Pro vraha jedině trest smrti, říká otec dívky zastřelené v Raškovicích

Když se vzali, chtěli mít jako každá rodina děti. To se jim ale nedařilo. Když zjistili, že vlastní potomky nikdy mít nebudou, zažádali o adopci. Po sedmi letech plných psychotestů a byrokracie se dočkali. Z kojeneckého ústavu si přivezli devítiměsíční dívenku. Holčička vyrostla a začala se učit cukrářkou. Tři dny poté, co oslavila sedmnácté narozeniny, ji brutálně zastřelil její učitel.

K masakru v Raškovicích na Frýdecko-Místecku došlo 4. listopadu 2013 a spolu s dívkou zemřel i její čtyřiasedmdesátiletý dědeček Rudolf. Babička řádění ozbrojeného šílence přežila jen zázrakem.

Dvaatřicetiletý Ondřej Dlouhý si ve středu vyslechl u Krajské soudu v Ostravě za dvojnásobnou vraždu a další nedokonanou ortel (podrobněji zde).

Za mřížemi si odsedí 24 let. Je to moc, nebo málo? „Je dvanáct let za jeden lidský život dost? Na kolik si v této zemi ceníme lidského života,“ odpovídá Denisin otec Jiří Vašků na otázku, zda se mu zdá výše trestu pro jeho milovanou dceru a tchána dostatečný. „Jsem pro trest smrti,“ říká.

V osudnou chvíli na školení o kompostérech

Padesátiletý sympaťák, který pracuje jako údržbář na Obecním úřadě v Raškovicích, svou dceru miloval.

Protože vyrostl v rodině lesáka, chodil s Deniskou odmalička do lesa, učil ji rybařit, vtáhl ji i do kouzla leteckého modelářství a z okolních kopců společně často pouštěli modely letadel.

Jiří Vašků před domem v Raškovicích, kde se loni 4. listopadu odehrála obrovská tragédie

Onoho osudného dne byl na schůzi o kompostérech v nedaleké restauraci Ondráš.

„Najednou vyběhl starosta a řekl, že musí ven, že prý se střílí u hospody U Adámka. Pak jsem ho už neviděl. V sále jsem pomohl ještě uklidit a pak sedl do auta. Protože na začátku naší ulice už byla policejní zábrana, objel jsem to k domu bočními uličkami. Když jsem vysedl, všude byli policajti a těžkooděnci. Jeden z nich mě chtěl dokonce z ulice vykázat,“ líčí chvíle těsně před krutou pravdou pan Jiří.

Slzy prý už všechny vyplakal a kdo to prý nezažil, nikdy nepochopí bolest nad ztrátou milovaného dítěte. „Jeden kamarád, který přišel o dceru před dvanácti lety, mi říkal, že se s tím prostě musím naučit žít,“ dodává.

Proč vrah nedostal doživotí

Trestní sazba za úkladnou vraždu činí 15 až 20 let vězení. Vzhledem k tomu, že Ondřej Dlouhý zavraždil dva lidi a starší žena přežila jen díky lékařské pomoci, tak v úvahu připadal i výjimečný trest 20 až 30 let vězení. Pak už je jen doživotí.

Státní zástupce pro „raškovického střelce“ žádal třicet let, obhájkyně se domáhala změny z vraždy na zabití z ospravedlnitelných pohnutek, za což pachatel může dostat maximálně dvacetiletý trest. Uváděla, že mu bylo dívkou údajně vyhrožováno zveřejněním vztahu a při svém jednání nebyl zcela při smyslech.

To soud odmítl a vynesl trest 24 let. Nižší trest Dlouhý dostal proto, že dosud nebyl trestán a znalci uvedli, že je možná jeho převýchova.

V praxi to znamená, že Dlouhý může požádat o podmínečné propuštění po dvou třetinách trestu, tedy po šestnácti letech v listopadu 2029 (do trestu se započítává i doba strávená ve vazbě).

Tvrdí, že jeho žena Šárka, která celou tu hrůzu prožila na vlastní oči, o tom dodnes nechce příliš mluvit a že je psychicky mnohem silnější než on.

