„Na první pohled není zjevné, že jde o sošku ženy,“ potvrdil už dříve Jiří Svoboda z brněnského Archeologického ústavu, který se veškerými petřkovickými nálezy dopodrobna zabýval. Jak uvedl, stáří Petřkovické venuše číslo 2 by mělo být podobné jako u té první, „dokonalejší“, jež byla vyrobena již před více než 26 až 27 tisíci let.
Petřkovická Venuše č. 2 |
Také druhá venuše – nebo spíše její část – je vyřezaná z krevelu a patrně i ji objevil v roce 1953 tým vedený brněnským archeologem Bohuslavem Klímou v okolí vrchu Landek. Nyní je součástí sbírek Moravského zemského muzea, Ústavu Anthropos, kde ji vedou pod přírůstkovým číslem 3/93.
„Jde ovšem už jen o zbytek původního, již prvotně zlomkovitého nálezu. Svým významem se k Petřkovické venuši číslo 1 nepřibližuje,“ konstatoval vedoucí Ústavu Anthropos Martin Oliva.
Cesta z muzea do muzea
Zlomek sošky dříve evidovalo Ostravské muzeum jako součást souboru landeckých nálezů ostravského geologa a badatele Jana Folprechta, který se jako vůbec první zabýval soustavným hledáním stop pravěkého osídlení Ostravska.
Znamenalo by to, že předmět nalezl Folprecht, ne Klíma. Jenže v roce 1955 se v Časopisu Slezského muzea objevila kresba zlomku publikovaná Klímou. „Jak se ten zlomek dostal k Folprechtově souboru, to mi není jasné,“ uvedl Oliva.
Ostravské muzeum předalo Folprechtovy nálezy Moravskému zemskému muzeu v roce 1993. „Tím jsme fond sjednotili, neboť první část Folprechtovy kolekce byla v muzeu uložena již od meziválečných let,“ přiblížila Eva Pánková z Moravského zemského muzea.
Okrový kamínek se stopami lepidla a převázaný silonovou nití odborníci považovali za otřelý kousek okru. Časem však vyšlo najevo, že se podobá Klímově kresbě z časopisu, i když – chyběla mu nejdůležitější vyklenutá část povrchu opracovaná lidskou rukou a místo ní přetrval jen lom se stopou lepidla. Kvůli tomuto poškození zůstal předmět dlouho nerozpoznán.
