Poté nastalo devítiměsíční úsilí, po kterém nyní závodní speciál vypadá stejně, jako když v roce 1985 sjížděl z výrobních pásů.
„Jsem dojatý. Po těch 32 letech, když to auto vidím, se mi vyjeví začátky, kdy jsme se začali připravovat na naši první dakarskou rallye,“ vzpomínal při pohledu na renovovaný vůz Josef Kalina, který jel s tehdejší posádkou jako navigátor.
Spolu s Petrem Gilarem se loni také staral o převoz nalezeného vozu z Francie do Kopřivnice.
„Studovali jsme asi pět hodin, jestli je to opravdu ten podvozek. Bylo to složité vyznat se ve všech těch papírech, vůz měl už pátého majitele. Domů jsme dojeli po vlastní ose, ale auto tehdy vypadalo podstatně hůře než dnes,“ podotkl Kalina.
Soutěžní speciál Tatra 815 VE 6x6 „Ostrý-II“ tehdy měl za sebou 300 tisíc naježděných kilometrů v náročném prostředí pouští severní Afriky. První etapa renovace jej čekala v partnerském servisu automobilky Tatra v Novém Jičíně.
„Tam auto kompletně do šroubku rozebrali. Podvozku nebylo kromě drobného poškození na jednom satelitu diferenciálu nic, převodovku a motor stačilo jen rozebrat a renovovat. Podle mého je to obrovská pocta tomuto automobilu i zručnosti jeho výrobců,“ uvedl místopředseda představenstva a technický ředitel Tatra Trucks Radomír Smolka.
Při renovaci dodržovali původní postupy
„Během renovace jsme dodržovali všechny původní postupy. A to i přesto, že chlapi z dílny říkali, že některé věci by nyní mohli udělat lépe. Ale to nebyl cíl,“ pokračoval Smolka, který přiznal, že bazíroval i na použitých šroubcích.
Nově bylo potřeba vyrobit celou nákladní nástavbu, kterou si nechal poslední majitel vozidla, a také některé části kabiny. „Nová je například střecha, která byla značně poškozená,“ dodal Smolka.
Největší kus práce odvedli lidé z tatrovácké prototypové dílny a zkušebny. „Museli jsme přitom vše zkoordinovat tak, ať neohrozíme to, co je pro nás důležité, tedy vývoj a nové prototypy,“ nastínil Smolka.
Vozidlo se nakonec dočkalo i původního barevného provedení včetně všech dobových reklamních polepů.
Na rallye Paříž - Dakar v roce 1986, kdy se závodu poprvé zúčastnily i dva tatrovácké vozy, vzpomínali u rekonstruovaného automobilu členové jeho tehdejší posádky řidič Zdeněk Kahánek, navigátor Josef Kalina a druhý řidič a mechanik Miroslav Gumulec. Jejich stroj jel se startovním číslem 635, v čele druhé posádky pak stál později slavný Karel Loprais.
Při závodu zemřela spousta lidí, vzpomíná Kalina
„Celou rallye jsme srdnatě bojovali. Samotný závod byl příšerný, zabil se při něm organizátor a zakladatel Dakaru Thierry Sabine, kromě něj i spousta dalších lidí, ten rok to bylo trochu přepísknuté,“ vyprávěl Josef Kalina.
Do předposlední etapy vjížděly tatrovácké posádky z čelních pozic, což bylo u nováčků považováno za nevídanou věc.
„Karel Loprais jel jako první a my někde okolo čtvrtého místa. Etapa se jela v noci a nastala situace, kdy to bylo všechno zabahněné a většina aut tam zapadla. Obě tatry jely společně, protože jsme věděli, že jde o život, a někde ve tři hodiny ráno jsme uvízli v nepřehledných bažinách také,“ vzpomínal Kalina.
Dnes coby ostřílený účastník celé řady dakarských rally by takovou situaci „vyřešil s prstem v nose“, jak sám říká.
„Tehdy jsme ale byli moc ohleduplní, nechtěli jsme překračovat žádné předpisy, a také jsme věřili, že ta etapa bude zrušená. A když jsme ráno dorazili do Saint Louis, kde měl být start poslední, víceméně už jen formální etapy do Dakaru, tak už tam ten start nebyl. A u těch maratonů je to tak, že si sice můžete přijet, kdy chcete, ale musíte stihnout start dalšího dne. A tehdy to 70 procent závodníků nestihlo,“ popsal neslavný konec závodní premiéry.
