Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Zlatá éra tržnice v polském Těšíně je pryč. Lidi jezdí spíše ze zvyku

  12:56aktualizováno  12:56
Kdysi velevyhlášenou tržnici na česko-polském pomezí lidé před Vánocemi navštěvují spíše z nostalgie a tradice. Obchodníci si sice stěžují na pokles tržeb, ale na „targowisku“ v polském Těšíně je stále rušno.

Už to nejsou takové návaly jako kdysi. Přesto do tržnice na hranici lidi nadále jezdí. | foto: Alexandr Satinský, MAFRA

„Za groš a za złoty, laciné kalhoty a ještě ušetříš na piwisko,“ popisuje výhody nákupu na polské tržnici Jaromír Nohavica v jedné ze svých písní. „Zlatou éru“ už mají tyto trhy evidentně za sebou, ale přesto tady o sychravém všedním dopoledni potkávám mnoho Čechů, Poláků i Slováků shánějících nejen vánoční dárky.

„Kdysi se lidé štosovali už před vstupem na most mezi Českem a Polskem. Pamatuju si, jak tady byla hlava na hlavě, teď člověk v klidu projde,“ popisuje Jarmila Stašková z Klimkovic, která na trhy za řeku vyrazila pro dřevěný vánoční betlém. „Pravidelně sem s manželem v adventním čase jezdíme, jsme v důchodu, takže všední den je pro nás ideální,“ vysvětluje.

Zelené i stříbrné vánoční stromky, kýčovitá blikající světýlka, obrovský hrající Santa Klaus a pokřikování polských obchodníků vítá příchozí už zdálky. Vcházím do úzkých tmavých uliček a překvapuje mě, jaký je u stánků „šrumec“. Desítky lidí tu korzují, překřikují se a často se s obchodníky snaží usmlouvat nižší ceny zboží.

Fotogalerie

„Česky rozumím moc dobře. Jste naši stálí zákazníci, všichni obchodníci na trhu mají ceny v korunách, zlotých, ale i v eurech,“ vysouká ze sebe lámanou češtinou jedna z prodavaček v krámku s proutěnými košíky a ozdobami a dodává, že u ní nakupují hlavně Poláci a Slováci. „Češi méně. Asi mají jiný vkus,“ vysvětluje paní Alicja, která se jako jedna z mála nebojí dát do řeči.

Ostatní nejsou tak vstřícní. „Odchodzić,“ vyhání fotografa z krámku jeden z nervózních obchodníků a nabádá kolegy, aby s námi nemluvili. „Nepotřebujeme rozhovory ani kontroly,“ křičí relativně dobrou češtinou paní ze stánku s umělými stromečky.

Mezitím kolem prochází skoro nepozorovaně dva strážníci městské policie. U zaparkovaného přívěsu s občerstvením si objednávají horkou polévku. „Dohlížíme tu hlavně o víkendech, “ říká s úsměvem jeden z nich a usedá na kovovou židli provizorní jídelny hned vedle barevných žároviček a betlémů.

„Hlídejte si tašku, bývají tu kapsáři,“ varuje policista. Jen mlčky přikyvuji, protože „ponašimu“, jak na mě muž mluvil, vůbec nerozumím. Všímám si ovšem, že podobný problém má i několik Čechů u vedlejšího stánku. Ti mají navíc mylný dojem, že čím hlasitěji budou na polské trhovce česky řvát, tím lépe jim oni porozumí.

Rybky mezi kabáty

„Prosze pani?“ oslovuje mě dáma u stánku se sladkostmi a za padesát korun schovávám do tašky sáček s „krówkami popularnymi“.

Už to nejsou takové návaly jako kdysi. Přesto do tržnice na hranici lidi nadále jezdí.

U zboží sladkého krámku se zastaví většina zákazníků na tržišti. „Nejvíce prodáváme krówki, rurki waflowe i herbatniki krakowskie,“ říká prodavačka Krystyna a podotýká, že lidé už tolik nenakupují jako před lety a tržby jdou dolů.

„Většinu našich sladkostí si už můžou koupit i v supermarketu doma,“ podotýká. Rázovitý je hlavně pelmel zboží, které je na jednom místě k dostání.

Uzená kuřecí stehna, šperky z pozlacené chirurgické oceli, poklice na kola od auta, kabáty a uzené rybičky nacházím na několika metrech čtverečních bezprostředně vedle sebe, jako by jedno bez druhého lidem bylo k ničemu. Chápu už i obavy prodejců z kontrol, protože parfém známé francouzské značky, o němž i Marilyn Monroe prohlašovala, že se na noc obléká pouze do něj, tady lidé seženou za zázračných 250 korun.

Na zkoušení v kabince není čas

Zjišťuji, že na hledání převlékacích kabinek na tržišti není čas. Dáma středních let v rohu jednoho stánku svléká kabát i halenku a zkouší nově vybraný kousek hned vedle krámku, který nabízí pět kilo brambor za 40 korun. Mladý Slovák pak o kousek dál podpírá přítelkyni, která se snaží nasoukat do vysokých kozaček a i přes protesty, že ji tlačí palce, ji prodejce s obchodní strategií ujišťuje: „Dobre buty zimowe pro pani.“

Před polednem se pak dovídám „strašnou“ zprávu. „Kolekce vyprodali už v osm ráno a dneska už žádné mít nebudou,“ hlásí ženě do telefonu nervózní pán a rázně dodává, že pro ně o víkendu, kdy se trhy znovu otevřou, už rozhodně znovu nepojede. Na tržnici ale více než za nepřeberným množstvím zboží jezdí lidé hlavně za atmosférou. „Je to prostě tradice,“ tvrdí shodně nakupující.







Hlavní zprávy

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2016 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je součástí koncernu AGROFERT ovládaného Ing. Andrejem Babišem.