Šípoš (1959) je znám jako kreslíř a profesionální karikaturista. Kromě toho fotografuje a pro televizi vytváří animované vstupy k různým seriálům, ale také pohádky. Jako karikaturista je Šípoš často k vidění i na ulici nebo v kavárnách. Maluje i podle fotografií, ale nemá to příliš v oblibě. „Z devadesáti procent chtějí lidé obkreslit fotku, ale já říkám, pardon, přátelé, když kreslím karikaturu, tak se musí podobat. Což vyplyne při osobním kontaktu, ne při obkreslování fotky,“ dodává Šípoš. |
Poruba je pro něj hodně spojená s přírodou, kolem je Děhylov, loděnice, lesy, vřesinská strž, kde teď jezdí motorky. „Pátý obvod tehdy nestál, všude byly statky a pole, kam se chodilo na kvaky. Vypadaly jako cukrová třtina a krmila se tím prasata,“ vzpomíná Šípoš na své dětství.
Vedle příhod z dvorků se mu do paměti vryly specifické pachy Ostravy. Zejména z doby, kdy bydlel u chemičky v Mariánských Horách. „Bydleli jsme tam sedm let. Jednou takhle na návštěvu přijde máma a říká: Utíká vám plyn. Odpovídám: Ne, musíme zavřít okna, to je smrad z chemičky,“ vypráví malíř.
„Pach chemičky mi ale tolik nevadil jako slad z pivovaru. Voněl strašně protivně. Příjemný byl naopak pach asfaltu. Když se vylévala asfaltem hlavní třída v Porubě, jezdil tam pekelný vůz. Z něj se linul příjemný smrad. Térem vylévali cestu. Kamarád onehdy vzpomínal, jak na jednom dvoře jako kluci tavili olovo, no a my jsme zase tavili tér.“
Asfaltový rituál. Připomínal mydélka
Kolem asfaltu se odehrával i malý rituál. „Měli jsme jako děcka plechovičku, aji ohně jsme robili, dokonce i brambory jsme si opékali. Ten tér se dal jest, žvýkali jsme ho. Dodneška si vzpomínám, jak byl vláčný a příjemně chutnal. Pak si vzpomínám na mydelka, šuměnky, k téru se dalo přirovnat právě to mydelko, slisovaný růžový čtvereček, který měl taky šílenou chuť, bylo to strašně sladké a bizarně aromatické. Dnes už se nevyrábí,“ dodává.
Václav Šípoš v roce 2002.
Šípoš o sobě tvrdí, že je typický Ostravan. Táta pracoval jako horník na Dole Rudý říjen, matka byla zdravotní sestra. „Máma pocházela z Doubravy a můj děda neměl více než čtyřicet roků, když zahynul na doubravském dole při velkém výbuchu.
Dokonce byla udělána divadelní hra na Dole Michal. Jmenovala se Zdař Bůh! a můj děda tam byl napsán jako nehrající horník ležící na dole,“ říká Šípoš, který si neustále něco črtá na papír. „Maluju tuší a perem. Jinak se kreslí uhlem, ale já říkám, že uhlím kreslit nebudu, protože táta kopal uhlí a děda je pod uhlím zasypaný.“
Svou první karikaturu údajně nakreslil na náměstí v Přívoze už v 80. letech. Profesně se jí pak věnuje šestnáctým rokem.
Knížák by ubral čar, karikatura byla moc geniální
„Dělám karikatury s tím, že se jedná o portrétní tvorbu. Jsem na volné noze, maluju v ulicích, ale i pro firmy, mám i svůj vlastní časopis. Fotím a kreslím, občas píšu, to mě strašně baví,“ vypráví. Kreslil v Rakousku, v Německu, v Lucembursku.
Václav Šípoš říká, že se sice kreslí i uhlem, ale on uhlí k tvorbě nevyužívá, protože jeho táta kopal uhlí a děda je pod uhlím zasypaný.
V Ostravě ale podle něj kreslit moc nešlo. „Na Sýkoráku to bylo hloupé, ale kreslil jsem u galerie od Mirky Pajasové. Šel kolem chlap a já mu povídám, jestli si jej mohu nakreslit, že mu za to dám padesát korun. Prostě to bylo úplně naopak. Pak jsem zjistil, že přijel z Valdic, po pětadvaceti letech se vrátil do Ostravy a první, koho potkal, byl malíř,“ vypráví jednu ze svých příhod.
Nedávno maloval i známého výtvarníka Knížáka. „Milan Knížák mi říkal: Je to moc geniální, ubral bych čar,“ komentuje setkání se známou osobností.
A jeho slovenské příjmení? „Já jsem Šípoš, ten, který zasáhne mezi oči. V maďarštině to pak znamená pištec, ten, co píská na píšťalku. Jako krysař, v jeho příběhu je krásně popsáno, jak město zadalo zakázku a on pak za to chtěl peníze. To je o té karikatuře, ale také o mně,“ dodává karikaturista.
