Město na pravém břehu řeky Ostravice bylo samostatné až do roku 1941. Teprve za nacistické okupace se Moravská a Polská Ostrava spojily. Téměř sto let poté, co byly založeny šachty Terezie (1842), Trojice (1844) a Michal (1849).
Právě tyto tři šachty dlouho tvořily dominanty Ostravy. V případě dolu Terezie šlo o zdaleka viditelnou těžní věž, důl Trojice ozvláštnil Ostravu slavnou lanovkou vozící uhlí na Karolinu a důl Michal je dnes kulturní památkou připomínající těžbu uhlí a důl jako takový. Tamní šatny vypadají, jako by z nich poslední horníci odešli teprve včera.
Důl Terezie (Petr Bezruč)
Důl založený v roce 1842 jako důl Terezie ukončil svou činnost v roce 1992. V roce 1942 jej Němci přejmenovali na Bergschacht.
Jméno Petr Bezruč získal v roce 1946. V roce 1967 se doly Petr Bezruč a Zárubek spojily v jeden podnik s názvem Důl Ostrava, ke kterému se v roce 1987 připojil ještě Důl Hlubina. Důl měl 14 pater, jedno podpatro a sedm jam. Největší dosažená hloubka dosáhla 1 340 metrů.
Důl Trojice
V roce 1844 mělký důl, od roku 1870 hlubinný důl hraběte Wilczeka Trojice těžil uhlí až do roku 1967, kdy byla těžba na tomto dole, jako posledním z těch, které založil hrabě Wilczek, ukončena.
Těžilo se zde celkem na třinácti patrech v sedmi jámách, maximální hloubka dosáhla 700 metrů. V roce 1961 se důl spojil s nedalekým dolem Petr Bezruč.
Do dějin Ostravy vstoupil důl v údolí Burňa také masakrem z roku 1894, kdy bylo před šachtou při střetu stávkujících s četníky zastřeleno dvanáct horníků.
Důl Michal
Důl č. 3, později Michal, byl založen rakouským státem, později jej odkoupila společnost Severní dráha Ferdinandova.
Uhlí se zde začalo těžit v roce 1862. S dolem se postupně spojily šachty Petr a Pavel, Josef a Jan. V roce 1946 dostal důl jméno Petr Cingr, v roce 1954 se k němu připojila šachta Michálka.
Později se důl stal součástí závodu Rudý říjen. Do roku 1994 se zde těžilo uhlí v devatenácti patrech, v současnosti je areál dolu zachován v podobě muzea.
Důl Michálka
Historie dolu Michálka začíná v roce 1871, kdy je zahájeno hloubení jámy hlubinného dolu. Při rekonstrukci těsně před zahájením 1. světové války byla hlavní jáma dolu prohloubena do hloubky 725 metrů. V roce 1954 byl důl Michálka sloučen s dolem Petr Cingr, se kterým se šachta pod zemí propojila. těžba uhlí zde skončila v roce 1965.
Na území Slezské Ostravy ale netěžily jen tyto šachty. Významným byl například i důl Zárubek, tisíce horníků zaměstnávaly i šachty v Heřmanicích a Hrušově.
Důl Jan Maria
Důl Jan Maria byl založen v roce 1852, po 2. světové válce byl připojen k dolu Zárubek jako jeho důlní závod.
Těžba zde probíhala do roku 1963, největší hloubka důlních děl byla 460 metrů. Jáma byla zasypána, v areálu se dochovaly dva památkové objekty, správní a jámová budova.
Důl Zárubek
Důl Zárubek získal své jméno až v roce 1914. Do té doby byla šachta známá pod jmény Důl č. V nebo Hermenegild.
Konečnou podobu dolu tvořily také šachty Vilém, Jakub a Alexander, které k němu byly do druhé světové války postupně připojeny.
Po ní se přidal ještě Důl Jan Maria a nakonec se důl Zárubek spojil s dolem Petr Bezruč v Důl Ostrava. Celkem důl využíval šest jam, měl 13 pater a jedno podpatro.
Těžba byla zahájena v roce 1862, konec dolu nastal v roce 1990 poté, co v ochranném pilíři těžní jámy vznikl požár.
Do historie se důl Zárubek nezapsal jen díky požáru, který znamenal jeho konec, ale také díky požáru z roku 1884. Tehdy zde po explozi zahynuli dva lidé, poprvé zde ale při této příležitosti byly v rámci revíru použity hadicové dýchací přístroje.
Důl Ida
Důl Ida, založený v roce 1872, za okupace přejmenovaný na Hoffnungschacht, byl v roce 1946 přejmenován na Generalissimus Stalin. V roce 1961 byla ukončena těžba jámou na povrch a převedena na těžní jámu dolu Rudý říjen II. V roce 1962 byl název šachty změněn na Rudý říjen I. K ukončení provozu dolu, který dosáhl do hloubky 420 metrů, došlo v roce 1969. Areál dolu je dnes součástí věznice v Heřmanicích.
Důl Viktoria
Důl založený v roce 1942 postupně přešel od názvu Viktoria přes Generalissimus Stalin až k důl Rudý říjen II. Těžba uhlí zde probíhala mezi lety 1955 až 1993. Největší hloubka dosáhla 720 metrů.
