„Tlačil jsem se do zadního vagonu. V každém se mačkalo asi sedmdesát lidí. Já si všiml, že na podlaze jsou uvolněná prkna. Když jsme vyjeli ze Žiliny, začal jsem do nich kopat a podařilo se mi asi tři z nich zvednout,“ vypráví sympatický Peter Bachrach.
Dnes je mu pětaosmdesát. Když coby Žid prchal z transportu do Osvětimi, bylo mu jen třináct let.
„Tou dírou v podlaze jsem prolezl a držel se pod vagonem jako chameleon. Říkal jsem si: buď se mi to podaří, nebo to bude rychlý konec. Ale pořád lepší než v Osvětimi.“
Peter Bachrach
|
Než vlak vjel do Jablunkovského průsmyku, pustil se. Byl sice pomlácený, ale žil. „Ze všeho nejdřív jsem z oblečení odtrhl žlutou hvězdu a utíkal jsem do hor.“
Tehdy se začal odvíjet dramatický životní příběh Petera Bachracha, který se sice narodil v polském Bielsku, ale silnou vazbu má i k Ostravě.
Ostatně před časem devět let předsedal zdejší Židovské obci.
Po útěku z transportu našel na pár měsíců útočiště u bači v horách.
„Učil mě vyrábět sýry a máslo. Bylo mi fajn. S příchodem zimy ale odešel do vesnice a já s ním nemohl.“ Mladý Peter se tedy rozhodl odejít do Ružomberku, kde žil už dřív od roku 1939. Maminka ho tam spolu se starším bratrem poslala ve víře, že se hoši odtamtud snadněji dostanou do Palestiny.
Ve městě si vydělával tím, že nosil lidem kufry od nádraží. Spal v seníku.
Nedlouho poté se dozvěděl o možnosti dát se k partyzánům. „Nebyli si mnou úplně jistí, tak pro mě připravili zkoušku. Vyslali mě do vsi, kde byla německá tanková jednotka. Já německy uměl z domu. Když jsem se ale dal do řeči s vojákem, co stál na stráži u kasáren, schválně jsem mluvil špatně. Myslel si, že jsem nějaký zvídavý žáček, a popsal mi, jaké mají v kasárnách tanky a další techniku. No partyzáni mě pak pochválili, zkouškou jsem prošel.“
Vážil 28 kilo. Při parašutistickém výcviku ho zatížili granáty
U partyzánů se z Petera Bachracha stal válečník. Prošel i parašutistickým výcvikem. Do skutečné vojenské akce se dostal v roce 1944, kdy byl dozajista nejmladším velitelem účastnícím se Slovenského národního povstání.
Příběh Petera Bachracha fascinuje Česko i Izrael.
„Neptejte se mě, jak jsme tehdy vypadali. Byli jsme zavšivení, no hrůza. Vážil jsem 28 kilo. Když mě při parašutistickém výcviku vyhazovali z letadla, dali mi do kapes granáty, abych byl těžší,“ vypráví pamětník a v očích mu to jiskří.
Po válce měl omrzlé nohy a hrozila mu amputace. Vyhnul se jí díky tomu, že natrefil na židovského lékaře, který mu slíbil operaci. S tou Bachrach souhlasil, ale pod podmínkou, že nepodstoupí narkózu. Nevěřil totiž, že by mu nohy nechali.
„Když jsem byl později v kasárnách v Martině, najednou vidím na dveřích napsané štábní kapitán Max Bachrach.“ Tehdy se Peter setkal s bratrem svého otce, o němž dosud neměl tušení a u něhož několik následujících let bydlel v Ostravě. Zde po válce studoval místní reálné gymnázium, lépe řečeno snažil se dohnat látku, kterou mezitím zameškal.
V šestnácti se s kolonou aut vydal pro sestřenici do lágru
„Učitelé nám velmi pomáhali, ale byl tam jeden mladý dějepisář, který byl hrozný antisemita. A mě nenáviděl. Ať jsem se učil nebo ne, vždy jsem dostal pětku. Už to mrzelo i spolužáky. Byl to četař aspirant, chodil na důstojnickou školu,“ vzpomíná Peter Bachrach.
A jedním dechem pokračuje: „Jednoho dne šestačtyřicátého roku jsem na něj počkal v uniformě před školou. Když procházel, řekl jsem: Četaři aspirante, nevidíte? A poklepal jsem na svou hodnost podporučíka. Přiměl jsem ho, ať přede mnou třikrát projde a salutuje. Zčervenal, ale udělal to. V hodině mě hned vyvolal, ale já byl samozřejmě našprtaný. Od té doby jsem dostával jen jedničky.“
V poválečném Československu, odkud se krom jiného v šestnácti letech vypravil s kolonou vozů do koncentračního tábora Bergen-Belsen pro svou sestřenici, Peter stále cítil, že lidé Židy nemají rádi. V dubnu 1948 se tak vypravil do Izraele, kde vznikal nový stát.
Hned se dal k domobraně, pak deset let sloužil v armádě. Bojoval v pěti válkách.
„Židé stále čekají na příchod Mesiáše. Já ale říkám, že přišel ve 48. roce. Tehdy jsme měli minimum zbraní a proti nám byla syrská, egyptská, jordánská armáda vycvičená Brity a k tomu bojovníci z Libanonu. Všichni nás chtěli hodit do moře, ale my zvítězili.“ Teď vzniká o životě Petera Bachracha kniha.
