Stav stavebnictví je tristní, přiznává krajský manažer Svazu podnikatelů ve...

Stav stavebnictví je tristní, přiznává krajský manažer Svazu podnikatelů ve stavebnictví Petr Poledník. | foto: Adolf Horsinka, MAFRA

Dáváme učňům i peníze. Stejně do školy nechodí

  • 9
Ani oživení ekonomiky nepřineslo stavbařům v kraji klid. Velkých zakázek by určitě mohlo být více, celý sektor ale sráží hlavně nedostatek kvalifikovaných pracovních sil.

Nejen strojařům a hutníkům schází dostatek studentů technických oborů. Jako problém jej vnímají i stavaři. Podle Petra Poledníka, krajského manažera Svazu podnikatelů ve stavebnictví, by pomohly například přísnější testy při příjímání na maturitní obory.

Co je v současnosti největším problémem stavebnictví?
Nedostatek kvalifikovaných lidí. Jde o věčně omílající se téma. A dále vadí nový pohled na EIA, kde jsme papežštější než papež, chceme více než Evropská unie.

A v čem spočívá problém nedostatku kvalifikovaných lidí?
Ve školství. Na stavební obory se hlásí málo žáků.

Čím to je a proč jste nekřičeli dříve?
Ale my křičeli. Jen nás nikdo neposlouchal. Každoročně pořádáme setkání s řediteli učňovských škol a velkým tématem vždy je, že když budeme mít dost zakázek, s kým to budeme dělat.

A jak to vypadá, co se čísel týče?
Teď se na učilišti v Ostravě-Zábřehu učí deset zedníků. A na jiných školách to není lepší. Zájem o tyto obory není velký.

A není to i pověstí samotného stavebnictví, kde se v posledních letech psalo jen o problémech a propouštění?
Nemyslím, že by to bylo jen tím, vždyť dobrý zedník se uživí vždy dobře. Je to spíše v rodičích a neochotě manuálně pracovat, každý by chtěl maturitu, vysokou školu. A ti, kteří na tu střední školu už „zabloudí“, mají zase problémy s docházkou. A nepomáhají ani stipendia.

Firmy dávají učňům peníze a oni přesto nechodí do školy?
Ano. Ale i když to stipendium dostávají, do školy nechodí.

Jak ty děti ale chcete přesvědčit, aby si zvolily stavební obor? Co jim můžete nabídnout?
Vrátil bych se k tomu, co bylo kdysi. Trojkaři by se prostě na školu s maturitou nedostali. Proč taky? Dnes je maturita devalvovaná, stejné to je i u vysokých škol. Vysokoškolské vzdělání chce každý a spousta lidí jej také dostane. Ovšem jaká je kvalita, je věc druhá.

O budoucnost ve stavebnictví není mezi mladými lidmi zájem.

A jak je to s penězi ve stavebnictví?
Dobrý zedník si dnes dokáže vydělat spoustu peněz. Je to jen otázka hodin, které tomu chce věnovat. Stavařina je sezonní záležitost. A je jen na lidech, zda chtějí v době, kdy práce je, pracovat, nebo odpočívat na zahrádce. A dnes nikdo přesčasy dělat nechce. Nikdo si nechce přes léto vydělat na podzim a na zimu. A na to doplácejí i firmy.

Ale když zpřísníte přijímání na maturitní obory, žáci půjdou na různé lehčí, jen ne do stavebnictví.
Asi ano. Byť jejich absolventi končí na úřadech práce, stále na ně lidé míří. Stále ale platí, že řemeslo má zlaté dno.

Třinecké železárny mají své učiliště, Vítkovice mají své učiliště, o obdobné stavební firmě jsem ale neslyšel. Proč?
Strojaři si to drží, ale u stavařů to nejde. Stavařina je hodně specifický obor. Zedníci jsou od jara do podzimu venku, bez ohledu na počasí. A firmy se mezi sebou neumí domluvit na podpoře takové školy. Je to možná i tím, že stavební firmy neřídí stavaři. Řídí je právníci a ekonomové. Střední školy se proto snažíme podporovat hlavně v legislativním směru, vytvořit podmínky pro co nejlepší život těch škol. Ale potřebovali bychom větší podporu státu. Vždyť třeba na učilišti ve Frýdku-Místku je dnes 70 učňů. Kdysi zde bylo tři tisíce žáků.

Je boj mezi firmami tvrdý?
Ano. Navíc velké firmy ani nemají lidi, najímají si subdodavatele. A malé firmy se kvůli zákonům k větším zakázkám ani nedostanou.

Ale to si musíte udělat pořádek mezi sebou vy přece.
My se domluvíme na představenstvu, a než dojedeme domů, je všechno jinak. A na většině věcí se ani domluvit nedokážeme.

Kolik firem z trhu v kraji vlastně váš svaz představuje?
Zhruba padesát procent.