Když v roce 1939 vznikl protektorát Čechy a Morava, jablunkovský rodák Antonín Velebnovský neváhal. Rozhodl se k odchodu ze země. Dostal se až do Anglie, kde se připojil k českým letcům bojujícím proti nacistickému Německu v barvách Královského letectva.
Během svého působení v RAF stačil sestřelit tři německé stíhače, než se mu stal osudným noční cvičný let v červenci roku 1941, ze kterého se už na svou základnu nevrátil. Jeho příběh zaujal vojenského historika Petra Majera natolik, že o něm nyní napsal knihu Na perutích RAF.
„Osudy československých letců v RAF se zabývám už posledních dvacet let. S řadou z nich jsem se i setkal a věnoval jim v roce 2005 svou knihu Jsme hrdi na svou zemi?,“ přiblížil Petr Majer, který se s příběhem Antonína Velebnovského blíže setkal poté, co se přestěhoval do Bystřice a začal pátrat po válečných letcích z Těšínska.
„Hledání mě dovedlo do Jablunkova, kde jsem v roce 2008 navštívil sestru Antonína Velebnovského, paní Valérii Vavřačovou. Její vyprávění o životě jejího bratra mě natolik zaujalo, že jsem se rozhodl o něm napsat knihu,“ uvedl Majer.
Jak začala vojenská kariéra Antonína Velebnovského? Pokud vím, čeští piloti RAF měli průpravu z československého armádního letectva, je tomu tak také u Antonína Velebnovského?
V devatenácti letech, v roce 1934, nastoupil Antonín Velebnovský prezenční službu k dělostřeleckému pluku do Bratislavy. Později si podal žádost o dobrovolný vstup do Československé armády, kde prošel Vojenskou akademií v Hranicích a Vojenským leteckým učilištěm v Prostějově. Nakonec byl umístěn u 37. stíhací letky v Piešťanech.
Kdy a jak odešel Velebnovský z okupované republiky?
V říjnu 1938 byl Jablunkov obsazen, stejně jako celé Těšínsko, Polskem. Antonín Velebnovský se svou sestrou Valérií odešel na Morávku, kde bydlel u své sestry Marie Doležalové. Po vzniku Slovenského státu a po vytvoření protektorátu Čechy a Morava se rozhodl pro emigraci. V červnu roku 1939 přešel hranice do Polska. Odtud putoval do Francie, než zde ale absolvoval letecký výcvik, Francie kapitulovala a Antonín Velebnovský byl opět na útěku. Tentokrát se spolu s dalšími dostal přes Casablanku a Gibraltar do Anglie.
Jak vypadalo jeho působení v RAF?
Antonín Velebnovský byl nasazen jako operační pilot v leteckých soubojích v takzvané bitvě o Anglii. Dne 22. října 1940 byl zařazen k 1. peruti RAF, která byla umístěna ve Witteringu a byla první jednotkou, jež obdržela stíhačky Hawker Hurricane. Personál 1. perutě byl smíšený, jak to bylo tehdy u jednotek RAF zvykem. Tvořili ho Britové, Kanaďané, Novozélanďané, Francouzi, také jeden Litevec, ale hlavně Češi. V květnu 1941 tvořili téměř polovinu létajícího personálu. Ve funkci velitele A-letky stál nadporučík Antonín Velebnovský od 9. června 1941 až do své smrti.
Jaké byly jeho bojové úspěchy?
Při bojovém nasazení jihovýchodně od Hastingsu 24. března 1941 Velebnovský poškodil německý letoun Me 109. Dne 21. května 1941 vyřadil v leteckém souboji druhý Me 109. V leteckém souboji byl úspěšný také do třetice o několik dnů později 9. června 1941, kdy se vší pravděpodobností sestřelil německý Messerschmitt Me 109.
Ve službách RAF Velebnovský zahynul. Jak k tomu došlo?
Osudným se mu stal 16. červenec 1941, kdy se nevrátil z nočního cvičného letu. Když již bylo zřejmé, že patrně někde havaroval, bylo zorganizováno pátrání. Až druhý den odpoledne byl nalezen vrak havarovaného letounu i s mrtvým pilotem v lese u Gaffhamu, asi 13 kilometrů od letiště. Patrně zachytil o vrcholky stromů zalesněného pahorku. Antonín Velebnovský byl pochován na anglickém vojenském hřbitově Chichester v hrabství West Sussex.
Dočkal se Antonín Velebnovský po válce doma nějakých poct, nebo musel čekat až na dobu po sametové revoluci? A ocenili jej alespoň ve Velké Británii?
Za své hrdinství byl oceněn britským pamětním odznakem Evropská letecká hvězda. Dne 26. října 1946 byl povýšen do hodnosti štábního kapitána letectva in memoriam. V roce 1947 mu byl uděleny Čs. válečný kříž 1939, Vojenská pamětní medaile F-VB a Čs. medaile Za zásluhy 1. stupně, všechny in memoriam. Dne 9. května 1947 se v Jablunkově uskutečnila velkolepá oslava druhého výročí konce války a osvobození Československa. Při této příležitosti byla odhalena na rodném domě A. Velebnovského č. 188 pamětní deska. Ulice, ve které jeho rodný dům stojí, byla v roce 1968 přejmenována na ulici Antonína Velebnovského. V roce 1991 byl kapitán Antonín Velebnovský povýšen in memoriam do hodnosti plukovníka a v letošním roce jablunkovští zastupitelé schválili udělení čestného občanství plk. Antonínu Velebnovskému in memoriam.
Jak v dnešní době vidíte odkaz těchto válečných hrdinů? Co mohou dnešní generaci dát?
Od tragického 16. července 1941, kdy Antonín Velebnovský v boji v bitvě o Británii zahynul, nás letos dělí dlouhých 75 let. Publikace, kterou jsem napsal, má být připomenutím tohoto hrdiny. Životní osud pilota Antonína Velebnovského z Jablunkova mě znovu přesvědčil v tom, že lidé jako on, kteří šli za svým cílem i přes mnohdy nepředstavitelné překážky, se stali hrdiny a mají co říci i dnes. Jsem přesvědčen, že zvláště v současné pohnuté době je nezbytné na tyto, ale i další hrdiny upozorňovat. Dnešní mládež potřebuje vzory, které jim naše nedávná historie může dát. Antonín dal své vnitřní vlastenectví najevo činy a za své přesvědčení položil to nejcennější – život. A nebyl zdaleka sám.
Myslíte tím další české příslušníky RAF? Kolik jich vlastně bylo?
Službou v RAF v době 2. světové války prošlo bezmála 2 500 příslušníků československého letectva všech hodností a profesí. Z tohoto počtu náleželo k pozemnímu a pomocnému personálu přibližně 1 300 mužů. Létajícího personálu tedy bylo přibližně 1 200 mužů, z toho téměř 400 denních i nočních stíhacích pilotů a radarových operátorů a více než 800 příslušníků bombardovacích osádek. Tedy pilotů, navigátorů, palubních radiotelegrafistů, palubních mechaniků, radarových operátorů a palubních střelců. Sestřelili anebo silně poškodili 365 nepřátelských letadel, dále pak sestřelili šest raket V1. K tomu je ovšem nutno přičíst velké množství průmyslových, zbrojních a podobných objektů, které byly cílem bombardování 311. čs. bombardovací perutě. Do vlasti se nevrátilo 546 československých letců. V roce 1945 bylo do Československa přivezeno 302 uren s prstí hrobů československých zahraničních letců.
