Všech pět manažerů zkrachovalé Union Banky může v klidu spát. Za podíl na krachu banky už nemohou být soudně popotahováni.
Poslední tečku udělal krajský soud, který rozhodoval ve věci Aleny Pejčochové, která nepřijala ukončení procesu v rámci amnestie Václava Klause a požadovala vynesení rozsudku.
Ten, ústy předsedy senátu Igora Krajdla zprostil manažerku obžaloby. "Alena Pejčochová byla obžaloby zproštěna, neboť soud neshledal v bankovní operaci, kterou provedla, žádné nestandardní kroky. Byly dodrženy všechny bankovní předpisy. Jako pracovnici banky ji nebylo známo, že žadatel o úvěr provede další nestandardní kroky," vysvětlil své rozhodnutí soudce Igor Krajdl.
Nechtěla vypadat jako viník, vysvětlil právník obžalované ženy
"Klientka byla přesvědčena o své nevině, neexistovaly žádné důkazy o tom, že by nějak porušila zákon," komentoval rozsudek právník Aleny Pejčochové David Cagaš.
"Rozhodnutí o amnestii pro ni bylo nepřípustné, protože mediálně vypadala jako viník, proto trvala na vynesení rozsudku," vysvětlil Cagaš důvody, proč bývalá manažerka Union Banky trvala na vynesení rozsudku.
"Navíc byla má klientka obžalována v jediném z celkem třiadvaceti bodů obžaloby," dokončil právník.
Soud nerozhodoval o tom, zda bylo chování manažerů trestné
Jiří Babiš, Miroslav Fučík, Tomáš Michal a Tomáš Seidler, kteří byli v případu také souzeni, přijali lednové rozhodnutí prezidenta republiky o amnestii a kauza se dále neprojednávala. Je ale možné, že by rozhodnutí soudu bylo obdobné.
"V průběhu řízení nebylo prokázáno, že by z banky byly vyvedeny nějaké prostředky, k šetřeným transakcím docházelo jen kvůli vylepšování účetnictví banky," přiblížil pozadí kauzy předseda soudního senátu.
"Je to něco podobného, jako byla známá kauza Enron ve Spojených státech," vysvětlil Igor Krajdl. "Kdyby ty úvěry neposkytovali dál, museli by je odepsat, zvýšit opravné položky, a ve výsledku by museli banku zavřít. Takto dali vždy nový úvěr, starý byl splacený a firma vypadala dobře," pokračoval soudce v popisu systému, jakým se manažeři snažili banku zachránit před krachem.
"Časem se jim takto podařilo snížit množství špatných úvěrů z 5 miliard na 2,1 miliardy, do toho ale přišla krize a nepodařilo se jim včas najít kupce, který by banku koupil a tyto speciální úvěry by byly z peněz za prodej uhrazeny," dodal soudce.
Zda toto chování bylo, či nebylo trestné už ale soud nešetřil. "Je to otázka, nakolik mohou manažeři riskovat. Oni nezpůsobili tu škodu 5,4 miliardy, oni přebírali krachující banku s tím, že ji na konec prodají. Nad tím, nakolik mohou manažeři takto riskovat, aby zachránili banku, uvažuji dodnes. Znaky skutkové podstaty toho, že byly vedeny obchodní a účetní operace tak, aby bylo vylepšováno účetnictví banky, tady jsou, nakolik byly přípustné, nebo ne, senát nakonec nerozhodoval," doplnil Krajdl.
Po krachu Union Banky v roce 2003 zůstaly závazky ve výši přes sedmnáct miliard korun.
Krajský soud v Ostravě ještě rozhoduje, zda se amnestie týká také žaloby na případ člena představenstva společnosti Union Group Giuseppe Roselliho, který je obžalován z nezákonného vyplacení pětatřiceti milionů korun těsně předtím, než banka uzavřela své pobočky.
