Dvaasedmdesátiletému Josefu Švrčinovi museli lékaři před lety amputovat obě nohy. "Usnul jsem venku, omrzly mi," netají svobodný bezdětný muž, který je už dlouho odkázaný na pomoc druhých. A protože nemá domov ani příbuzné, kteří by se o něj byli ochotní postarat, žije už čtyři roky na oddělení ošetřovatelské péče, jež je organizační součástí krnovské nemocnice.
"Jídlo je tu dobré, sestřičky taky. Do smrti už to nějak vydržím," usmívá se senior, který většinu času tráví v bílé erární noční košili na nemocničním lůžku, sleduje televizi nebo si čte a je rád, když ho ošetřovatelky občas vyvezou na vozíku ven. Sám by to zvládl jen po rovině. Nohy má amputované tak vysoko, že je na vozíku nestabilní. "Už jsem kolikrát spadl," líčí muž.
Domovy pro seniory pacienty odmítají
V nemocnicích se ocitá stále víc lidí, kteří nemají kam jít. To se ale nelíbí zdravotním pojišťovnám. Hlavně VZP už za ně odmítá platit.
Jen ve Dvorcích teď pečují dlouhodobě asi o 16 nesoběstačných pacientů, z nichž většina nemá nic a nikoho, žádné nebo jen minimální příjmy. To je hlavní důvod, proč je nechtějí přijmout domovy pro seniory. Problémem je i nižší věk.
Dagmar Krakovská je po mrtvici upoutána na lůžko, ale hrozí, že pojišťovny přestanou hospitalizaci hradit. (5. května 2012)
Dagmar Krakovské je 56 let. Po mozkové mrtvici je upoutaná na lůžko, nemůže mluvit, nemá nárok na důchod. Má štěstí v tom, že regulační poplatky za ni platí bratr a navštěvuje ji osmdesátiletá matka, která ji nosí, co potřebuje. Ve Dvorcích leží s krátkým přerušením už pět let podobně jako její sousedka, jednapadesátiletá Dagmar Bariaková. Ta je na tom ale ještě hůř.
Je rozvedená, nikdo ji nenavštěvuje, pracovala jen krátce -před mateřskou, nemá nic a momentálně ani nárok na sociální dávky. Na šampon se jí složí sestry, nebo jí dají, co zbude po jiných.
Nemocnice musejí uhánět příbuzné pacientů, aby začali platit
"Práce nebyla. Nenapadlo mě, jak skončím. Brala jsem to na lehkou váhu a dnes toho lituji," říká smutně žena z Ostravy, která by ráda bydlela ve svém nebo v domově pro seniory. Sociální pracovnice jich oslovila asi deset, ale všechny její žádost zamítly. Žena je totiž "mladá" a nemá z čeho platit. I za regulační poplatky jí roste dluh.
"Co máme dělat? Nemůžeme ty pacienty šoupnout před bránu," říká lékař a náměstek ředitele krnovské nemocnice Ivan Pavlák. "Jenže zdravotní pojišťovny nás nutí k razantním krokům. Nebudeme přijímat další pacienty bez peněz a budeme uhánět příbuzné těch současných, aby je vzali domů nebo za ně platili," tvrdí.
VZP: Potřebujeme peníze pro nemocné pacienty
Zdravotním sestrám je do breku. Ke změně postoje ale nutí jejich nadřízené cílené kontroly pojišťoven, které nemocnici strhávají statisíce až miliony. "Za rok 2010 nám VZP chtěla strhnout dva miliony. Bránili jsme se a nakonec dohodli na polovině. Ale ten milion, co má pojišťovna vrátit, jsme ještě neviděli, a už tu byla další revize, která asi dopadne stejně," bojí se Pavlák. Podle něj pojišťovnám chybí peníze a do nemocnic si pro ně chodí jako do záložny.
Podle mluvčí ČPZP Elenky Mazurové ale nejsou následná lůžka v nemocnicích určená k poskytování sociální péče. Pojišťovny proto nemohou v těchto zařízeních hradit hospitalizaci ze sociálních důvodů. "Když jsme zjistili v dokumentaci našeho klienta, který strávil v léčebně dlouhodobě nemocných 3 roky, že část pobytu měla sociální důvody, zamítli jsme úhradu péče za 215 tisíc korun, ale uznali péči za 838 tisíc," říká Mazurová s tím, že ČPZP se nezaměřuje cíleně na tento typ hospitalizací.
Ale VZP ano. "Revize zaměřené na skryté sociální hospitalizace děláme a budeme dělat. Potřebujeme peníze na léčbu nemocných. Nesmíme platit sociální služby. Ten problém musí vyřešit jiní," říká na rovinu odborný ředitel VZP Michal Vojáček.
