Petr Šiška rád vzpomíná i na ostravské hospůdky.

Petr Šiška rád vzpomíná i na ostravské hospůdky. | foto: Adolf Horsinka, MAFRA

Ostravské stopy: Hladnovské koleje byly školou života, usmívá se Šiška

  • 6
V pátek oslavil dvacetiny pověstný třinecký rockový festival Noc plná hvězd. Jeho organizátor, hudebník a textař Petr Šiška patří k mediálně známým postavám a jako rodilý Třinečan se s Ostravou sblížil velmi záhy a prožil v ní krásná léta.

„Od roku 1982 jsem do Ostravy začal dojíždět, pak jsem nastoupil na pedagogickou fakultu a od té doby jsme se odtud už nehnul,“ začíná vyprávět.

Profil: Petr Šiška

* Charismatický rocker, textař, moderátor a zakladatel festivalu Noc plná hvězd. Narodil se 4. května 1965 v Třinci. Vystudoval Pedagogickou fakultu Ostravské univerzity a v legendární hospodě Plivanec založil první kapelu.

* Od roku 1987 se živil jako profesionální hudebník ve skupinách Petarda, Excitron a v doprovodných kapelách Věry Špinarové a Heidi Janků.

* Od roku 1990 byl moderátorem Nočního proudu Československého rozhlasu a jako redaktor a moderátor spolupracoval s televizemi Cable plus film, TV Premiéra a Česká televize.

* Je autorem řady písňových textů, například pro Věru Špinarovou (Když se láskám stýská) Karla Gotta (Pokaždé), Helenu Vondráčkovou (To tehdy padal déšť, Sundej kravatu), Petra Koláře (Ještě že tě, lásko, mám) a další. Celkem jich napsal několik stovek.

* Je generálním ředitelem a předsedou představenstva společnosti Petarda Production.

Studoval učitelství prvního stupně, kombinace národní škola a tělesná výchova. „U nás se tomu z recese vždy říkalo aprobace náboženství-šerm. Kdyby tady nedejbože ještě dodneška pořád vládli komunisti, tak mám ve svém rejstříku ještě pořád zapsáno původní povolání pomocný dělník nádvorní čety,“ usmívá se Petr Šiška.

Dvanáct kluků, dvě stovky holek

Během tří let, než se dostal na vysokou školu, vyzkoušel řadu zaměstnání: například byl správcem tenisových kurtů nebo topičem na zimním stadionu v Třinci.

„Studium v Ostravě patřilo ke čtyřem nejkrásnějším rokům mého života. Když si člověk uvědomí, že nás v ročníku bylo dvanáct kluků a dvě stě holek, tak to byla opravdu škola života... Na kolejích na Hladnově,“ nostalgicky se zasní Petr Šiška.

Mělo to své kouzlo, protože bylo mnoho omezení, ne jako dnes, kdy študáci mohou všechno. Kromě tahání beček piva do prvního patra nebo schovávání se do skříní, se Petru Šiškovi vybavuje slavná restaurace.

Skupina Petarda.

Petr Šiška v roce 2005 se soškou Anděla.

„Legendární hospoda Plivanec, dneska restaurace U Dvořáčků, nahoře u hladnovských kolejí. Skvělá kuchyně, stará paní Dvořáčková, geniální kuchařka. Tady se dříve scházeli havíři a študáci. Tam vznikaly první nápady, první kapely. Zde vznikla také první sestava kapely Petarda, od které jsem pak odvodil název své produkční agentury,“ vysvětluje známý moderátor.

Ostravské stopy

Mnoho osobností se na Ostravsku narodilo, hodně tady začínalo kariéru, nebo na severovýchod země je prostě jen zavál osud. Žádná z nich ale na tento region nezapomíná a váže k němu řadu historek.

Ve čtvrtek a v neděli se těšte na zajímavá povídání lidí, o kterých často ani nebylo dosud příliš známo, že by s Ostravou měli cokoliv společného.

Už vyšlo: hudebník, písničkář Jiří Dědeček, zpěvák a herec Richard Krajčo, režisérka Věra Chytilová, herec Alexej Pyško
Ve čtvrtek vyjde: herečka Eva Vejmělková

Jako študácká kapela jezdila Petarda po klubech v celé republice. V první sestavě působil coby bubeník Marcel Lesník - Woodman, na kytaru hrál Bořek Slezáček a na baskytaru Andrei Toader, známý také jako hráč z nejslavnější sestavy kapely Buty.

Někdy v letech 1986 nebo 1987 získal první profesní průkaz umělce ve svobodném povolání.

Poležení u samovaru

„Byla to magická brožurka, která opravňovala k tomu, že jsem nemusel chodit pravidelně do práce. Za totáče všichni museli být zaměstnáni, museli mít razítko v občance. Já jsem tehdy úspěšně složil první sólovou třídu a měl jsem 80 až 120 korun hrubého za koncert. Což byla paráda, tehdy jsme ty zkoušky dělali s Vítkem Rottrem, geniálním muzikantem, dnes manažerem své mámy Marie Rottrové,“ popisuje Petr Šiška.

V polovině 80. let byl považován za černou ovci, která vystudovala za socialistické peníze, ale odmítla učit. „Tehdy to nebyl ani protest vůči režimu, ale spíše recese. Dělali jsme na kolejích spoustu akcí, třeba poležení u samovaru nebo jsme odmítli jít na prvomájový průvod. Prostě jsme hledali příležitosti jak zapařit. V samovaru nebyl čaj, ale vařil se svařák,“ usmívá se Petr Šiška.