Klienti ústavů, kteří dřív žili za okny s mřížemi, se nyní postupně učí žít v bytech či rodinných domech. Ilustrační snímek

Klienti ústavů, kteří dřív žili za okny s mřížemi, se nyní postupně učí žít v bytech či rodinných domech. Ilustrační snímek | foto: Ota Bartovský, MAFRA

Lidé s postižením opouštějí ústavy a zkouší samostatný život v bytech

  • 0
Proměna systému poskytování sociálních služeb v Moravskoslezském kraji vrcholí. Zastaralé ústavy se zamřížovanými okny, kde lidé s postižením bloudí po dlouhých chodbách, postupně mizí. Jejich klienti přecházejí do bytů či domků. Příští rok skončí i opavské Marianum.

Pro jiné je to běžná situace, Antonín Janýška ale při ní cítí zvláštní radost. „Když ráno cestou do práce jedu okolo autobusové zastávky, vidím v hloučku lidí dvě naše klientky, jak debatují se sousedkami,“ vypráví Janýška, který je ředitelem opavského ústavu Marianum.

Marianum vybudovaly řeholní sestry

Opavské Marianum, jehož úkolem je pečovat o lidi s mentálním a vícenásobným postižením, vybudovala v letech 1907 až 1909 Kongregace Dcer Božské Lásky. Kromě lidí s handicapem sem zpočátku mířili i žáci rodinné školy a děti z chudých rodin. Po roce 1948 areál připadl státu, který tu zřídil velký ústav. V roce 1990 jej získala zpět kongregace, dnes je ve správě kraje.

Ženy, o nichž mluví, dřív žily v ústavu, ale v poslední době se mohly zařadit do běžného života.

Stejnou proměnu zažívají i stovky dalších lidí s handicapem v kraji. Nyní totiž vrcholí komplexní proměna sociálních služeb, díky níž průběžně zanikají velké ústavy a jejich klienti se postupně učí žít v bytech či rodinných domech.

V Marianu, které patří mezi největší ústavy svého druhu v zemi, před rokem 1990 pobývalo na 310 lidí s postižením. Dnes v hlavní budově zůstává 71 klientů a příští rok ústav zanikne zcela.

Zmizí i jeho název, který je majetkem Kongregace Dcer Božské Lásky. „Příští rok se budou otvírat čtyři nové služby pro 55 našich klientů. Zbylí ze 71 se přesunou k jiným poskytovatelům služeb poblíž domova svých opatrovníků,“ vysvětluje Antonín Janýška.

Jak potvrzuje on, ale třeba i Petra Pekárková, vedoucí Chráněného bydlení v Jakartovicích-Deštném, kde v roce 2008 vznikly vůbec první byty pro klienty Mariana, lidem s handicapem změna vedoucí k osamostatnění velmi prospívá.

„Nastěhování prvních 24 klientů do bytů v Deštném předcházela 2,5letá příprava. Učili se vařit v cvičné kuchyni, trénovali samostatný pohyb venku. Učili se nakupovat i uklízet,“ vysvětluje Petra Pekárková. I díky přípravě pak byl přechod prvních klientů do samostatného bydlení takřka ve všech případech plynulý.

Mezi klienty Mariana vyvolal podle ředitele Janýšky nadšení. Přestěhování dalších lidí z ústavu do bytů, které se dnes pod záštitou Mariana nacházejí ve třech domovech a čtyřech areálech s chráněným bydlením, tak už byl jednodušší.

Podobnou proměnou jako Marianum procházejí od roku 2003, kdy přešly pod správu kraje, i další velké ústavy pro lidi s handicapem.

Zástupci kraje nejprve chtěli podmínky v ústavech upravit pouze mírně – třeba formou proběhlých rekonstrukcí domovů v Hlučíně či Krnově – záhy ale vyvstala potřeba komplexní proměny způsobu poskytování sociálních služeb.

Během ní vznikla v kraji řada nových chráněných bytů – a z jiných míst zase klienti a ošetřovatelé odešli. Konkrétně jde třeba o zámky v Hošťálkovech a Jindřichově. Příští rok kromě Mariana skončí i ústav v zámku v Nové Horce.