Zámek hoří! K baroknímu skvostu pod náměstím v Odrách se večer 17. ledna 1964 seběhly stovky lidí.
Plameny pohltily téměř celou střechu. Než se hasičům, kterým přijely posily i z Ostravy, podařilo oheň uhasit, částečně bylo poničeno i druhé patro a poté vlivem mrazu popraskaly i některé vodou nasáklé vnitřní stěny.
Historie zámkuNa místě zámku nejprve stál hrad, připomínaný už ve druhé polovině 14. století, kdy ho obýval Petr ze Šternberka. Do podoby renesančního zámku byl přestavěn na začátku 17. století, barokní vzhled získal v letech 1730 až 1736. Na rekonstrukci se podílel významný vídeňský architekt J. L. Hildebrandt. Na sklonku 2. světové války byl poškozen. V lednu 1964 částečně vyhořel, o dva roky později byl odstřelen a místo zplanýrováno. Od roku 1978 stojí na místě zámku betonové obchodní středisko. |
Jak se záhy zjistilo, požár vznikl vinou trámu zazděného v komíně. Stačilo pořádně přitopit a neštěstí bylo hotovo.
"Statika zámku však nebyla narušena. Když později z přízemí stěhovali archiv, zjistili, že neshořel ani papír," uvedl kurátor Muzea Oderska Zdeněk Orlita.
Demolice měla zakrýt drancování zámku
Rekonstrukci doporučovali památkáři, pro byli i lidé, neexistovala odlišná varianta. Jenže najednou bylo vše jinak. Městečkem se začala šířit neuvěřitelná zvěst: městský národní výbor chce zámek zbourat a na místě symbolu starých časů postavit moderní polyfunkční dům, kde by sídlil úřad, pošta a tehdejší veřejná bezpečnost.
Začal boj. "I přes veškeré protesty velká část tehdejších komunistů na úřadě v čele s předsedou dělala vše proto, aby se zámek neopravil. Stavbu nikdo nezabezpečil, střechu ani provizorně neopravili," popsal pamětník Zdeněk Mateiciuc.
Za snahou odstranit zámek však zřejmě nestála jen touha po změně. Vnitřní vybavení zámku bylo totiž devastováno a také rozkradeno.
"Mnohem tísnivěji a drastičtěji na mne zapůsobily stopy a zásahy barbarského drancování historické a urbanisticky velmi cenné památky než účinky živelné pohromy," psal v posudku Mojmír Cigánek z Vysokého učení technického v Brně.
Přerod baroka v beton ve fotografii. Vlevo zámek čtyři roky před požárem, uprostřed po požáru a vpravo současnost.
Zastánci demolice psali na všechny strany. Když někde neuspěli, zkoušeli to jinde. Jedna soudružka z městského úřadu dokonce psala do Rudého Práva: "Tato ‚památka‘ je stále starým a zatuchlým panským sídlem. Funkcionáři města lépe vědí, co potřebujeme, a co ne."
Stav zbytku zámku rychle chátral, mnohé věci z vnitřního vybavení zmizely. "Soudruhům došlo, že kdyby se zámek začal opravovat, přišlo by se na drancování a přijela by kriminálka," povzdychl si Mateiciuc a dodal, že by možná ještě teď u některých domů poznal dlažbu ze zámku.
Přečtěte si, co o likvidaci zámku psaly v roce 1966 Literární noviny |
Souhlas nakonec oderští konšelé získali na krajském národním výboru a 7. července 1966 zámek nechali bez dokumentace vnitřního vybavení i konečného demoličního výměru odstřelit. Nepomohla ani zoufalá snaha krajských památkářů zabránit likvidaci asi půl hodiny před ničivými výbuchy.
"Polyfunkční dům se kvůli finanční náročnosti stejně nikdy nepostavil. Až po dvanácti letech otevřeli na místě zámku první obchodní dům v okrese, aby lidi uchlácholili. Marně," řekl předseda Historicko-vlastivědného spolku Květoslav Wiltsch, který přiznává, že když jede do sousedního Fulneku a vidí, jak se opravuje tamní zámek, běhá mu mráz po zádech.
"A já zase cítím při vzpomínce na zámek smutek a zlost. To nevymizí," konstatoval Mateiciuc, který tajně vyfotografoval odstřel zadní části zámku.
Odry prostě na události staré půlstoletí nezapomínají. "Snad tak zabráníme, aby se něco takového ještě někdy někde opakovalo. Sice ne z ideologických důvodů, ale třeba kvůli ekonomice. Mnohé památky jsou stále v nebezpečí. Odry jsou mementem," konstatoval kurátor Orlita.
