Někteří "lysaři" mají za sebou tisíce výstupů na 1 323 metrů vysokou horu. Podle meteorologů je to úctyhodný výkon, Lysá hora se totiž už staletí drží na špičce extrémních klimatických projevů, na jaké si v Česku jen vzpomenete. Sněží zde v průměru 171 dní v roce a silný vítr zdejší floru bičuje 165 dní za dvanáct měsíců.
O povaze impozantního kopce s nelidským převýšením na několika málo kilometrech, svědčí i křížky se jmény zemřelých turistů, které lemují výstupové cesty. "Tahle hora nedá nikomu nic zadarmo," říká Vladimír Ondruch ze stanice hydrometeorologického ústavu na vrcholu Lysé.
Pro "lysaře" je ale výstup rituálem. Někteří třeba už v sedm ráno tlučou na jejím vrcholu i teď v zimě na dveře hospůdky Šantán, aby jim otevřel místní hostinský Robin Kukuczka. "Dají si zelňačku, pohladí na obelisku 'hladicí bod' a běží zase dolů,“ popisuje mentalitu pravověrných Kukuczka.
Společníky dělali Janu Gazdíkovi dva meteorologové - mluvčí Českého hydrometeorologického ústavu Petr Dvořák a klimatolog Radim Tolasz. "Myslel jsem, že budu bivakovat v závěji, ale nakonec jsem si to kvůli únavě a silnému větru rozmyslel. Bylo to hodně náročně, během závěrečného stoupání severní stěnou jsem odpočívat každých třicet metrů," říká Jan Gazdík, který loni přespal ve sněhovém záhrabu na mrazivé Kvildě (více zde).
"Ti lidé, kteří na horu chodí často, jsou neuvěřitelní. Potkali jsme třeba pětašedesátiletého muže, kterým přesvědčen, že mu magie Lysé hory zachránila život. Dříve si na ni vyšlápl i čtyřikrát týdně. Pak ale onemocněl rakovinou. Po vyléčení zdolává Lysou 'jen' třikrát týdně," dodává Gazdík.
