„Dříve tady nic nestálo, tekla tudy jenom řeka. Teď je všechno zastavěné,“ vzpomíná na Slezskou Ostravu Věra Heroldová, emeritní sólistka operního souboru Národního divadla moravskoslezského. Koncem měsíce oslaví devadesát tři let a má na co vzpomínat. Její první setkání s městem se odehrálo ještě za války, když tady začátkem června roku 1944 poprvé zavítala.
Věra Heroldová Věra Heroldová v roce 1955 jako Milada ve filmové adaptaci Smetanovy opery Dalibor.
|
Přijela tehdy se slavným barytonistou Václavem Bednářem, který se v Ostravě narodil, ale byl členem brněnské opery. „Víš co, pojeď s námi do Ostravy. Zpíváš vysoko, třeba tě vezmou jako sopranistku,“ vzpomíná Věra Heroldová na slova operního pěvce.
„Jako árii jsem uměla Mařenku a u mého předzpívání byl přítomen Jiří Myron, který mi hned říkal: Kdyby tě náhodou nevzali, tak já si tě vezmu do operety, ty dobře vypadáš. Vzepřela jsem se, protože má touha směřovala k opeře. Nakonec mi dirigent Jaroslav Krombholc oznámil, že když se za čtrnáct dnů naučím celou Prodanou nevěstu, tak mě vezme na odpolední představení.“
Vběhla do rozbombardovaného hotelu
Mladá pěvkyně to zvládla a získala tak angažmá v ostravském Národním domě. „Začala jsem hned zpívat Mařenku, obsadili mě také do Hubičky, a sotva jsem měla chvíli pauzu, už tady byla opereta Netopýr,“ usmívá se sympatická dáma. V září se ale odehrálo veliké drama, které mimo jiné radikálně zasáhlo i do chodu ostravského divadla.
„Před svatým Václavem přišlo těžké bombardování, všichni jsme utíkali do podzemního krytu v divadle,“ popisuje a dodává, že jedna z bomb zasáhla i její hotelový pokoj. „Na nálet v září roku 1944 nikdy nezapomenu. Byla jsem tady jen pár dnů a ubytovala jsem se v hotelu Glück Auf. Stával u katedrály naproti dnešního Divadla Jiřího Myrona. Hotel dostal velký zásah. V prvním poschodí jsem měla pronajatý pokoj, zůstal tam můj kufr. Ve své nezodpovědnosti jsem tam po rozbitých schodech pro své věci vběhla, na to nikdy nezapomenu.“
Divadlo přestalo hrát a herci až do května následujícího roku museli čekat. „Okamžitě jsem odjela k mamince do Brna, které ale bylo taky rozbombardované,“ dodává.
Věra Heroldová v roce 1955 jako Milada v Krškově filmové adaptaci Smetanovy opery Dalibor.
A současná Ostrava? Oblíbeným místem Věry Heroldové zůstávají Komenského sady a Nová radnice, obojí vidí i ze svého současného bytu na Kamenci. Na svých procházkách ale občas narazí i na smutnější vzpomínku. „Můj manžel Jiří Herold měl svobodárnu v jedné vile na Sadové ulici. Teď, když jdu kolem na procházku, vidím, jak je vila v hrozném stavu.“
O něco později se pak Heroldovi přestěhovali na Mlýnskou ulici. „Pamatuji si na nádherně zdobené zábradlí na schodišti a žasnu nad tím, jak se to tady za ta léta změnilo. Komenského sady tehdy nebyly tak upravené jako dnes a jsem za to velice ráda. Ostrava má totiž nejvyšší čas, aby se zase dala dohromady,“ dodává operní pěvkyně.
