Reklama

Ostravské stopy: Útok ze Stodolní je za mnou, říká zpěvák Hrůza

  • 19
Známý hudebník Michal Hrůza na letošním ročníku festivalu Colours od Ostrava představil své písně v symfonickém aranžmá s ostravskou Janáčkovou filharmonií. Vystoupení patřilo k těm nejzajímavějším, která byla třetí festivalový den k slyšení. Pro seriál MF DNES a iDNES.cz Ostravské stopy přiblížil svůj vztah k městu.

Michal Hrůza (Colours of Ostrava 2017) | foto: Jan Smekal, MF DNES

Přestože by se mohlo zdát, že Michal Hrůza nemá po svých dramatických zkušenostech k Ostravě nejvřelejší vztah (v červenci roku 2014 byl ve Stodolní ulici napaden a s vážnými zraněními skončil v nemocnici – pozn. red.), opak je pravdou.

Celý incident už považuje za uzavřený, a naopak si podle svých slov ještě více uvědomil, že Ostrava jsou pro něj především přátelé, ale třeba také písničky, které tu v minulosti natáčel.

Michal Hrůza

Michal Hrůza přihlíží natáčení klipu Sněhulák (prosinec 2014).
  • Pochází z Turnova, kde se narodil 31. srpna 1971.
  • Hudbě se věnuje už od svých dětských let. Později nedokončil vojenské gymnázium a jeho první školní kapelou byla punková formace Brambory.
  • V roce 1993 se přestěhoval do Pardubic a o tři roky později založil skupinu Ready Kirken, se kterou nahráli celkem pět alb.
  • Je vyhledávaným autorem mnoha desítek písní a textů pro jiné hudebníky. Například pro Anetu Langerovou napsal hit Voda živá.
  • V roce 2006 odešel z Ready Kirken a založil Kapelu Hrůzy. Na svém kontě mají alba Bílá velryba (2007), Napořád (2009) a Noc (2012).
  • Podílel se také na hudbě k filmům Lidice (2011) a Martin a Venuše (2012). Z jeho dílny pochází řada televizních znělek, mimo jiné k seriálu Vyprávěj nebo Mazalové.
  • Ostrava se mu málem stala osudnou, když 17. července 2014 před vystoupením na festivalu Colours of Ostrava utrpěl krvácení do mozku při potyčce ve Stodolní ulici. Operovali ho v Ostravě a teprve 30. července byl probuzen z umělého spánku. Pak následoval složitý návrat do života.

Město ho přitom svými továrnami a horníky přitahovalo už od dětství. „Jak jsem předeslal na diskusním fóru Meltingpot, narodil jsem se v Turnově, který je součástí Českého ráje. Všude kolem je krásná příroda a patrně vlivem této přemíry mě od dětství naopak fascinovala průmyslová centra. Například když jsem viděl poprvé Pardubice, ovládlo mě nadšení. Nebylo to ovšem ani zdaleka tak silné jako při první návštěvě Ostravy. Ta totiž byla samý komín, věž a horníci. Fascinovalo mě takové prostředí, byl jsem jím přitahován.“

Někdy se podívá i na radniční věž

Reklama

Vztah k Ostravě si později prohloubil na základě práce v místních nahrávacích studiích. „Měl jsem to štěstí, že mě Ostrava hostila už v roce 1994. Natočil jsem v ní tehdy desku, která nikdy nevyšla. Jmenovala se Sluneční příběh a neměli jsme úplně štěstí na vydavatele. Pak mě znovu přilákala v letech 2001 a 2003, kdy jsem tu natáčel nejprve album Vlny a poté desku Čekal jsem víc. Kromě architektury a průmyslových aglomerací tak mám Ostravu spojenou s hudbou, protože v ní žije spousta mých kamarádů a dobrých kapel. Nechci je jmenovat, abych náhodou na někoho nezapomněl, ale bohatá historie ostravské hudební scény je dobře známá. A navíc je tu skvělé divadlo. Proto mám radost, že se z Colours of Ostrava pomalu ale jistě stává jeden z našich nejlepších festivalů,“ popisuje Hrůza.

