Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Před 93 lety se bojovalo o Těšínsko. Postup do Polska stoply mocnosti

  18:55aktualizováno  18:55
Desítky československých a polských životů stála před 93 lety válka o území Těšínska. Střet, který vešel do historie jako Sedmidenní válka, skončila až na nátlak Francie a Velké Británie, když československé jednotky chtěly postupovat do vnitrozemí Polska.

Převoz padlých československých legionářů z Cieszyna do Orlové 24. března 1922. | foto: Archiv MF DNES

Mladé Československo se záhy po vzniku republiky ocitlo ve válce s Polskem. Cílem střetu bylo území Těšínska. Blíží se výročí střetu, na který desítky vojáků doplatily životem.

Sotva se zrodila Československá republika, dostala se do války. Před třiadevadesáti lety se dostala do sporu s Polskem a boj o Těšínsko ukončil až nátlak mocností.

Čechoslováci se s Poláky dohadovali o Těšínsko

Oficiální zdroje hovoří o třiapadesáti mrtvých československých vojácích, podle těch neoficiálních jich mohlo být až třikrát tolik. Taková byla bilance krátké války, kterou v lednu 1919 vedlo mladé Československo s Polskem. V porovnání s bitvami, které v Evropě zuřily ještě několik měsíců předtím, je to zcela zanedbatelné číslo. Pro mladý stát to ale byly ztráty vysoké.

"Dalších 124 vojáků bylo zraněno a sedm jich zůstalo nezvěstných. Polské zdroje pak hovoří o necelé stovce mrtvých, 885 zraněných a něco přes osm stovek polských vojáků bylo vedeno jako nezvěstní. Jednalo se především o dezertéry z krakovského kontingentu," uvedla Hana Šůstková z Ostravské univerzity.

Slavnostní předání správy rozděleného Těšínska Mezispojeneckou komisí 10. srpna

Slavnostní předání správy rozděleného Těšínska Mezispojeneckou komisí 10. srpna 1920.

Ukázka protičeské polské tiskové agitace v době plebiscitu.

Ukázka protičeské polské tiskové agitace v době plebiscitu.

Sedmidenní válce předcházely spory o to, komu bude patřit Těšínsko, na které si dělaly nárok obě strany. Čechoslováci argumentovali tím, že knížectví historicky patřilo k českým zemím. Poláci pak jako svůj trumf zdůrazňovali, že převážná část obyvatel se hlásí k polskému jazyku.

"Napětí se stupňovalo a byla uzavřena prozatímní dohoda o rozdělení Těšínska mezi Československo a Polsko. Poláci získali kontrolu nad Košicko-bohumínskou dráhou, což bylo jediné železniční spojení českých zemí s východním Slovenskem. Pro ČSR tudíž byla tato dohoda jen dočasným řešením," uvedla Šůstková.

Poláci porušili dohodu, volby vyhlásili i na Těšínsku

Situace se vyhrotila v lednu roku 1919. V Polsku byly vyhlášeny volby a v rozporu s uzavřenou dohodou se měly konat i v Poláky kontrolované části Těšínska, kde byly rovněž zahájeny odvody do polské armády.

"Československo se rozhodlo vojensky intervenovat. Velením akce byl pověřen tehdy podplukovník Josef Šnejdárek. Jeho síly tvořili převážně legionáři z Francie, doplnění regulárními armádními složkami a praporem dobrovolníků z Bohumína a Orlové. Dobrovolnická Národní garda měla přibližně pět tisíc mužů. V průběhu bojů byly síly dále podporovány novými jednotkami," popsala sílu československé armády historička.

Polsko bojovalo i s rudoarmějci, Šnejdárek překročil Vislu

Poláci byli od začátku v defenzivě. Síly, kterým velel Franciszek Latinik, byly početně slabší. Polsko v té době vedlo i další konflikty se svými sousedy a v tomto období muselo většinu vojska vyslat do východní Haliče. 23. ledna dostali Poláci ultimátum, do dvou hodin měli sporné území vyklidit. Po uplynutí této lhůty zahájily jednotky postup. Byl obsazen Bohumín, Orlová a po těžkých bojích i Karviná. Těšín byl obsazen bez boje 27. ledna, Poláci ustoupili za Vislu.

Josef Šnejdárek

(narozen 2. dubna 1875 v Napajedlech, zemřel 13. května 1945 v Casablance)

Pocházel z rodiny mlynáře. Absolvoval kadetku, sloužil i v rakouské armádě. Z armády odešel, cestoval po světě a nakonec vstoupil do francouzské cizinecké legie, bojoval v severní Africe.

Za první světové války vstoupil do řad legií ve Francii. Po válce se stal vojenským velitelem Ostravy, velel vojskům na Těšínsku.

V roce 1920 byl na něj členy polské vojenské organizace podniknut neúspěšný atentát. Pak působil na Slovensku proti Maďarské republice rad. V polovině 30. let byl penzionován. V roce 1939 odešel do Francie, po jejím obsazení Němci pokračoval do severní Afriky, kde také zemřel.

"Ten den dostal Šnejdárek rozkaz k zajištění železnice Bohumín-Těšín-Jablunkov a pak překročil Vislu. Poláci ustoupili ke Skočovu, tam zůstaly armády stát proti sobě. Útok na Skočov se již na nátlak Dohody neuskutečnil a v noci na 31. ledna zastavila československá vojska na základě rozkazu ministra obrany bojové akce. Oba státy podepsaly příměří," řekla Šůstková.

Masaryk a Beneš byli ve při

V únoru se vojska stáhla na novou demarkační linii, stanovenou a kontrolovanou mezinárodní komisí. "Válka byla příčinou sporů mezi prezidentem Masarykem a Edvardem Benešem, který byl hlavním československým vyjednávačem na Pařížské mírové konferenci. Masaryk zastával tvrdou linii vůči Polákům - tedy ozbrojený postup, Beneš naopak vnímal nevoli Dohody vůči tomuto postupu a volil cestu diplomacie a žádal okamžité ukončení vojenských akcí," uvedla historička.

Oběti tohoto období připomíná pomník v Orlové. V roce 1938 byl Poláky rozbit, po druhé světové válce částečně obnoven. Polské oběti připomínají památníky v polských Zebrzydowicích a ve Stonavě na Karvinsku.

"Obě dvě strany se tu více, tu méně oprávněně obviňovaly z násilí a zvěrstev na zajatcích a domácím obyvatelstvu. Celá řada českých aktivistů byla Poláky internována, stejně se dělo polským aktivistům v českých rukou," dodala Šůstková.

Spory o Těšínsko se znovu vyhrotily těsně před druhou světovou válkou a po Mnichovské dohodě Poláci území obsadili. Po válce se vrátilo Československu.

Linie bojů se zastavila u polského města Skočov, další postup už nebyl politicky možný.

Linie bojů se zastavila u polského města Skočov, další postup už nebyl politicky možný.

Autor:






Hlavní zprávy

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2016 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je součástí koncernu AGROFERT ovládaného Ing. Andrejem Babišem.