Malířka Hana Puchová spolupracovala také se spisovatelem Janem Balabánem. | foto: Alexandr Satinský, MAFRA

Ostravské stopy: Ostrava je v neděli strašidelná, popisuje Hana Puchová

  • 4
V dnešním díle seriálu MF DNES vám přinášíme povídání s ostravskou výtvarnicí Hanou Puchovou. Pokud se do něj začtete, zjistíte, že se malířce na Ostravě líbí například místa, jejichž krása může být cizím lidem úplně utajená...

Známá ostravská malířka Hana Puchová je s městem spjata od svého narození, bydlí v Porubě, má ráda Slezskou Ostravu.

"Líbila se mi cesta kolem Kamence na Hrušov, tam bydlel náš příbuzný, co choval holuby. Půvabné místo, pamatuju si, že to mohlo být tak v polovině 70. let," říká Puchová. "Mám ráda i místa kolem Odry za svinovským nádražím tam jak je, nebo byl, mlýn, jezírka s trdlištěm pro ryby. Byl tam podchod, za nádražím a směrem na Novou Ves, rovnou za nosem k rybářské boudě, tam kousek jsou pak lužní lesy."

Profil: Hana Puchová

Výtvarnice Hana Puchová se narodila 15. dubna 1966 v Ostravě. Vystudovala Vysokou školu uměleckoprůmyslovou.

V roce 1996 absolvovala studijní pobyt ve francouzské Marseille. Po návratu tehdy vytvořila s Janem Balabánem komiks Srdce draka označovaný jako gotický western. Její zatím poslední výstava v galerii Divadla Antonína Dvořáka v Ostravě nesla název Jenom ženy.

Momentálně dokončuje cyklus portrétů Jsme tady. Pracuje na Církevní základní a mateřské škole Přemysla Pitra. Podílela se na výtvarném doprovodu ke knihám Jana Balabána, Petra Hrušky, Jakuba Chrobáka a dalších.

Ostrava pro ni má i nečekaná půvabná zákoutí. "Bydlím v místě, kde mám výhled na třebovickou elektrárnu, tedy teplárnu. Ta mě také dojímá svou romantickou vizáží. Mám na ni pěknou vzpomínku, a také se k ní pojí vyprávění o černých labutích. Často tam sídlily labutě, teda černé jsem nikdy neviděla, ale říkalo se to. Byla tam teplá voda, takže se tam labutím líbilo."

Jinde bych nebyla spokojenější

Svou romantiku měly pro Puchovou v minulosti také šlehající plameny nad komíny továren. "Pro mě bylo vždy běžné, že někde hoří nějaké plameny, vizuálně to bylo moc krásné." Teď se situace podle ní změnila spíše k horšímu. "Ostrava vypadá v neděli jako město duchů, to je tak strašidelné. Lidé se stěhují pryč, něco to znamená. Nemyslím si ale, že bych byla jinde spokojenější," přemýšlí Puchová.

Její oblíbená místa v centru? "Bzenecká vinárna, kde je teď Ikarus. Pak to byla Nošovická restaurace na Stodolní ulici, jak je vlaková zastávka. U sudu, kde je dnes Potrefená husa. U sudu jsme se seznámili s Honzou Balabánem." A pak také tajuplná hospoda U mrtvoly. Těch je podle všeho několik.

"Jednou jsem byla v Přívoze. Romské rodiny a já. Celé rodiny s babičkami, s dětmi. Pak se U mrtvoly říkalo hospodě u bývalého hřbitova, za Kulturním domem města Ostravy. Pak byla U mrtvoly možná ta na Slezské...," přemítá Puchová.

Lidé se nepitvoří. A když, tak ne moc...

Na Ostravě se jí líbí především její přímočarost. "Lidé neuhýbají, ani to město, spíše se staví do cesty. Lidi se nepitvoří, a když, tak ne moc."

Ostravská výtvarnice Hana Puchová.

Zajímavé má vzpomínky z vyprávění rodičů. "Táta žil v kolonii, někde na Kamenci. V životě mě tam nevzali, vím, jak vypadala, protože jsem kdysi dělala aranžérku a tak jsem jezdila po různých potravinách, tedy prodejnách psát cenovky, nebo jsem šla pověsit hadru do výlohy. Kousek pod červenou haldou byla jedna z těch kolonií a prodejna, kam jsem jezdila pracovně. Dovedu si představit, jak to vypadalo. Také vím od táty, jak vyprávěl, že bydleli se strejdou a tetou v jedné místnosti. Bylo jich hodně, chovali kozu, cápka, kozlíka na maso, aby měli klobásky. Kozel, který čekal dědu každý den, až přijde z práce," vypráví malířka.

Předky má z Polska a Polsko může být i klíčem k příjmení výtvarnice. "Vím, že v Polsku je vesnička, která se jmenuje Puchy, což znamená jemné, prachové peří, nebo jemný sníh. Tak snad tam odněkud naši příbuzní pocházeli..."