Přesto vypráví, jak se tehdy všechno seběhlo. V onen osudný den odpoledne viděl vraha asi třikrát. Společně s kolegou totiž mulčovali u cesty větve stromů. „Prošel kolem nás asi třikrát, na hlavě měl černou kapuci, která mu padala až k očím. Tehdy jsem řekl kolegovi: To je zas nějaký další feťák v obci!,“ vzpomíná na 4. listopad loňského roku Denisin otec.

Po rozsudku se pro nás nic nezměnilo

O vztahu své dcery k učiteli nevěděl. Chodila tehdy s chlapcem z Raškovic a podle otce šlo jen o nevinný flirt s učitelem. „Vím, že když tehdy přijel, zjišťoval si v obci, kde Denisin přítel bydlí, znal totiž jeho jméno a podle všeho chtěl zastřelit i jeho,“ vypráví Jiří Vašků.

Do Raškovic přijel Ondřej Dlouhý osudného listopadového dne taxíkem. Procházel se kolem Denisina domu, pak seděl v nedaleké hospodě U Adámka, kolem třetí hodiny za ním přijela jeho manželka. Ta se mu snažila jeho úmysl vymluvit. Podařilo by se jí to, kdyby při cestě domů, nestála Denisa na zahradě před domem.

Raškovická tragédie

Když ji totiž z auta uviděl, vyskočil a začal střílet. Denisa před ním utekla do domu, kde se ukryla u prarodičů v prvním patře.

„Dokonce si v garáži odložil už vystřílené zbraně, dům oběhl a začal jako zběsilý pálit do oken. Přes ně se pak dostal dovnitř a zastřelil dědečka Rudolfa. Babička dostala ránu do hlavy. Denisa už v té době stačila vyběhnout nahoru, kde se s matkou zabarikádovala v pokoji,“ popsal otec zastřelené dívky první fázi útoku, při němž přišel nejen o dceru, ale také o tchána.

Ondřej Dlouhý ale dveře prostřelil a Denisu zasáhl do čelisti. Dveře pak vykopl a zasadil ji další ránu do hlavy. „Když viděl, že je mrtvá, podíval se na manželku a řekl jí, že si už může zavolat policii. Manželka opravdu vzala mobil a policii volala. Vrah pak utekl,“ popisuje zdrcený otec.

Jiří Vašků si myslel, že verdikt soudu bude pro něho a jeho ženu jakousi satisfakcí a že alespoň úředně uzavře tuto děsivou událost. „Nezměnilo se ale nic, není to pro nás žádné zadostiučinění, prostě necítíme žádnou úlevu.“

Jiří Vašků nesmí na to, co se stalo 4. listopadu 2013, vůbec myslet. Jinak by se zbláznil.

Vrah měl podle něj dostat mnohem vyšší trest. „Kdyby to udělal v nějakém afektu, ale on měl všechno důkladně promyšlené. Přijel se zbraněmi a stovkou nábojů, zjišťoval si, kde kdo bydlí, to je prostě neodpustitelné. Nesmím o tom přemýšlet. Pořád si říkám, že kdybych byl tehdy doma, nestalo se to. Těch kdyby je ale tolik, že jsem si jako chlap zakázal o tom přemýšlet. Stejně to nikam nevede,“ dodává s povzdechem.

Denisina babička přežila podle lékařů ostravské fakultní nemocnice jen zázrakem. „Léta cvičí jógu a zřejmě i tím získaná odolnost organismu jí zachránila život. Přesto přišla o oko, na druhé vidí špatně. Nic z toho, co zažila, si sice nepamatuje. Bez pomoci blízkých se neobejde,“ přibližuje Jiří Vašků méně sledovanou součást tragického příběhu.

Životní priority jsou zcela jiné

Pro jiné nepředstavitelná tragédie přinesla otci zastřelené dívky jiný náhled na život.

„Úplně se mi změnily priority. Dnes je pro mě nejdůležitější, abych se dokázal radovat z každé maličkosti, třeba že je hezky a svítí sluníčko. Uvědomuji si, že je třeba si najít čas na přátele a kamarády a takové ty obyčejné lidské radosti,“ loučí se otec, který přišel o milované dítě.

Zastřelená dívka a její dědeček Rudolf nyní odpočívají na krásném hřbitůvku ve Skalici. Rodina jim nechala udělat nový urnový hrob. Pod jejich jmény jsou data úmrtí a narození.

I z těch mrazí. Oba dva se totiž narodili i zemřeli v listopadu.