Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Jedli jste někdy "sibiřské sushi"? Polárníci ho ochutnali

  14:55aktualizováno  14:55
Nadšenci ze Šumperska a Ostravska se vydali na daleký sever pátrat po legendárním zábřežském cestovateli, polárníkovi a dobrodruhovi Janu Eskymo Welzlovi. I když až na Novosibiřské ostrovy nedojeli, dostali se zřejmě nejdál ze všech Welzlových následovníků – do města Kazačí.

Členové expedice u pamětní desky Jana Eskymo Welzla v Kazačí. | foto: Martin Strouhal

Ta místa na dalekém severu vysokou kriminalitou připomínají Palermo z 20. let minulého století. A koukat si navzájem do očí, to tu nedělají. Nedávno se odsud vrátili členové zřejmě první středoevropské expedice, která se vydala po stopách legendárního zábřežského cestovatele, spisovatele a polárníka Jana Eskymo Welzla.

Cesta den po dni

4. srpna
Členové expedice po stopách Jana Eskymo Welzla ze Šumperska a Ostravska odletěli z Vídně do Moskvy.

5. srpna
Přílet do města Jakutsk na východní Sibiři, odkud výprava pokračovala do osady Ust-Kuyga v republice Sacha.

8. srpna
Z Ust-Kuygy expedice vyrazila na člunech do osady Kazačí.

15. srpna
Z Kazačí výprava jela ve člunech na sever po řece Janě do námořního přístavu v Nižnějansku. Zde stanuli na nejsevernějším místě na trase v poloze 71 stupňů a 30 minut severní šířky. Dál pro špatné klimatické podmínky nemohli pokračovat. V Nižnějansku zůstali několik dní, pak se vrátili do Kazačí.

24. srpna
Cestovatelé se vrátili zpátky do Česka.

Nedojeli sice až do cíle, na Novosibiřské ostrovy, i tak se ale dostali zřejmě nejdál ze všech Welzlových následovníků – do jakutského města Kazačí a Nižnějansku. Od ostrovů je dělilo jen 220 kilometrů.

"Bylo to zklamání, ale už jsme to rozdýchali," vypráví předseda České welzlologické a cestovatelské společnosti Martin Strouhal. Pětice parťáků ze Šumperska a Ostravska vyrazila 4. srpna z Vídně do Moskvy, odkud pokračovala dál do města Jakutsk na východní Sibiři.

Cesta vedla do "sibiřských Benátek"

Letadlem se dopravila do osady Ust-Kuyga, pak dál na člunech po řece Janě do osady Kazačí a později do místa zvaného Nižnějansk. To bývalo kdysi přístavním městem, ve kterém žilo na dvacet tisíc lidí.

"Dnes tu bydlí jen zhruba 350 obyvatel," vyprávějí členové výpravy. "Jsou to takové sibiřské Benátky," poznamená s úsměvem člen výpravy Josef Lukáš. Když cestovatelé do Nižnějansku dorazili, netušili, že dál na sever už nepojedou a místo u ústí řeky Jany se stane nejsevernějším bodem jejich cesty.

Na ostrovy nemohli, oceán zatarasily ledové kry

"Už když jsme byli v Kazačí, dostali jsme informaci o tom, že silný vítr nafoukal ledové kry až do delty v Nižnějansku. Oceán nebyl průjezdný," vypráví Josef Albrecht, který je dramaturgem České televize Ostrava a spolu s Martinem Strouhalem během cesty získával záběry pro chystaný dokument.

Jedním dechem hned pokračuje: "Když jsme přijeli do Nižnějanska, fučelo tak hodně, že místní s námi odmítli na ostrovy jet. Říkali, že na lodích by to bylo bezpečné, kdyby foukal vítr do šesti metrů za sekundu, tehdy ale fučelo ještě víc."

S ohledem na to, že se počasí nelepšilo, vrátili se členové expedice zpět do Kazačí, kde čekali, jestli se budou moci ještě jednou pokusit dostat se na Novosibiřské ostrovy. Výpravu měli naplánovanou na tři týdny a na stejnou dobu měli i povolení pro pobyt v pohraniční zóně. A čas se krátil.

Jan Eskymo Welzl

Jan Eskymo Welzl

Šéf České welzlogické společnosti Martin Strouhal s ulovenými štikami.

Šéf České welzlogické společnosti Martin Strouhal s ulovenými štikami.

Figurka Jana Eskymo Welzla, kterou s sebou polárníci vezli na Sibiř.

Figurka Jana Eskymo Welzla, kterou s sebou polárníci vezli na Sibiř.

Pamětní desku připomínající Jana Eskymo Welzla tak nakonec neumístili na ostrov Velký Ljachovský, kam kvůli nepřízni počasí nedojeli, ale v Kazačí na památník dobyvatelů Novosibiřských ostrovů, který v minulosti vybudoval průvodce výpravy Alexej Tomskij. "Jan Welzl patří mezi lidi, co objevovali naše ostrovy, a proto jeho jméno patří i sem, na tento památník," řekl Alexej při skromném ceremoniálu. A ještě něco zanechali členové výpravy v oblasti, ve které se na konci 19. století pobýval Jan Eskymo Welzl. 

"V dřevěné hrobce nedaleko hrobu syna objevitele Jakova Sannikova jsme uložili kešku (jednu ze schránek, po kterých pátrají vyznavači celosvětové hry geocaching – pozn. red.)," prozradil Strouhal. Ačkoli čeští welzlologové do cíle nedojeli, získali důležité informace dokládající, že se zážitky Jana Welzla zakládají na pravdě.

"Když jsme místním vykládali Welzlův příběh, brali ho jako samozřejmost, nikdo se nesmál. Náš průvodce Alexej dokonce řekl, že ví, kde mohl Welzl na ostrově pobývat, protože popisované místo skutečně existuje," líčil Strouhal.

Pokud by se čeští cestovatelé na tato místa v budoucnu vraceli, už teď vědí, že by na cestu zřejmě potřebovali o trochu víc času a také třeba víc jídla z Česka.

"Spoléhali jsme na to, že tam budou ryby, že budeme grilovat, ale to jsme se spletli. První věcí, kterou náš průvodce Alexej udělal, bylo, že vytáhl rybu zmraženou asi na mínus 18 stupňů, sekáčkem ji rozsekal a pak jsme ji jedli," konstatoval Josef Lukáš s tím, že je to národní jídlo místních obyvatel. Členové expedice je s nadsázkou přejmenovali na sibiřské sushi. Zpět domů se výprava vrátila 24. srpna.







Hlavní zprávy

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2016 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je součástí koncernu AGROFERT ovládaného Ing. Andrejem Babišem.