Před několika dny přitom oslavil pětaosmdesátiny a v ostravském klubu Atlantik prohlásil, že je tady už naposledy, což mu při jeho vitalitě nikdo nevěřil.
Pavel Kohout umí překvapit. Povedlo se mu to i letos, když šokoval požadavkem konečně být na oné pověstné Stodolní ulici. O to větší byl údiv publika, když se dovědělo, že mistr má blízký vztah ke Karviné a Ostravu dokonce pomáhal budovat.
Profil: Pavel Kohout
|
"Můj dědeček Jan Kohout byl jeden z ředitelů Larischových dolů v Karviné, můj tatínek se narodil v Karviné a moje babička nejmilovanější Kohoutová bydlela taky v Karviné a pak i v Ostravě. Byla to žena, kterou jsem měl strašné rád. Nejraději jím jedno jídlo, které se jmenuje čočka s rýží a které je právě od mojí babičky," vzpomíná.
Dědeček řediteloval u Larischů
Jeho pořad ještě nezačal a máme chvilku na povídání. Je velice ochotný. "Další mou vazbou na Ostravu je, že po válce, než jsem šel na vojnu, to znamená do roku 1952, jsem tady několik týdnů pracoval. A říkám, že vlastníma rukama (ukazuje - pozn. red.) jsem budoval Novou huť Klementa Gottwalda. To bylo mé nejdelší setkání, pak byla příšerně dlouhá pauza, a pak jsem přijel před třemi lety na tento festival," usmívá se.
Na Karvinou už si moc nepamatuje. Bylo to přeci jen za války, kdy ještě zároveň jezdil na zotavenou do lázní. Babička se pak přestěhovala do Ostravy. Karviná je však stále v centru jeho vzpomínek, protože Pavel Kohout už poněkolikáté velmi důrazně popisuje události spjaté se svým dědečkem.
"Právě proto, že znám příběh mého dědečka Jana Kohouta, kdy byl ředitelem u Larischů v 90. letech 19. století, kdy došlo k největšímu důlnímu výbuchu. Během několika hodin tady bylo několik stovek sirotků, zahynulo mnoho dělníků. Dědeček byl šéfem první party, jak to potom nazval Karel Čapek, tak sjel dolů a byl těžce zraněn," vypráví.
Jedenáctiletý Pavel Kohout, tedy v prvním válečném roce v roce 1939.
Pavel Kohout se svou první ženou Alenou Vránovou na konci 40. let.
Pavel Kohout v roce 1971 na pohřbu spisovatele Jana Procházky.
Jeho slova potvrzuje Wikipedie: K neštěstí došlo okolo 21:30 hodin 14. června 1894 na dole Františka. Na 4. patře v 19. sloji došlo k silnému výbuchu, při kterém kouř a prach vyrazil až na povrch dolu. Okamžitě po výbuchu byli píšťalami svoláváni lidé k záchranným pracím. Záchranné práce na dole Františka řídil závodní vrchní inženýr západního revíru Kohout.
Vždy, když Pavel Kohout do Ostravy přijíždí od Košic, kde se také koná Měsíc autorského čtení, tak se mu tyto situace vybaví.
Přečtěte si další díly seriálu Ostravské stopy |
"Ostrava patří mezi několik měst, která mají své absolutní specifikum. To se samozřejmě nedá oddělit od minulosti. Je tady ještě pořád, přestože minulost je už vyhaslá a tento region kvůli tomu, že jisté přírodní zdroje vyschly a druhé nejsou zapotřebí, mění svůj charakter. Taky se trošku odlidňuje, ztratila desítky tisíc lidí. Takže dneska už je to o něčem jiném..." zamýšlí se.
"Ale Ostrava má také tradici, která je dána i tím, že se tady jednomu pánovi, který se původně jmenoval Vašek, ale nakonec z něho byl Bezruč, podařilo napsat několik fenomenálních básní, které také patřily k mému mládí. Je to zkrátka region, který je poznamenán, jak se říká, krví a mozoly," zakončuje známý spisovatel.
