Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Ostravské stopy: Mé mládí, to byla hlavně Poruba, říká Heidi Janků

  18:55aktualizováno  18:55
V seriálu MF DNES a iDNES.cz Ostravské stopy na své rodné město vzpomíná zpěvačka a moderátorka Heidi Janků. I když v Ostravě už nějaký čas nežije, stále se ráda vrací za svou rodinou a nedá na město dopustit.

Ivo Pavlík se s Heidi Janků poznal už v roce 1982. | foto: Alexandr Satinský, MAFRA

„Ostrava je moje rodné město a to ve vás vždy zanechá ty nejhlubší stopy. I když tady už nebydlím, tak se pořád cítím Ostravačkou. Jakékoliv rodné město totiž ve vás zanechá hlubokou stopu,“ vyznává se známá zpěvačka.

Do svého rodiště se stále ráda vrací, zároveň ale přiznává, že doma se už cítí jinde. „S manželem už bydlíme dlouho jinde, ale máme v Ostravě rodinu, kterou pravidelně navštěvujeme. Jak můj muž s oblibou říká: Máme tady občůrané rohy, které známe a kam se rádi vracíme.“

Heidi Janků

Žije už jinde, ale Heidi Janků stále považuje Ostravu za svůj druhý domov.
  • Narodila se v Ostravě Vítkovících 23. listopadu 1962.
  • Pochází z muzikantské rodiny. Její otec hrál na různé dechové nástroje a pozoun, matka zase na violoncello.
  • V počátcích kariéry zpívala v hospodě U Dihlů v Malých Hošticích na Opavsku. Své první nahrávky uskutečnila s cimbálovou kapelou Lučina. Poté spolupracovala se skupinou Proměny, se kterou ještě dříve pod názvem Majestic vystupovala například Marie Rottrová nebo Věra Špinarová.
  • V roce 1982 potkala známého lovce hudebních talentů Ivo Pavlíka, se kterým žije dodnes.

Podle zpěvačky je Ostrava krásná, stejně jako její blízké okolí. Jak ale dodává, poslední dobou ji občas některé věci zarazily. „Trhá mi srdce, když vidím polozbořenou Ostravicu-Textilii, kde jsem prožila mnohé nákupní horečky. Trápí mne spousta věcí, ale jsem malý pán, abych s tím mohla něco udělat. Takže se spíše dívám do budoucna. Až jednou snad vyroste ta nová Ostrava, konečně se tady lidem bude žít hezky.“

Pokud by pak Heidi Janků měla své známé v Ostravě a okolí někam vzít, bylo by to třeba na Vřesinu na koupaliště, kam dříve jezdívali, nebo na Mexiko na úžasné tvarůžky. „V Ostravě je mnoho míst, které mohu svým přátelům ukázat. O Stodolní nemluvím, na ní jsem byla jenom jednou a jinak to tam neznám. Nezažila jsem ji ve svých bujarých letech.“

Důkaz dospělosti? Návštěva baru Rubín

Heidi Janků vyrůstala v Ostravě-Porubě, a pokud si dávala se svými vrstevníky rande, scházeli se u kina Zdar. Pokud si chtěla jako dospívající dívka užít, zamířila pak do známého baru.

„Absolutní top, když jsem si chtěla dokázat svou dospělost a že můžu už třeba do baru, tak to byl Rubín za Imperialem. Vždycky jsem si našetřila a zašla si do něj na kafe. A protože pocházím z Poruby, nesmím zapomenout na cukrárnu a kavárnu Barunka. Nejvíce jsem toho ale zažila v kulturáku v Porubě, tam to pro mne byla teprve ta správná škola života.“

A jak to bylo s legendární Textilií? „Textilie, to bylo něco. Protože jsme bydleli v Porubě, tak do města se jezdilo za nákupy, když jsme něco potřebovali. Za komunismu zboží nebylo, ale v Textilii jsme vždycky něco hezkého našli. Obešly se všechny obchoďáky, ať už to bylo ASO (později LASO), Brouk a Babka (Ostravanka) či Bachner. Znám je všechny podle starých názvů,“ usmívá se Heidi Janků.

Heidi Janků na obalu desky Cesta kolem těla z roku 1989

Heidi Janků na obalu desky Cesta kolem těla z roku 1989

Kromě nákupů ji tehdy v jednom ze slavných prvorepublikových obchodních domů zaujala i exotická obsluha výtahu.

„Pamatuji si, že u Bachnera byl tehdy ještě starý výtah, který obsluhoval liliput. Vozil lidi nahoru a dolů a na nás vždy dýchla prvorepubliková atmosféra. Bylo to také tím, že byl oblečený jako lokaj. Zboží už bylo trošku jiné, to je pravda. Naše pouť po centru města a obchoďácích potom vždy končila v Textilii. Chodila jsem tam nakupovat s tetou nebo s rodiči a naše výprava vždy skončila v mezipatře, kde se nacházel bufet. Vedly k němu dřevěné schody a přivítala vás malá kavárnička s posezením včetně minicukrárny s chlebíčky. Vždycky jsem se tam těšila, zvláště po martýriu, když jsme něco sháněli, a tehdy se opravdu shánět muselo.“

Heidi Janků v 80. letech.

Heidi Janků v 80. letech.

Textilia byla konečná jejich putování, pak šli zpátky na tramvaj a na Leninovu třídu. „Dnes se jmenuje Hlavní třída, to bylo tehdy moje korzo - labužník a cukrárna, kousek od nich jsme bydleli. Gymnázium v ulici Ernsta Thälmanna a základní škola Ludovíta Štůra, kam jsem chodila.“

O něco později se pak s manželem Ivo Pavlíkem přestěhovali do Třebovic, kde bydleli až do roku 1998. „Po revoluci jsme si to tady docela užívala, protože jsme měli pocit, že velký svět v Praze opouštíme a jedem do Ostravy, kde je klídek. Většinu času jsme ale trávili v autě, takže jednoho dne manžel přirozeně prohlásil, že se budeme muset přestěhovat,“ vysvětluje.







Hlavní zprávy

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2016 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je součástí koncernu AGROFERT ovládaného Ing. Andrejem Babišem.