Ostravská minulost je tradičním námětem pro články vratimovského a potažmo i ostravského básníka a esejisty Petra Vrchlabského. Ostrava let minulých, zejména těch šedesátých, je pro něj zřídlem námětů sloužících k porovnání s často tristní současností.
Neváhá například upozornit na fakt, že na místě dřívějšího hřbitova v centru města se nachází areál nemocnice. "Na buldozerem zahrnutých hrobech se procházejí pacienti, neboť následkem toho obdrželi výběh," píše syrově Vrchlabský, vzápětí s laskavou ironií dodává: "Pacienti nemocnice nechť jsou nicméně dlouho živi. Ti, co leží pod nimi, ať jsou shovívaví."
Profil: Petr VrchlabskýNarodil se 8. listopadu 1949 ve Zlíně. V roce 1955 se s rodiči přestěhoval do Ostravy. Navštěvoval gymnázium ve Šmeralově ulici, k jeho spolužákům patřil například známý estét Ladislav Špaček nebo undergroundový básník Jaroslav Erik Frič. V současnosti žije ve Vratimově. Holduje dějinám, architektuře a umění. Pravidelně přispívá do kulturně-společenské revue Protimluv, kde píše o ostravské minulosti. Vydavatelství téhož názvu mu nedávno vypravilo knihu S pamětí v zádech. Při svých toulkách Ostravou má po ruce fotoaparát. Zachytil tak například unikátní stav Stodolní ulice, která v počátku 80. let minulého století byla ideální kulisou pro natáčení filmu Modrá hodina s Evou Vejmělkovou. |
Petr Vrchlabský je přistěhovalec, přesto se s Ostravou už jako pětiletý záhy bytostně sžívá. "Na počátku byl Zlín, do takových pěti let. Otec dostal v Ostravě práci a matky rodiče bydleli v Ostravě." Jeho otec byl právník, matka lékárnice.
"Příjezd do Ostravy byl velmi zajímavý, dům rodičů mé maminky byl ve Vítkovicích, tam, kde stávala kdysi synagoga, vypálená v roce 1939. Nám byl přidělen byt v Porubě u oblouku," vzpomíná Petr Vrchlabský.
Poruba a Komeňák. Odlišné světy
Jak známo, byl to v té době "nový svět", protože stará Ostrava včetně centra byla tehdy určena k pozvolné záhubě. "Psal se rok 1955, nebylo tam nic starého, lidé byli sestěhovaní do přidělených bytů. Každý byl odjinud a všichni soustředěni v takzvaném českém Stalingradu."
V očích Vrchlabského coby dítěte žádné negativní jevy neexistovaly. Ale s tím, jak dospíval, se mu svět měnil. "V roce 1962 jsme se přestěhovali z Poruby, která žila stále nadšenectvím, do centra. K parku Komenského, do vily, která byla v soukromém vlastnictví, tenkrát se říkalo v osobním vlastnictví. Ocitl jsem se v úplně jiném světě," vzpomíná Vrchlabský.
Navštěvoval školu u "Hodin" v Nádražní ulici, polovina dětí byla od bývalých živnostníků, polovina z Jirské osady. "Bylo to jiné prostředí, z prekomunistické Poruby jsem najednou zapadl do úplně jiných poměrů, kde bylo možné pozdravit učitele dobrý den, a ne mu říci čest práci. Říct mu dokonce pane učiteli, nikoliv soudruhu učiteli, to byla velká změna. Z kolektivistického světa Poruby jsem se prostě dostal do vily u parku a do starých ostravských poměrů. Psal se rok 1962, společnost se celkově tehdy ještě sice tolik neměnila od stalinských 50. let, ale pro mě to byl velký rozdíl."
Dědeček vyprávěl o vídeňských poměrech
Pak přišlo studium na střední škole, na takzvané Šmeralce. "Patricijské prostředí, spolužáci z vážených rodin, profesoři Halva, Lanta, Tomeš, to byli rasové... Měl jsem štěstí, že mě v prvním ročníku učili všichni. Do ročníku se mnou chodil také pověstný estét Ladislav Špaček. Byl fanda do hudby, anglofonně orientován," přibližuje Vrchlabský.
Mladého chlapce ale především formoval jeho dědeček: "Tím, že mi vyprávěl o vídeňských poměrech. Byl podporovatelem výtvarného umění, četl v originále v němčině, třeba Kafku, několik dopisů si vyměnil s Maxem Brodem, to mě ovlivňovalo, ale vyplulo to na povrch až později, tehdy mě nic nezajímalo, akorát flákání po městě. Chození denně po městě - Dům potravin, mléčný bar, takové to nevinné pubertální chození."
Jaká byla tehdejší Ostrava? "Centrum bylo plné lidí, to je takový první charakteristický znak. Tady byl přes náměstí provoz, žádná pěší zóna. Jezdily tramvaje, jezdily trolejbusy, lidé chodili po chodnících a vyhýbali se jeden druhému. Tak jako dnes na Václaváku v poledne. To je první markantní rozdíl."
Šedesátá léta? Krásné období
Sobota dopoledne byla vyhrazena nakupování. "Jak je Bachner na Zámecké, dříve Horník, tak jeho schody byly narvány lidmi, nemohli se navzájem minout. Pokud chci dnes něco konkrétního, tak to také nedostanu koupit, je to stejné jako dříve, dnes je tady akorát větší reklama, jinak se toho moc nezměnilo."
Šedesátá léta byla podle Petra Vrchlabského fenomén nejen v celé České socialistické republice, ale právě také v průmyslové Ostravě. "Pamatuji si na velký ohlas filmu Starci na chmelu, tak to skutečně bylo, typické nadšení pro tuto dobu. Krásná léta, určitě, každý to potvrzuje, došlo ke kulturnímu uvolnění, otevíraly se železné zdi. Asi zlatá doba, tak se to člověku muselo jevit."
Vida, slavný muzikál Starci na chmelu, kde jej asi tak viděl? Kupodivu si nepamatuje... Proč? "Inu tehdy bylo v Ostravě na dvacet kin, tak si to po těch letech zkuste zapamatovat. Dnes po nich není téměř památka."
