Baletní mistr Igor Vejsada je okouzlen symbiózou baletu a industriální Ostravy. | foto: Alexandr Satinský, MAFRA

Ostravské stopy: Balet je dřina jako šichta v dole, říká Igor Vejsada

  • 0
Labutí jezero, královský balet v secesní úpravě představil ostravskému publiku v Divadle Antonína Dvořáka baletní mistr Igor Vejsada. Uzavřel tak část své životní etapy provázané s Ostravou. Vzpomíná na ni v seriálu Ostravské stopy.

Výkon baletního tanečníka je možno srovnat s koncentrovanou dřinou horníka, potvrdily to i laboratorní testy. Igor Vejsada o tom ví své.

Právě Labutí jezero bylo první inscenací, ve které současný šéf baletu Národního divadla moravskoslezského v Ostravě hostoval před desítkami let. "Pamatuji si na ty vozíčky s uhlím, jak jezdily nad Ostravou, nad Nádražní ulicí směrem k hotelovému domu Jindřich. Přijížděl jsem hrát roli Šaška, a to mi dávalo určitou svobodu. Tehdy mě to tady strašně oslovilo," líčí Igor Vejsada.

Profil: Igor Vejsada

Tanečník a choreograf Igor Vejsada se narodil 2. července 1956 v Brně. Po absolutoriu tanečního oddělení konzervatoře v Brně studoval rok jako stážista na Baletní akademii Velkého divadla v Moskvě (1975-1976).

Dvacetiletou kariéru tanečníka zahájil v Národním divadle v Brně, později získal dvouleté angažmá v maďarském Györi Balletu. Po návratu založil New Ballet Brno, kde se aktivně věnoval i současnému tanci. V roce 1992 se stal sólistou izraelského tanečního souboru Kibbutz Dance Contemporary Company.

V roce 1994 mu nabídl angažmá umělecký šéf baletního souboru Národního divadla v Mannheimu Philippe Talard. Hostoval v Evropě i zámoří, účastnil se festivalů v USA, Austrálii, Číně a Japonsku.

V roce 1995 absolvoval studium choreografie na bratislavské VŠMU a začal se intenzivně věnovat pedagogické a choreografické činnosti. Od roku 1996 je šéfem baletního souboru Národního divadla moravskoslezského v Ostravě, kde vytvořil desítky baletních inscenací.

"Ostrava byla ještě hornické město, což už dneska zmizelo. Tehdy jste vedle toho všeho viděli honosné divadlo, lidi chodili na tu dobu v róbách a chodilo jich hodně. A hlavně jsem získal pocit, že Ostraváci umí kumšt ocenit. Že ho chápou nebo že jej dokonce potřebujou." Vejsada přišel do Ostravy z Brna.

Manželky unavených mužů milovaly balet

 "Když to řeknu lidově, tak ty mamky, manželky unavených mužů mě přitáhly. Kontrasty fungují, to je to podhoubí Ostravy, to je to Industry and Art, industriální historie města a do toho kulturní vklad, který je tady taky historicky daný," povídá baletní mistr a srovnává: "Brno je konzervativní město, předměstí Vídně, kde nikoho nic nepřekvapí, ale tady to bylo v kontrastu."

Šaška dělal léta, nebyl princovský typ, a bavilo ho to. "Je to velmi náročná role, ale nejvíce svobodná, člověk musí vládnout virtuozitou, musí znát techniku. A to mi šlo," vzpomíná v křesle své kanceláře a každé své slovo doprovází téměř tanečním gestem.

Nejnovější verzi Labutího jezera, kterou režíruje, zakládá na inspiraci secesí, zejména tvorbou malíře Gustava Klimta. "V Ostravě jsou nádherné secesní baráky, spousta vil a domů, období uhlobaronů je nasyceno secesí. Ještě když galerie vystavovala Klimtovu Juditu, tak mě tehdejší ředitel pan Beránek oslovil, že bych mohl k výstavě Klimtovy Judity udělat nějaké taneční vystoupení. Ale nevyšlo to," připomíná Vejsada.

Moderní tanec u zdmychadla ve strojovně

Z Ostravy se mu do hloubi duše vtiskly Vítkovice. Kdyby to šlo, nejraději by v nich tvořil moderní tanec. Dokonce si to mohl jednou vyzkoušet při známém festivalu Janáčkův máj. "Když jsem pracoval na opeře Brenpartija, ještě než se hrála jako činohra v divadle Komorní scéna Aréna, tak jsme si vyzkoušeli práci mezi zdymadly ve strojovně. Bylo to úchvatné," líčí Vejsada. "Pak se tam večer konala slavnostní party a já si to jedinečné prostředí mohl podrobně sám prohlédnout," říká zasněně.

Choreografové (zleva) Igor Vejsada, Philippe Talard a Eric Trotier na zkoušce baletu Zázrak v tichu v Divadle Jiřího Marona.

Igor Vejdasa naposledy režiroval balet Labutí jezero v Divadle Antonína Dvořáka v Ostravě.

Igor Vejsada v roce 2009 připravuje choreografii dalšího baletu.

Balet a Ostrava, jde to k sobě? "Tanec je vlastně velký pohyb, velká síla, je to energie. Industrie je taky obrovská síla, masa. Úsilí lidí v dolech v těžkém průmyslu je také pohyb, ve výslednici to vidíte v objektech z první republiky," říká Vejsada.

Tři čtvrtě havířské směny v baletních dvou hodinách

"Všechno je to o pohybu, vše se hýbe. Podloží, město je poddolované, furt to pracuje, tanec a balet, to se hodí," povídá nadšeně a dodává: "V klasickém repertoáru vytváříte krásu a vedle toho jsou věci, které jsou sice na první pohled špinavé, ale zapomenete, že v tom je přece také krása. Ve skutečnosti jde právě o spojení těchto dvou energií. Tady se střetávají, Ostrava má taneční podhoubí, je to jednoznačné."

Ale nemusí to být jen metafora, balet je stejně náročný jako horničina. "Když nám ještě za totáče dělali testy, byli jsme zařazeni mezi těžce pracující spolu s horníky.

Prováděli s námi různé zkoušky, pak vše spočítali a řekli: Vaše námaha je jako horníka za tři čtvrtě směny, akorát to máte koncentrováno do dvou hodin," líčí Vejsada a pokračuje: "Objektivně se zjistilo, jaká je to dřina. Ovšem ty hodiny za tím diváci nevidí, balet je obor, kde to nesmí být vidět."