Zajímavostí je, že album Sluneční příběh tehdy natáčel s Petrem Slezákem, který v té době spolupracoval také na druhé desce skupiny Lucie. „Bylo to ve studiu Citron v Plesné. Vznikly tam rovněž písničky z éry Ready Kirken jako Zejtra mám nebo Černý brejle,“ dodává muzikant.

Na festivalu Colours of Ostrava byl Michal Hrůza už několikrát, a jak sám říká, Dolní oblast Vítkovice, ve které se festival odehrává, je pro něj jedním z mnoha dílů ostravské mozaiky. „Město vnímám jako celek. Znám zákoutí kolem radnice, kudy teče Ostravice, a dobře si vybavuju i Sýkorův most. Vždy mě bavilo jezdit tramvají až do Poruby, kde je dlouhatánská Hlavní třída. Nikdy jsem ale například nevstoupil na radniční věž, přestože vím, že se na ni někdy musím podívat,“ přiznává.

Hrůza se ženil na Radhošti

Pokud se jej pak zeptáte na dramatickou událost z července 2014 (o incidentu podrobněji zde), okomentuje vše bez emocí. „Útok ze Stodolní už je pryč a je to za mnou. Nechci mít Ostravu jako místo, ve kterém se dějí jenom špatné věci. Dobře vím, že mi zdejší lidé velice pomohli a já jsem jim za to vděčný, ať už to byl pan doktor, sestřičky nebo terapeuti v městské nemocnici. Ostrava je naše třetí největší město, a je tak zcela logické, že v ní bude hodně dobrých lidí, které vždycky rád uvidím,“ vysvětluje a dodává, že Ostravu má prostě rád.

„Na svém nedávném koncertu v areálu pivovaru jsem byl mile překvapený publikem a hraje se mi tu hezky. Mám rád i nedaleké Beskydy a není tajemstvím, že jsem se oženil na Radhošti, protože jsem na Pustevnách poznal úplně náhodou svou budoucí manželku, která je přitom z Prahy. Protože jsme se tady seznámili, tak jsme se dohodli, že se právě v Beskydech také vezmeme,“ dodal.

Krása Ostravy spočívá v malinké komplikovanosti

Pokud by pak měl Michal Hrůza krátce vyjádřit svůj osobní náhled na Ostravu, definoval by ji jako jedinečné místo s osobitým charakterem. „Krása Ostravy spočívá v její malinké komplikovanosti. Nemyslím to ve zlém, naopak v dobrém duchu, protože ve své době v ní bylo zapotřebí moc lidí, aby se mohly budovat doly, elektrárny nebo železárny. Jsou tu proto lidé z celého bývalého Československa a je to trochu znát. Multikulturnost je tady na jiné úrovni než v jiných městech, která jsou v tomto trošku monotónnější. To však přináší své plusy i minusy. Jako občasný návštěvník Ostravy pociťuji, že různí lidé si tady našli společnou cestu a své rozdílnosti se snažili potlačit, aby si neškodili navzájem, a malé rozdílnosti berou jako přínos. Jde ale jen o můj názor, situace může být ve skutečnosti jiná,“ popisuje zpěvák s úsměvem.

A co se týká jeho spolupráce s ostravskými filharmoniky, byla také ona v něčem „jiná“? „Můj koncert s Janáčkovou filharmonií nemohu hodnotit a srovnávat s jinými filharmoniemi a orchestry. Na to, že jsem však přijel na jedinou zkoušku před vystoupením na Colours of Ostrava, tak nebylo co zkoušet, protože všechno náramně fungovalo,“ usmívá se na závěr povídání Michal Hrůza.

K napadení došlo v Ostravě v červenci v roce 2014:

Reklama
Sdílet článek Facebook Twitter Google Plus
Reklama

19 příspěvků v diskusi

Reklama