Ačkoliv Radovan Lipus vidí na Ostravě řadu chyb, nedá na město dopustit.

Ačkoliv Radovan Lipus vidí na Ostravě řadu chyb, nedá na město dopustit. | foto: Archiv MF DNES

Ostravské stopy: Ostravu nikdy nemůžu ztratit, nepochybuje Lipus

  • 1
Krásní dravci, elegantní šelmy nebo barevní ptáci, to jsou první dojmy režiséra Radovana Lipuse z dávní první návštěvy Ostravy. V seriálu Ostravské stopy vypráví o svém vztahu ke známým místům, například kavárně Elektra.

Známý divadelní režisér Radovan Lipus, jeden z nejvýraznějších tvůrců, který v 90. letech, udával tón a směr průbojnému ostravskému divadlu, je s Ostravou spjat od dětství. A kdy ji spatřil poprvé? "V první třídě při školním výletě do zoo z rodného Těšínska. Od té doby jsem si v sobě nesl vzpomínku, že Ostrava je exotická a žijí v ní krásní dravci, elegantní šelmy i barevní ptáci," odpovídá svým osobitým způsobem Radovan Lipus.

Profil: Radovan Lipus

  • Narodil se v Třinci 12. června 1966  a vystudoval režii na DAMU.
  • Krátce působil v Činoherním klubu, v letech 1992–2008 byl v angažmá v Národním divadle moravskoslezském, od roku 2008 je kmenovým režisérem Švandova divadla. Hostoval však i v řadě jiných divadel.
  • Pro Komorní scénu Aréna v Ostravě například zosnoval s Petrem Hruškou kus Průběžná O(s)trava krve. V Divadle loutek je na repertoáru už několik let jeho neméně úspěšná inscenace Z deniku Ostravaka.
  • Je režisérem cyklu Šumná města, na kterém se podílel spolu s Davidem Vávrou. Publikuje prózu i fejetony, vydal například publikaci Scénologie Ostravy.

Po absolvování režie na DAMU nejprve hostoval a pak přijal angažmá v tehdejším Státním divadle Ostrava, nyní Národním divadle moravskoslezském. To jej o výlučnosti Ostravy jenom utvrdilo.

Jako znalec architektury a kavárenského prostředí to však neměl lehké. Řada podniků tohoto typu do dnešních dnů bohužel nepřežila. "Je velká škoda, že se Ostrava nechala připravit o skvostné reprezentativní kavárny, jakými byly například Fénix, Palace, Savoy, Opera, Praha či Elektra, byť ta poslední nedávno aspoň částečně vstala z mexického popela," říká Lipus.

Vzpomínek na Elektru je celá galaxie

S nadějí dodává: "Díky Bohu za nové podniky, jakými jsou Atlantik, Beseda, Černá hvězda, Daniel, Minikino či Ostravanka. Když už ne parníky, alespoň kavárenské bárky nás odvezou do kofeinové dálky," zasní se milovník kávy.

Proslulá kavárna Elektra, ikona ostravského společenského dění už z doby předválečné, se dočkala nedávno znovuvybudování. Jak ji vnímá znalec? Elektra byla podle něj nesmírně elegantní velkorysý velkoměstský interiér s vídeňskými či pařížskými parametry, zkrátka art decový kavárenský salon.

"Chodil jsem tam pravidelně například se svými studenty z filozofické fakulty, když jsme probírali dějiny evropských kaváren nebo jsme se tam s oblibou scházeli s výtečným hercem Milanem Šulcem, který bydlel nedaleko a s nímž jsem velice rád spolupracoval. Těch vzpomínek je celá galaxie," říká Lipus. Kavárna je pro něj azyl, zátiší, pracovna i klub.

Autoři televizního cyklu Šumná města Radovan Lipus (vpravo) a David Vávra debatovali v roce 2003 v klubu Pavlač o architektuře Frýdku-Místku.

Radovan Lipus se v červnu 2005 přijel podívat na svou hru Těšínské niebo, uváděnou v rámci festivalu Divadlo evropských regionů v Hradci Králové.

Radovan Lipus před svým odchodem do Prahy v roce 2008 vyrazil s desítkami posluchačů na Šumnou procházku Ostravou.

"Například již neexistující Fénix byl jakýmsi prodlouženým foyerem Divadla Jiřího Myrona před představením či o přestávce. Po představení noblesní místo setkání - od herců přes diváky až po zvědavce," dodává.

V čem byl pobyt v Ostravě pro Radovana Lipuse významný? "Zcela zásadní pro mne bylo - kromě skvělých kolegů v ostravských divadlech - setkání s bratry Hruškovými, Honzou Balabánem, Viktorem Kolářem, Naďou a Tadeášem Goryczkovými, Martinem Strakošem, Radkem Pastrňákem, Antonínem Dvořákem, Jardou Němcem či Ilonou Rozehnalovou a mnoha a mnoha dalšími skvělými lidmi, které nelze ani vyjmenovat," vysvětluje. 

"Ty přesahy do architektury, literatury, muziky, veřejného prostoru... Šumné procházky a divoké literární večery na teprve rodící se Stodolní nebo ve stále nesmírně důležité Fiducii. Landek. Univerzita. Důl Michal. Český rozhlas. Halda Ema. Televize. Průběžná O(s)trava krve. Romance pro křídlovku. To všechno jsou lidé a věci, které ve mně stále žijí."

V Ostravě mám stále nějakou šumnou práci, těší Lipuse

Na otázku, proč se Ostravu rozhodl opustit, stručně a tajemně odpovídá: "Kdo ví? Možná proto, abych se na ni podíval z dálky a třeba se někdy jednou mohl vrátit? Ale v každém případě, i když jsem odešel z Ostravy, Ostrava nikdy neodejde ze mě. Nemůžu ji ztratit."

V současnosti se úspěšný divadelní i televizní tvůrce k Ostravě vrací nejen v myšlenkách, ale i prostřednictvím rodiny nebo dalších pracovních příležitostí. "Stále jsem s tím uhrančivým městem pupeční šňůrou provázaný. Projekt Ostravské příchody už je v rozhlasové i knižní podobě uchovaný. Žije zde má sestra s rodinou, množství skvělých přátel."

Je jisté, že Radovan Lipus má s Ostravou spjaty mnohé sny a plány. Je členem Umělecké rady Národního divadla moravskoslezského, členem Vědecké rady Filozofické fakulty Ostravské univerzity, kde i nepatrně a nesoustavně vyučuje. "V dubnu bych měl začít zkoušet v ostravském Divadle loutek nový text Marka Pivovara nazvaný Šaryk vzpomíná čili novou zapeklitou inscenaci. Díky bohu, stále mám v Ostravě nějakou šumnou práci," dodává Radovan Lipus.